Chovatel přijde do ordinace veterinárního lékaře se dvěma štěňaty a požádá veterinárního lékaře o utracení z důvodu „regulace populace". Poměrně častá situace, se kterou se veterinární lékaři setkávají. Jak to ale ovšem doopravdy je s regulací populace zvířat v lidské péči?
Po novele Zákona na ochranu zvířat proti týrání v roce 2013 se odstavec regulace populace zvířat v lidské péči jakožto zákonný důvod k usmrcení zvířete poněkud rozšířil: cituji §5 odst. 2, písm g: "…regulováním populace zvířat se rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě, zejména omezením nepřirozené nabídky potravních zdrojů a možností rozmnožování populace, a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu nebo rizika ohrožení populací volně žijících zvířat, a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích vlivů,"
Tato formulace je však i přes svůj rozsah poměrně vágní a je možné jí také bohužel zcela různě interpretovat.
Avšak nic konkrétního o euthanasii zdravých zvířat jen proto, že je někdo nezvládá, či se mu nepodařilo prodat všechna mláďata, nebo se mu prostě nelíbí, se v odstavci rozhodně nepíše. S tím souhlasí i námi oslovená welfare inspektorka Krajské veterinární správy. Již v roce 2007 se na téma utrácení štěňat a koťat vyjadřovala i Ústřední komise pro ochranu zvířat Ministerstva zemědělství, která NEpovažovala za zákonný důvod utrácení štěňat a koťat z chovatelských důvodů, nýbrž pouze ze zdravotních (nevyléčitelná nemoc spojená s trvalým utrpením...). Regulací populace zvířat se nesmí považovat za regulaci nadpočetného vrhu zdravých zvířat (příklad: chovateli se narodilo víc mláďat, než čekal) - což je asi ten nejklasičtější případ, kdy veterináři štěňata/koťata na požádání utrácejí. Je rovněž nepřípustné a protiprávní utrácet zvířata, která svým vzhledem či vlastnostmi neodpovídají standardům plemene, také (hlavně dříve) častý případ bezdůvodného utracení jinak zdravého zvířete. V takovýchto případech se jedná o bezdůvodné usmrcení a veterinárnímu lékaři hrozí postih podle Zákona na ochranu zvířat proti týrání, a rovněž by mu měl hrozit postih ze strany Komory veterinárních lékařů ČR.
Nicméně racionální důvody proč utratit jinak zdravá, nově narozená mláďata existují a lze je na zmíněný zákonný důvod vztáhnout. Smyslem ustanovení regulace populace zvířat v lidské péči je předcházení utrpení zvířat – např. mláďat nebo matky. Důvod k usmrcení v rámci regulace populace zvířat v lidské péči je možné vztáhnout např. na utracení štěňat, která kupříkladu nedokážou dostatečně sát mateřské mléko důležité pro jejich správnou výživu, vývin i obranyschopnost (štěňata zaostalá, neprospívající, sociálně vyloučená ze skupiny) a dále třeba z důvodu, kdy je matka nějak zdravotně postižena ať už nadpočetností svých mláďat či jiným onemocněním a tímto stavem trpí a tudíž štěňata trpí nedostatkem adekvátní výživy a jinou adekvátní výživu nelze zvířatům poskytnout, Nebo např. kdy je matka vážně zraněna či uhynula při porodu a i přes aktivní snahu je problematické zajistit adekvátní náhradní výživu, kterou by mláďata přijímala a prospívala na ní.
Ustanovení nedává prostor chovatelům a veterinárním lékařům, aby bez rozmyslu přistupovali k euthanasii zcela zdravých zvířat, které se však chovateli nehodí „do počtu“ nebo jsou „černá, místo hnědá“. Avšak praktičtí veterinární lékaři moc dobře vědí, že je mnohem humánnější provést lege artis euthanasii koťat nebo štěňat tak, aby netrpěla, než aby je chovatel utopil, nebo umlátil lopatou či zvolil jinou krutou metodu usmrcení. A tak regulaci populace mnozí veterinární lékaři vztahují i na tyto případy. Je tím teoreticky také splněn smysl ustanovení, kterým je předcházení utrpení a nepřiměřené bolesti zvířat, i když je to do jisté míry paradox. V takovýchto případech může být však euthanasie obhajitelná. Námi oslovená inspektorka KVS se ovšem s udáním na veterináře v takovémto případě ještě nesetkala.
Nemluvme však stále pouze o utrácení a smrti:
Veterinární lékař má ještě další možnosti, než přistoupit k okamžité euthanasii na pouhou žádost chovatele. Dobrý veterinární lékař může spolupracovat s útulky či "dočaskáři". Takový veterinární lékař pak může poradit či doporučit chovateli, ať štěňata odchová do doby, kdy budou způsobilá k odběru od matky (štěňata: 7-8. týdnů věku, koťata: 12. týdnů věku) a poté, ať mláďata předá do péče veterinárnímu lékaři (na darovací smlouvu). Ten může ve spolupráci s útulkem najít štěňatům nový domov. Není pravdou, že taková zvířata zabírají „zbytečné“ místo v útulcích. V útulcích jdou dle naší čerstvé studie mláďata poměrně dobře na odbyt a v útulku tráví max. 14 dní. Je na rozhodnutí, dobré vůli a v některých případech možnostech veterináře, jak se rozhodne. Existují veterinární lékaři, kteří takto fungují, tak proč bychom nemohli i my?
Na závěr:
Zdravý rozum veterinárního lékaře a jeho etika by měla napovědět, že utrácet zdravá zvířata jen proto, že se jich majiteli narodilo víc, není žádný obhajitelný důvod ani z fráze "Psů jsou plné útulky". Zodpovědný chovatel má předpokládat, že se mu může narodit mláďat méně, ale i mnohem více, než čekal. A podle toho se musí umět zařídit, aniž by mláďata musel usmrcovat. Do takové situace se však čas od času dostane asi každý chovatel, který svá zvířata pravidelně připouští. Je však veliká nezodpovědnost připouštět zvířata, pokud si nejsem jistý poptávkou po zvířatech a nemám jasno v tom, jak se o zvířata postarám, když se jich narodí více. Zvířata nejsou stroje, které vyhodíme nebo zlikvidujeme, když se nám zrovna nehodí, s tím, že si pořídíme nová, kdykoli se nám zachce. Jsou to živá stvoření, která vnímají. Měli bychom přistupovat k chovu zvířat s větší zodpovědností a celkovým respektem ke zvířatům a jejich životu. Jedině tak se dokážeme chovat s respektem a úctou i sami k sobě.
MVDr. Jiří Žák
Projekt: Společník pro život
Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno