OhodnotitCelý svůj život žiji obklopena různými domácími zvířaty, málokdy se stalo, že pes byl jenom jeden, spíše vždy malá smečka. Mám zkušenost s výstavními psy, s odchovem štěňat, za doby Svazarmu jsem cvičila služební psy, potom s malými pejsky agility, vlastně proto, že to moji nyní nejstarší fenku, patnáctiletou Terezku, moc a moc bavilo.
Moji synové a nyní i vnučka to vnímají a mají v životě nastavené stejně. Prostě žijeme se zvířaty, a to v partnerství a souladu a rádi. Znamená to více práce s úklidem, trochu starostí navíc a taky nějaké náklady, ale bez nich by naše rodina nebyla úplná. Celý život se snažím pokud možno smysluplně pomáhat potřebným a adopce psího seniora byla jedna z nejlepších věcí, která nás potkala...
Tehdy přítelkyně syna pochovala svoji fenku a u nás doma byly jen dvě psí babičky plemene coton. Dozvěděla jsem se, že v útulku mají starou fenku německého ovčáka, která nemá moc šance na umístění. Vyrazili jsme všichni i s malými psími holkami, abychom vyzkoušeli, zda starší psí dáma bude pro nás vhodným doplněním smečky.
Nechtěla jsem a nechci nikoho zbytečně stresovat, snažím se o soulad a klid. Pracovníci útulku jí neříkali ani jménem, měla jen číslo, prý stejně dlouho žít nebude.... Tak jsme ji vzali na první společnou procházku k řece a ona byla od první minuty úžasná. Špatně slyšela a hůře chodila, tak jako hodně jiných starších německých ovčáků, ale byla rozvážná a nesmírně šťastná. Samozřejmě jsme si ji hned odvezli domů.
Dostala nové jméno Bea. To staré jí štěstí nepřineslo. Nejprve jsem se bála nechat je doma samotné, přece jen tři starší feny pohromadě. Obavy byly zbytečné, Bea byla rozumná, podřídila se mnohem menším domácím cotonkům a soužití bylo celou dobu v klidu a míru.
Beunky původní majitel byl muž, který o ni přestal jevit zájem a nechal ji na ulici, když zestárla a potřebovala péči. Takoví jsme my lidé, často se stydím za nás lidskou rasu. Ona měla touhu přimknout se zas k mladému muži, vybrala si mého syna a vzniklo spojení, které málokdo zažije a já měla tu čest být při tom. Bea byla na něj naprosto jedinečně napojena, už neslyšela a zhoršoval se jí zrak, ale s ním byli celé tři roky jedno tělo a jedna duše beze slov.
Ona si jej stále hlídala, pokud možno udržovala těsný kontakt a dotyk. A on díky její lásce a důvěře dospěl v muže, který je citlivý, ohleduplný a empatický. To všechno jej naučila, taky trpělivost a smysl pro vnímání okamžiku přítomnosti.
Když si berete domů starého psa, musíte počítat se vším, a proto se naučíte " carpe diem..." . Jinak to nejde. A je to velmi užitečné pro život. Řešíte jen to důležité.
Proběhla operace, za pomoci Vaší nadace Psí Naděje spolufinancovaná, s úspěšným výsledkem. Bea začala jíst, žít a užívat si. Byla pes z kotce a potom z ulice a najednou měla doma nás pohromadě, společnost psů, domácích zvířat, malou vnučku..... svoji misku stále plnou, teplo, bezpečí a lásku. Naučila nás vnímat to podstatné, užívala život jako dar, ve který už asi ani nedoufala. Najednou se jí splnilo vše, co šlo, zahrada a dům bez bariér, výlety (cesty autem milovala), hračky (hrát si začala až po několika měsících), měla ráda sníh, procházky dle možností i k vodě, v lese si ráda jen lehla a nasávala atmosféru.
Doma měla kamarády a hlavně toho svého jediného a jedinečného, se kterým si byli středem vesmíru. Chodila s ním i do práce, když pak chodit nemohla, nosil ji a vozil na kárce. Byla moudrá, uměla zvláštně mručet a brumlat, vlastně se nám zapojovala do hovorů.
Díky adopci Beunky jsem poznala spoustu úžasných lidí, Vaši nadaci Psí Naděje, firmu Hájek Pet Food, která jí posílala granule z poškozených pytlů. Všichni, kdo znali její příběh, byli prima lidé. Samotnou kapitolou pak bylo po třech letech těžší období, kdy už nemohla chodit. Zpočátku jsme ji nosili a pomáhali jen se zadními nohami, potom už měla invalidní vozík. Kontaktovala jsem mnoho nadací, útulků a spolků a všichni mi ochotně pomáhali, vybírali vhodný, vyráběl se i na míru. Musím říci, že to bylo úžasné a silné, vědět, že v tom nejsme sami.
Vše se podařilo, měli jsme doma vozíků několik zapůjčených z různých míst republiky, ale naší zlaté holce sil ubývalo a konec se blížil. Ona byla moudrá a statečná a vlastně nás svým koncem provázela a přesně dávala najevo, co je třeba, aby odešla v klidu a harmonii. Věděla, že jsme moc smutní, ale ty roky s ní stály za všechny slzy a smutek, který její odchod potom způsobil. Tisíckrát víc nám dala, než vzala.
Je pohřbena v zahradě, je s námi pořád v srdci. Fenka Bea, která uměla na "stará kolena" žít. Určitě to není poslední adopce psího seniora v naší rodině, jakmile bude zase vhodná situace ve smečce, zase nějakou babičku přivezeme. Myslím, že i Bea by byla ráda, že nás zbavila obav z adopce staršího psa a půjdeme "do toho" znovu.
Adopce psího seniora do vícegenerační rodiny i jinými psy a zvířaty není důvodem k obavám, ale je třeba k výběru vhodného pejska přistupovat s rozvahou a nechat si poradit těmi, kteří jej z dočasné péče nebo útulku již znají, mají vyzkoušené jeho reakce v chování a zvyky. Nevybírat podle vzhledu. Není třeba se obávat vysokých finančních nákladů, ano, jsou často vyšší než u mladého pejska, ale je mnoho možností, jak se Vám dostane skutečné pomoci a podpory, a to i pravidelné a dlouhodobé (máme všichni rádi příběhy Harryho Pottera a už víme, že nejen v Bradavicích se dostane pomoci tomu, kdo o ni požádá). Láska a radost pejska, který Vás nesoudí a je vděčný za domov, Vám vše vynahradí.
V dnešní uspěchané a na výkon zaměřené době je důležitější než kdy jindy vnímat lásku a klid. Malé štěně třeba můžete vychovat podle svých představ, starého psa musíte přijmout a pochopit a opravdu to stojí za to prožít.
Moje sestra si loni adoptovala desetiletou seniorku retrívra z nevyhovujících podmínek, a také jsou spokojeni a šťastní s psí babičkou. Někdy prostě není vhodná doba v životě na pořizování štěněte a adopce staršího psa je řešením.
Děkujeme Procházkovi
Pokud vás oslovil příběh Beušky a její rodiny a rádi byste dali svá srdce pejskovi z útulku, určitě neváhejte, adopce má ten největší smysl.
Pejsky, kteří čekají na své domovy a již mají za sebou prvních 8let života, najdete zde. Po jejich adopci se můžete registrovat v našem programu pro podporu adopcí psích seniorů a my vám s vyššími náklady za veterinární péči rádi pomůžeme.
Pomozme společně starým pejskům domů!