Asi se shodneme, že cesta, ať už autem, vlakem nebo hromadnou dopravou, je s malými psy jednodušší než s velkými. Minimálně s nimi máme více možností. Víte jaké?

K tomu, aby byl pes šťastný a spokojený, nestačí pouze to, že ho majitel má rád. Láska ke psu je jedna z nejdůležitějších věcí, ovšem dle mého je pouhým palivem pro ty ostatní. Jedním z těchto nejdůležitějších aspektů je poskytnout psovi dostatečné vyžití, zaměstnat mu hlavu a pracovat s ním.

O staré opuštěné psy není zájem, většina z nich dožívá v útulcích. To se snaží změnit Nadační fond Psí naděje, který adopci psích seniorů podporuje. Pro starší lidi jsou často lepším společníkem než štěňata, jejichž koupě s sebou nese velkou zodpovědnost.

Zvířecí útulek Dogsy z Jestřebí na Českolipsku hledá dobrovolníky, kteří by mohli poskytnout alespoň dočasný azyl opuštěným zvířatům.

V červnu letošního roku se do Záchytných kotců MP Blatná dostali dva psi. Nejprve fena křížence rotvajlera s německým ovčákem a na konci měsíce pes Jack Russell teriér. Byli jsme přesvědčeni, že tahle úžasná stvoření u nás dlouho nebudou. Jak jsme se zmýlili.

Zima je obdobím, které si žádá zvýšenou péči o naše domácí mazlíčky. Deštivé a chladné počasí, přechody z tepla do zimy a posolené chodníky. To je především pro městské pejsky náročná kombinace.

Dnes přinášíme recept na báječné domácí masové pamlsky, kterými uděláte jistě svým psím a možná i kočičím přátelům velikou radost.

Flash není štěně, ani mladík, ani malý roztomilý gaučák, ani bezproblémový pes vhodný pro každého, ale za to všechno on nemůže. Kdosi a kdysi ho měl a nechoval se k němu tak jak bylo třeba.... a tak je Flash nyní u nás..

Ke spokojenému soužití se psy je často potřeba pochopit jejich vnímání tohoto světa a někdy tomu i podřídit situaci. Psi jsou úžasné bytosti a často je bereme do podmínek, které jsou jim silně nepříjemné a stresují je, ale nám jako lidem nepřijdou nijak zvláštní.

Seděli jsme spolu v čekárně veterinární kliniky a čekali na jeho vyšetření. Má za sebou zrůdnost, kterou mu udělal člověk… V čekárně jsme seděli jen my dva a v protějším rohu jedna moc smutná paní. Svými lokty se opírala o kolena, tváře měla v dlaních. Slzy se jí ronily po tvářích a srdce tak hlasitě bušilo, že rušilo to hluboké ticho. Čekala, až jí přinesou milovaného pejska… v dece.