Pro vytvoření dobrého vztahu štěněte k lidem a zvířatům, se kterými se bude setkávat v domácnosti nebo venku, je rozhodující poměrně krátké životní období, které trvá zhruba od třetího do třináctého týdne života. V této době by si štěně mělo vytvořit jednak správný postoj k běžným podnětům z okolí, jako jsou auta, tramvaje, vlak, hasičská siréna, hluk popelářského auta, vysavač, fén, televize, kuchyňský robot, travní sekačka atd. (tento proces se nazývá habituace), a pak také k ostatním živočichům včetně lidí různých věkových kategorií. Tento proces se nazývá socializace, a proto se o této životní etapě hovoří jako o období socializačním.
Správně vycházet s lidmi, s ostatními psy a jinými zvířaty se štěně naučí jedině tím, že s nimi získá správnou zkušenost. Zhruba polovinu socializačního období prožije štěně ještě u chovatele. Proto je velmi důležité, z jakého prostředí štěně odebíráte a jaké zkušenosti už má za sebou. Nepodceňujte pečlivý výběr chovatele. Chcete-li, aby štěně dobře vycházelo s kočkami, vybírejte takové, které je z domova na kočky zvyklé a bez problémů s nimi vychází. Stejně tak pokud máte doma už jednoho psa, bylo by dobré vzít štěně od chovatele, který má více dospělých psů než jen matku štěněte. Takové štěně už má dobře vštípené správné vzorce chování pro různé situace a bude si s vaším psem velmi rychle rozumět.
Ale nic není ztraceno, ani když štěně ještě žádné zkušenosti s jinými zvířaty nemá. Jen je třeba postupovat velmi citlivě a opatrně, především podle toho, jak dobře jsou socializována zvířata, která máte doma. Kočku, ale také například fretku, králíka či morče, nechte zpočátku od štěněte oddělené ohrádkou, mříží nebo pletivem ve dveřích. Kočka potřebuje štěně nějakou dobu pozorovat, aby odhadla, jak rychle se pohybuje, jak moc je pro ni nebezpečné a kam se před ním může schovat. Štěněti zase musí kočka zevšednět – toho nejlépe docílíte tím, že odvedete jeho pozornost hračkou, hrou, pamlskem. Po pár dnech kočka odhadne, jak blízko si může nemotorné štěně pustit a kdy už je lepší vyskočit někam nahoru, a štěně se naučí respektovat kočičí zasyčení a naštvaný pohled. Při sbližování štěněte s ostatními zvířaty se řiďte podle jejich vzájemné reakce. Netlačte je k seznamování silou, ani nekřičte a netrestejte, když se nechovají podle bontónu – dejte jim čas a vždy zajistěte možnost úniku.
Pes, kterého už máte doma, bude štěně brát jako vetřelce, který ohrožuje jeho práva a vymoženosti. Proto je důležité ho přesvědčit, že on je pro vás stále na prvním místě a o žádná privilegia nepřijde. Nezapomeňte mu zajistit dostatek klidu a soukromí – i ten nejtrpělivější pes může být podrážděný a nerudný, když mu štěně stále visí na uších, zkoumá, co mu uvízlo v zubech nebo okupuje jeho pelíšek, krade jeho hračky a přitahuje veškerou paniččinu pozornost.
Při seznamování s cizími psy venku se nesnažte vyhledávat za každou cenu kontakt s jakýmikoli psy, ale jen s tzv. sociálně kompetentními. Takoví jedinci se nechovají ke štěňatům hrubě, nesnaží se v nich vyvolat strach, ale ukazují jim trpělivě, jak to mezi psy správně chodí. Dopřejte tedy štěněti pokud možno jen takové kontakty, při nichž je nejlepší předpoklad vytvoření dobré zkušenosti.
Mnozí majitelé se svými štěňaty nechodí ven až do dvanácti týdnů i déle, protože mají obavu z přenosných nemocí. V podstatě je to správné. Stejně jako malé děti přinášejí ze školky nakažlivé dětské nemoci, mohou se také štěňata na vycházkách přímo nebo nepřímo nakazit infekčními nemocemi a parazity. Jenže štěňata, která neučiní ve správnou chvíli svého života potřebné zkušenosti, se již později často nedokážou přizpůsobit podnětům z okolí a reagují na ně nepřiměřeně. Zlá zkušenost nebo nedostatečná socializace v raném štěněcím věku se může stát neřešitelným problémem v dospělosti.