Komondor

Charakter a chování

Bdělých smyslů, ostražitosti a tvrdosti při obraně si pastevci vážili, stejně tak jako schopnosti snášet i extrémní výkyvy počasí s třicetistupňovými letními vedry a nezřídka stejnými hodnotami na opačné straně stupnice v zimě. Nevídaně hustá, plstnatá srst představovala dokonalou tepelnou izolaci, která v zimě dokázala udržet tělo v teple, zatímco v létě v relativním chladu. K tomu přispívala i světlá barva, dobře odrážející sluneční paprsky. Komondorova "tvář" zůstává za všech okolností skryta za neproniknutelným závojem dlouhých chlupů a tak není ani pro zkušeného znalce psů snadné odhadnout momentální rozpoložení tohoto impozantního psa.

Od štěněte nedůvěřivý, k cizím ostře odmítavý, dominantní vlastností komondora je mimořádná věrnost svému pánovi a místu. Na jemu svěřeném pozemku si najde vyvýšené místo, aby měl přehled a tam většinu dne odpočívá zdánlivě s nezájmem o okolí, ovšem stačí, aby kdokoliv překročil hranice svěřeného prostoru a komondor bleskurychle zasahuje. Právě nečekaně prudká změna flegmatika typu anglického buldoka v razantního a energického obránce, srovnatelného snad s dobrmanem nebo kníračem, nemá v psí říši obdoby a činí z komondora bezkonkurenčního hlídače. Hodí se pouze pro toho kdo dokáže tomuto přírodnímu plemeni poskytnout dostatek prostoru k hlídání či vybytí energie vycházkami. Pro svou nedůvěřivost vyžaduje správnou socializaci a důslednou výchovu zkušených rukou. Pastevci potřebovali samostatného psa který si s vlky poradí ve dne i v noci. Takový pes musí být ostrý, vytrvalý a odvážný, zkrátka musí mít všechny vlastnosti, které slepou poslušnost přímo vylučují. Je to ideální hlídač rozlehlých usedlostí, pozemků, továrních hal i skladů. Bez dlouhého výcviku svému pánovi zaručí bezpečnost a pocit jistoty. Je učenlivý a všestranný, v Maďarsku byl s úspěchem používán i jako policejní pes. Vyniká odolností, netrápí ho zdravotní problémy a na svého majitele neklade velké nároky. Zároveň je to pes nápadný a velmi atraktivní, který spolehlivě budí pozornost na každé výstavě. Dokáže být věrným a oddaným přítelem, ale není to a nikdy nebyl rodinný a společenský pes. Komondor se také jako jediné plemeno v průběhu svého života exteriérově mění díky srsti. Štěňata se rodí s krátkou zvlněnou srstí, která v průběhu růstu houstne. Kolem sedmého až devátého měsíce začíná plstnatět. Do této doby srst nevyžaduje žádnou péči. Od sedmého měsíce je potřeba srst protrhávat a utvořit plstnatce. Již utvořená protrhaná srst se pouze příležitostně kontroluje a roztrhává od sebe. Což je zanedbatelná péče oproti dlouhosrstým plemenům které se češou několikrát do týdne. Koupání se provádí v teplých větrných dnech, aby srst důkladně proschla.

Původ psa

Historie komondora je prastará a přehnaná se nezdá ani domněnka některých badatelů, že sahá až do dob stěhování národů. Je pravděpodobné, že v té době přitáhli z východoasijských stepí nejen kočovní pastevci náležící ke kmeni Maďarů, ale zároveň s nimi i jejich nepostradatelní psí pomocníci. I když přímých historických dokladů o vzhledu těchto psů se nedostává, nepřímé důkazy jednoznačně svědčí o tom, že ovčáčtí psi asijského původu se v době stěhování národů rozšířili postupně po celé Evropě a při zachování některých společných rysů (zavěšené ucho, delší srst, osrstěná čenichová partie) v průběhu času docházelo vlivem rozdílných klimatických, geografických i společenských podmínek k jejich rozrůzňování.

S označením komondor se poprvé setkáváme až v roce 1544 a je jím označován mad'arský pastevecký pes bez bližšího určení. Základ názvu komondor tvoří slovo „komor“ což v maďarštině znamená „pochmurný“, „ „zasmušelý“, což skutečně odpovídá původní povaze psa. Od pradávna pomáhá pastevcům hlídat v maďarských pustách stáda ovcí a hovězího dobytka. Už sám Jan Amos Komenský se zmiňuje ve svých spisech "Komondoroc oerzic a csordát" v překladu " Komondoři střeží stáda hovězího dobytka". Pastevci chovali zvířata, která nejlépe vyhovovala tomuto účelu. Bílá barva sloužila k rozeznání v noci od vlků a jiných predátorů. Psi se pohybovali na otevřených pustách, kde byli vystaveni větru, sněhu, dešti a slunci. Proti těmto nepříznivým povětrnostním podmínkám jsou dokonale přizpůsobení strukturou srsti. Je to dlouhá knotovitá srst, nápadně připomíná ovčí rouno. V případě útoku slouží zplstnatělá srst k zachycení a zmírnění účinků zubů protivníka.

Roku 1924 byl založen první spolek chovatelů komondorů, postupně bylo ustaveno několik standardů. Někteří chovatelé požadovali, aby v zájmu snadnější údržby dlouhou, plstnatou a prakticky neprostupnou srst nahradila na údržbu jednodušší srst chundelatá, čímž by ovšem komondor ztratil svůj charakteristický a jedinečný vzhled. V roce 1924 byl přijat první standard, v roce 1954 bylo plemeno uznáno FCI. Navzdory jistým změnám (dříve přípustné i jiné barvy než bílá a značné rozpětí ve velikostech) se celkový vzhled plemene v průběhu času výrazně neměnil.