Jsou otázky, které se člověku honí hlavou, pokud vidí psy, kteří pátrají po lidech ztracených v lese, zavalených v sutině zřícené stavby či tonoucích v přehradě. Jak složité je pro psa takového člověka najít?

Některá štěňata jsou čistotná již při příchodu do nového domova – byla dostatečně dlouho s matkou a žila v takových podmínkách, že je matka mohla naučit, kde se močí a kálí. Učila se napodobováním matky.

Žádný pes nechce být nucen k agresi a snaží se jí vyhnout. Proto psi používají smířlivou řeč těla, aby agresi předešli. V psím světě slouží tato řeč k uklidnění ostatních. Lze ji přirovnat k lidským zdvořilostním společenským gestům, jako jsou úsměv, pozdrav, omluva, potřesení rukou.

Jak to udělat, aby se domácí a adoptovaný pes naučili spolu vycházet? Existuje určitě řada doporučených postupů a rad založených na etologii, sociálním chování zvířat, výcvikových teoriích. Nejsem ani vyškolený psí psycholog, ani etolog, takže Vám mohu jen říct, jak začleňuji „ztracené hochy“ do naší rodiny já.

Německý ovčák je pracovní pes tělem i duší. Toto plemeno je nejvíce používané mezi policisty, celníky, vojáky, ale rovněž je spolehlivou oporou i mezi záchranáři. Také v různých psích sportech dosahují skvělých výsledků. Ovčáci mají výborný čich, jsou vytrvalí, inteligentní, ostražití a mají schopnost rychle reagovat.

Rotvajler se stal v poslední době jedním z oblíbených plemen, bohužel si jej ale ne vždy pořizují lidé, kteří si o tomto plemeni zjistí opravdu všechny zásadní informace a to nejen z knížek, ale také od chovatelů.

Funkční přivolání za každé situaci je rozhodně snem každého pejskaře. Nebo alespoň toho, který to myslí s bezpečím vlastního psa a zvířat i lidí v okolí vážně. Pokud pes opravdu dobré přivolání nemá, raději ať zůstává na vodítku/stopovačce.

Když je miluješ, není co řešit. Opravdu? Každý, pes i člověk, má nějaké nedostatky a ty menší je opravdu snadné tolerovat. Problém nastane ve chvíli, kdy vám zlozvyky vašeho čtyřnohého parťáka začnou přerůstat přes hlavu.

Psi jsou zvířata sociální. To znamená, že k úspěšnému přežití potřebují sociální partnery. Samotu mají zafixovánu jako život ohrožující stav a vyvolává u nich pocit úzkosti a strachu.

Každý majitel má trochu jinou představu o tom, jak by měly vypadat procházky se psem. Někdo je sportovec duší i tělem a předpokládá, že pes s ním bude běhat nebo chodit na dlouhé túry do přírody. Jinému stačí se krátce projít po parku či po městě, posedět v hospůdce a poklábosit s kamarády, a od psa očekává, že mu bude dělat tichý, klidný doprovod.