Charakter a chování

Americký pitbulteriér je společenský pes, který miluje lidi a má k nim velmi přátelský vztah. Svému pánovi je bezmezně oddaný a vyžaduje jeho společnost a pozornost. Známé návštěvy nadšeně vítá. K cizím lidem bývá zpočátku trochu nedůvěřivý, je nutné dobré seznámení, aby získal důvěru. Při kontaktu s jinými psy můžou nastat problémy, pokud je napaden, většinou v něm zvítězí duch bojovníka. Není však agresivní, bezdůvodně nezaútočí ani na jiného psa, natož na člověka. Děti pitbulteriér miluje a je jim dobrým a trpělivým kamarádem. Při styku s velmi malými dětmi je však, jako i u jiných psů, nutný dohled dospělé osoby. Je ideální do rodiny s odrostlejšími dětmi. Pitbulteriér potřebuje dominantního, spravedlivého a pevného pána. Výcvik poslušnosti by měl začít okolo 6. měsíce věku štěněte. každý pes kladně odpovídá na povzbuzování a upřímnou pochvalu. Jako štěně pitbul potřebuje hodně styku s lidmi i ostatními zvířaty a hodně lásky a pozornosti.

Amerického pitbulteriéra je možno chovat jak ve velkém domě s oplocenou zahradou, tak i v menším bytě. Dobře se cítí i v městském bytě, důležité však je, aby většinu času byl někdo doma a psovi se věnoval. Americký pitbulteriér je, lze říci, všestranně využitelný pes. Je také známá jeho dobrá využitelnost na pastvinách, kde dokáže dostihnout a zadržet dobytek, aniž by ho jakkoli poranil. Je také využitelný jako domácí hlídač, kdy oddaně chrání svého pána a jeho majetek. Pitbul je aktivní, hravý pes, kterého je nutné udržovat v kondici. Jsou nutné každodenní dlouhé vycházky ve svižném tempu. Tito psi se hodí ke cvičení, které vyžaduje sílu a vytrvalost, jako např. agility, duatlon, frisbee, frenchring, mondioring, triatlon, vis na pešku, výskok na peška, weight pooling. Staletí bojovných předků přinesla americkému pitbulteriérovi vedle mimořádné odvahy a přirozené radosti z boje, nezměrné vůle po vítězství, nebojácnosti, síly a ostrosti také výraznou inteligenci, bystrost a věrnost, především však nevídanou oddanost svému majiteli. Aby se stal dobrým společníkem, je však třeba všechny tyto vlastnosti a předpoklady vhodným způsobem rozvíjet, ale také se znalostí věci - tedy jeho minulosti a vývoje, spolu se zkušenostmi kynologickými - zvládat a usměrňovat.

Původ psa

O původu Amerického Pit Bull Teriéra není žádný písemný záznam, který by jasně a objektivně udával vývoj a vznik plemene. Americký pitbulteriér má stejné předky s americkým stafordšírským teriérem, jsou jimi stafordšírští a ostatní, dnes již zaniklí bulteriéři a v podstatě jde o dvě linie jednoho plemene. Spolu s anglickými přistěhovalci přišla do Ameriky i jejich vášeň psích zápasů a bulteriéři. Noví osadníci používali bulteriéra mimo zápasů i na lov škodné, jako jsou kojoti a červení rysi. Vzhledem k tomu, že angličtí bulteriéři byli malí a podsadití, byli pro zlepšení rychlosti patrně křížení některými loveckými plemeny. Přibližně do roku 1935 se jednalo o čistě pracovního tvrdého psa, u kterého nebyl rozhodující exteriér, ale pracovní vlastnosti, povaha a "gameness", tzv. bojovnost. Čím dál častěji se však kladl větší důraz na exteriér. Chovatelé se rozdělili na dva tábory. jedni upřednostňovali dále pracovní kvality a "game" a dále chovali svého pitbula s proměnlivým exteriérem a vysokou bojechtivostí a ti druzí začali klást důraz na líbivý vzhled a jednotnost bez pracovních kvalit. Z těchto psů vznikl americký stafordšírský teriér. Jedinci, kteří neprokázali dostatečný game pro pitbulteriéra a nesplňovali exteriérové požadavky na amerického stafordšírského teriéra, byli označeni jako tzv. cur (psisko, ořech) a byli úspěšně používáni k lovu.

Chov začal ve Spojených státech na konci 19. století jako nově oficiálně zaregistrované plemeno. Je nesporné, že plemeno bylo původně vyšlechtěno k boji s ostatními psy, ovšem jen v aréně a jen s pitbuly, zde se nekladl důraz na exteriér těchto psů. Tato skutečnost ukazuje na to, že pitbul nikdy nebyl veden k útočnosti na člověka, protože to bylo naprosto nežádoucí. V ringu oddělovali od sebe zakousnuté psy lidé svýma holýma rukama, pokud pes zaútočil na člověka, byl utracen. Největší popularitu získal pitbulteriér před a v průběhu 1. světové války. Nejznámějším pitbulteriérem této doby byl zlatý pes s bílými znaky jménem Stubby, který varoval před plynovými útoky a zadržel německého špiona, získal za to hodnost seržanta a medaili.Popularita plemene se ale udržela i po válce. V roce 1898 pan Bennet založil klub pro chov APBT pod názvem United Kennel Club - UKC. Na začátku 20. století vznikla v Americe další organizace American Dog Breeders Association - ADBA, kterou založil Guy McCord, přítel známého chovatele pitbulů Johna P. Colbyho. Od roku 1936 začal APBT také registrovat klub American Kennel Club - AKC, ovšem ti se rozhodli, že plemeno budou registrovat pod názvem Americký stafordšírský teriér. Na konci 30. let byli tito psi registrováni jak pod UKC, AKC, tak pod ADBA. Chovatelé tedy v této době registrovali tyto psy jak pod AKC jako Americké Stafordšírské teriéry, tak pod ADBA a pod UKC jako Americké Pit Bull teriéry. Ovšem chovatelé z AKC se zaměřili především na exteriér těchto psů a aby co nejvíce odpovídali chovnému standardu. Zde začal vznikat americký stafordšírský teriér, jak ho známe dnes. Zatímco chovatelé z UKC a ADBA kladli důraz na pracovní vlohy a temperament pitbula.