Bellu přivezla Městská policie Tábor s tím, že napadla přítelkyni majitele a její páníček si pro ni o víkendu přijde. Již to bylo zvláštní, protože se očividně jednalo o moc milou a hodnou fenečku, u které bylo těžké si představit, že by někomu ublížila. Příběh, který se nám nakonec odkryl, je dost komplikovaný.

Všude tma, ticho, samota a nekonečná nicota… Už je asi konec. Už je asi po všem. Už to všechno konečně skončilo. Už mě nic nebude bolet. Už se nemusím bát. On si myslel, že je konec, že už je po všem. Ale mýlil se. V té nicotě slyší kroky. V té nicotě někoho vidí. Snad to není on, ten co mu to všechno udělal. Snad to nejsou ti všichni.

Jsem Řízek, jsou mi dva roky a od narození nemám svůj vlastní domov. Možná si řeknete, proč tak divné jméno? Se sourozenci jsme se narodili o Vánocích, roku 2015, já byl jediný rezatý jako řízek, jinak bych se prý jmenoval Ježíšek.

Bery – ač je to mladík teprve dvouletý, v životě poznal jen lidskou krutost. Krutost velmi bolestivou. Jeho bývalý pán mu způsobil ošklivou rýhu (strangulační rýhu) na krku. Rána byla živá až do masa. Jaké utrpení musel prožít, si těžko dokážeme představit.

Drákula - krásný, starší, statný pitbulteriér s laskavým srdcem poznal ve svém pokročilém věku bezcitnost člověka. Jeho pán, kterému byl oddán a věrně ho miloval, ho opustil. Opustil ho způsobem nejhorším, ponechal ho uvázaného u hřbitovní zdi.

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik pejsků nemá teplo domova nebo jen obyčejné pohlazení? Kolik psích dušiček je opuštěných a citově strádají? Že my lidé jsme ti, kteří to mohou ovlivnit?

Stáří je něco, čemu se nedá vyhnout ani odložit. S příchodem stáří my lidé můžeme počítat a připravit se. Bohužel opuštění pejsci takto dopředu nepřemýšlí. Narodí se jako šťastné štěňátko, které s důvěrou vzhlíží ke svému pánovi a věří, že je to do konce jeho života.

Kevin je10ti letý kříženec brakýře, který si nezaslouží dožít svůj život v osamění. Kevin je totiž laskavá, silná osobnost s obrovským srdcem. Je to pes jednoho pána, s kterým pro sebe budou navzájem vším. Před několika lety byl zvyklý být rozmazleným jedináčkem, který dostal téměř vše. Svému pánovi to ale vracel svou oddaností, vzorným chováním a bezmeznou láskou, která přerostla až v závislost.

Snažil jsem se to všechno potlačit. Nesl tu strašnou tíhu. Osud mě zklamal. Málem jsem se zbláznil, všechno mi tě připomínalo. Ty cesty, kudy jsme spolu chodívali. Ta říčka, kam jsme prvně šli jako rodina – k malému vodopádu. Ke stromu, pod kterým jsme odpočívali. Ty jsi mě držel pevně v náručí, hladil a vyprávěl, jak jste si tu jako malí hráli.

Je krásná až buldokářovo srdce zaplesá, její pohled je plný očekávání, jen zatím neví, co si přát. Postýlku s nebesy, kde by složila své ladné krátké nožky? Nadýchaný polštářek, kde ulevila by své těžké hlavě plné starostí? Šestichodové menu, kterým by poslala do svého bříška ty nejvybranější pochoutky? Samá voda....