Země původu | Patronát Itálie |
---|---|
Název v zemi vzniku | Bichon maltais, Maltese |
Kategorie dle FCI | IX. Společenská plemena |
Velikost | pes: 21 - 25 cm fena: 20 - 23 cm |
Hmotnost | 3 - 4 kg |
Osrstění | Srst hustá, lesklá, zářivá, těžce splývající a hedvábné struktury, na celém těle dlouhá a zůstává v celé délce rovná, bez stop vlnění a kadeření. |
Zbarvení srsti | Zbarvení čistě bílé, přípustný je jen odstín bledé slonoviny. Stopy oranžové, které vyvolávají dojem špinavé srsti, jsou tolerovány, ale jsou nežádoucí a představují nedokonalost. |
Celkový dojem | Malý, s protaženým trupem, pokrytým velmi dlouhým, bílým vlasovým pokryvem. Velmi elegantní, nosí hlavu hrdě a ušlechtile. |
Povaha | Živý, něžný, velmi učenlivý, velmi inteligentní. |
Zaměnitelné plemeno | S ostatními bišonky od nichž se liší podstatně delší, hladkou srstí, která se nestříhá. Bišonek, Boloňský psík, Coton de Tuléar, Barevný boloňský psík |
Maltézáček je příjemný pes, který má rád lidi a nevyhledává konflikty ani s ostatními psy, ani s jinými zvířaty. K cizím lidem se chová zdrženlivě, známou návštěvu však přátelsky uvítá. Je to velmi přítulný a živý pes, který děti miluje, a velmi rád se účastní jejich her. Maltézský psík je inteligentní, vyrovnaný pes, který se dobře učí, proto jeho výchova nebývá náročná. Základní výcvik poslušnosti je však nutností. Jeho výchova však nesmí být příliš tvrdá ani přísná, protože je velmi citlivý.
Maltézáček je typický rodinný pes, kterého je vhodné chovat v bytě. Spokojí se s malým pelíškem v klidné části bytu, kde může nerušen odpočívat. Pokud je zavřen sám v místnosti, chápe to jako trest, proto je třeba zajistit mu volný pohyb po celém bytě. Maltézáček potřebuje dostatek pohybu, ale nevyžaduje příliš dlouhé vycházky. Pokud s ním však na nějaký výlet vyjdete, přizpůsobí se vám, a rád vás doprovodí. Maltézáček je velice ostražitý psík, který neznámého návštěvníka přivítá štěkotem, ale jinak není k hlídání vhodný.
Maltézský psík je jedno z nejstarších plemen psů vůbec. Podle zmínky Kalimachose (310 – 240 př. n. l.) pochází z Jaderského Ostrova Mljet, dříve nazývaného Melitäa, ležícího mezi Dubrovníkem a Korčulou, ze kterého bylo také odvozeno jeho jméno.Aristoteles a Strabon nazývají tohoto psa Melitaeus catullus, Plinius jej jmenuje Catulus melitaeus. Staří němečtí spisovatelé rovněž nazývají maltézáčka melitaeus. Pokud se ve spisech používala latina, bylo vše v pořádku. Platil název melitaeus, čili melitajský. Pak se však začalo používat také jiných jazyků a docházelo k mýlkám. Anglický lékař a autor knihy o psech dr. Johanes Caius, žijící v 16. století, si ve své knize patrně zaměnil ostrov Melitäa s Melitou, dřívějším názvem pro Maltu, a přeložil označení Canis melitaeus jako pes maltézský namísto melitajský. Patronát nad tímto plemenem má však od roku 1989 Itálie. Ve středověku býval společníkem vysoké šlechty, od antiky až po novověk byl oblíbeným společníkem vznešených dam. Maltézáček patří do skupiny bišonků, je však jisté, že předci všech těchto, dnes již samostatných a vyšlechtěných plemen, pocházejí ze Středomoří, kde si je bohatá aristokracie držela pouze pro potěšení a pro zvýšení společenské prestiže.