OhodnotitProč bych právě já měl hvězdy z nebe krást. Každý večer v kalné tůni jsou. Stačí nabrat do dlaní vodu v níž se prohání. Pár zlatých hvězd i s tmavou oblohou…. Snesl bych Ti celé nebe – dobrovolně – jen kdybys mě nemusela opustit. Ne, že by jsi chtěla, ale osud to chtěl jinak. Můj pláč jsi neslyšela, jen volání andělů.
Jedinečný krasavec se narodil v tachovském útulku, ještě za starého vedení, a před mnoha lety si ho adoptovala jedna hodná a stejně tak výjimečná paní, jako byl chlupáč, kterému dala jméno Čenda.
Čenda a jeho panička žili život naplno, s oddáním lásce a přesvědčením, že nic jiného není, neexistuje a nikdy nebude. Tak moc si jeden užíval společné chvíle s druhým, jako by oba dva viděli do budoucnosti. Jako kdyby oba věděli, že spolu prožijí jen polovinu života – alespoň toho psího.
Panička byla stvořením milosti, jistoty, dobroty a všeho, co jen představuje přátelství. Postupně ale tohle všechno skončilo. Možná jim osud záviděl, jak moc se milovali a milují – třeba jim to někdo nepřál.
Štěně si adoptovala už dost stará paní, ale obklopovala se úžasnými lidmi, kteří ji nikdy nenechali v beznaději a vždy ji se vším pomohli. Pan dokonalý Čenda měl vždy vše nej. Nejlepší baštu, nejlepší péči o srst, nejlepší pomazlení, nejlepší zážitky, ale nic nenahradí toho nejlepšího přítele po boku. To úžasné zvířátko vlastně není ani pejskem, ale osobností vtělenou do překrásného kožíšku, ve kterém je uvězněn. Protože neznám nikoho tak vnímavého. Nikoho, komu musíte vysvětlovat, jaká bude změna. Že přijde bouřka, které se nemusí bát. Že ho nikdy neopustíte… Jako kdyby na vše chápavě pokyvoval a bezmezně vám to věřil.
Pán Bůh z něj chtěl jistě udělat šarmantního pána, s kloboučkem a silným charisma. Nakonec si ale uvědomil, že kožíšek by mu slušel více, než cylindr.
„Dobrý den, hledáme místo v útulku pro našeho psího kamaráda. Panička je velmi vážně nemocná a je dlouhodobě v nemocnici. Už se určitě nevrátí. Já jsem sousedka, která paní s pejskem pomáhá, už je nějakou dobu u mě, ale já se o něj už dále starat nemůžu,“ zaznělo z telefonu. A už jsem cítila, že to bude pro chudáčka bolestná rána – ostatně, jako vždy.
Představte si, že mě čekalo shledání s obrovskou osobností, s obrovským šarmem a trochu cirkusácké krve. Paní sousedka prý zaklepala lžičkou na topení, panička Čendu vypustila. Ten vyběhl do patra, poslala mu v sáčku kostičky, které poslušně odnesl domů a čekal na místečku, než mu paní řekla: „Jen si to sněz, dobrou chuť, drahý!“
Nebo ho poprosila, zda by byl tak laskav a ohlídal jí tašku s nákupem, než se vrátí. A běda lapkům, klidně by jim tu tlapku ukousl, obranář. A víte proč? Protože pouto mezi nejlepšími přáteli je tak silné, že se o něj může opřít leda tak smrt.
Ona umírá v nemocnici a on je zavřený v kleci. Ta samota je cítit na dálku. To zoufalství, na které vám nezbyde nic jiného, než si zvyknout. Ta beznaděj, když někdo zůstane úplně opuštěný. A není jiná cesta. Jiný směr. Jak být společně zase šťastný.
A tak se stalo, že sousedka Čendu dovedla do útulku, zavedla do kotce a poprosila ho, aby tady na ní počkal. Když kráčela pryč, věděl, že se nevrátí. A přestože spal celý život v posteli a znal jen rozmazlování, tak pochopil, že se toho dne viděli naposledy, a přijal odloučení v kotci. Od té doby si snad přeje jediné – odejít, jako jeho paní.
Tohle přece nemůžeme dopustit. Přece je tu šance na nový začátek, na to založit novou rodinu.
A tak každý den leží schoulen v boudě a hlavou se mu honí vzpomínky. Řekla jsi mi: „Žádné slzy, až budu pryč!“ Ale ty city jsou silnější, jsou o dost silnější. A ta, co šla za andělskými hlasy, na něj teď dohlíží a ptá se: „Můžu si lehnout po tvém boku, vedle tebe. A ujistit se, že jsi v pořádku. Jednou se zase shledáme a už nás nic nerozdělí!“
ČENDA
pes
8 let
kříženec borderkolie, jezevčíka
Kdyby z nebe padali andělé, Čenda by byl ten, kterého by vám sneslo přímo nebe. Vaše srdce by zněžnělo a rodinná náruč by čekala jen a jen na něj. Přidělejte mu malá hnědá křidýlka a bude z něj dokonalý hnědý anděl - anděl lásky, anděl něhy, anděl věrného přítele, co vás bude vždy milovat, zbožňovat a uctívat.
Toto dokonalé stvoření je mazlivé, přítulné, líbací a ocáskoidní povahy. Když vidí vodítko, začne vesele hopsat a štěkat, má tak nádherný hlas, že ho chcete slyšet znovu a znovu. Je aktivní a rád běhá. Na druhou stránku však Čenda umí odpočívat a nejde o šílence, co vás nenechá vydechnout. Hledáme pro něj rodinu, která je zvyklá rozdávat moře lásky. Klidně se hodí k větším dětem, které ho budou něžně hladit a lítat s ním po loukách. Má hygienické návyky a venčí se venku. Rádi bychom, aby se našla rodina, která bude mít pro něj zázemí uvnitř domečku nebo v bytě. Umí několik cirkusáckých kousků: hlídá tašku, nese věnec buřtů, noviny, ... umí základní povely poslušnosti. Jeho srst se musí pravidelně udržovat. Je trochu obézní. Fenky má rád, pejsky si vybírá, ale spíš si jich nevšímá. Jeho panička mu umírá v nemocnici a nejhorší je, že to Čenda ví. Moc tu pláče, moc...
V útulku od dubna 2018.
S adopčním poplatkem 700,- (Naočkován kombinovanou vakcínou, odčerven, ošetřen přípravkem Advantix)
Čenda má svou kartu i na PesWebu
Pokud máte o Čendu zájem, kontaktujte útulek u Šmudliny:
Gabriela Jägerová
Psí útulek U Šmudliny
Tachov
Tel.: 724 583 768
č.ú.: 194 210 638/0600
Gabrielka333@seznam.cz