Zkušenost uživatele s plemenem

Buldočci mi vždycky připadali jako děsní sympaťáci a pohodáři, už několik let jsem cítila, že je to plemeno pro mě. Kupovali jsme ho s přítelem jako prvního společně pořízeného psa k jednomu, kterého už přítel měl (jiná rasa).

Neuvěřitelně společenští psi. Na své páníčky si vytváří silné pouto a jdou s ním kamkoliv (i na záchod :D). Zatímco náš druhý pes půl dne prospí a zájem o nás jeví jen když jíme anebo je čas snídaně/večeře, buldoček je kámoš, co je pořád nablízku. Rád sedí či leží a spí opřen o nohy, na gauči se nacpe bokem k člověku. Hodí se k lidem, kteří ho budou brát jako přítele, se kterým chtějí trávit co nejvíc času. V klidu zvládá centrum města, kavárny a další místa, kde se pohybuje hodně lidí. Zároveň se ale i rád vylítá v lese nebo na zahradě. Je chápavý a snadno cvičitelný. Děti miluje. Chytnete mu ucho, strčíte mu prst do tlamy, ... a on nic. Co se odloučení týče, je důležité dát buldočkovi najevo, že odcházíte a rozloučit se. Pokud se najednou někde ocitne sám, je nešťastný a může kňourat/výt. Pokud ho ale odmala učíte na odloučení včetně jasného Zůstaň/Ahoj :) a pohlazení nebo pamlsku, zaleze si do pelechu a vaši nepřítomnost prospí.

U nás žije v bytě, často jezdí k mým rodičům do domu s velkou zahradou (kde byl i jednou týden ,,na prázdninách''). Obojí zvládá v klidu. Jeho chování uvnitř samozřejmě přímo souvisí s výchovou, ale jsou velmi chápaví. Venku je rád, ale jen pokud je hezky. Tzn. méně než 30 stupňů (v horku se snadno přehřívají) a zároveň sucho a alespoň pár stupňů nad nulou. Za mokra a za velkých mrazů jen vystrčí nos, udělá v blízkosti domu co nejrychleji to, co musí, a žene se zpátky.

Buldočkovi určitě stačí 3-4 vycházky denně, v době, kdy nic nemusí, spí. Je ale fajn, když má párkrát za týden vycházku delší (tj. cca nad 3 km), protože se alespoň utahá. Je vhodný pro pasivní páníčky, se kterými se z něj stane super parťák na gauč, i k středně aktivním, kteří ho budou brát všude s sebou. Delší tůry, případně vycházky za běhu by asi nezvládal.

Náš je hrozný žrout, takže se vše učilo snadno. Navíc je hodně chápavý, takže povel stačilo 1-2x ukázat a bylo mu jasné, o co jde. Při výcviku se většinou snaží udělat radost, když mu ale ,,prdne v kouli'' anebo ho něco zaujme, nevidí - neslyší (zkušenost více majitelů). Jsou celkově hodně zvědaví, takže když se něco děje, musí být při tom. (Bydlíme kousek od zastávky a kdykoliv přijede tramvaj, musíme počkat, dokud neodjede a lidé se nerozejdou..takže stojím a čekám, než se mladý pán vynadívá..)

Mají často potravinové alergie (projevuje se např. vykusováním tlapek anebo drbáním uší) - dá se vyřešit změnou krmiva/odstraněním spouštěče. Někdy trpí na nemoci kůže (hlavně bíle zbarvení), vychýlení plotének (kvalitní chovné stanice si tyto problémy hlídají - i proto platit jedině ověřeným!). Také se mohou objevit problémy týkající se krátkého čumáčku (s patrem, kvůli lepšímu dýchání apod.), ale i to by mělo být pokryto správnou volbou rodičů. Srst je jehličkovitá, špatně se sundavá např. z gaučů, ale každý pejskař ví, že nic nechutná tak, jako jídlo s chlupem. Při pořízení buldočka je tedy nutné počítat s většími možnými výdaji za veterinární péči (toto léto jsme u veta byli asi 7-10x). Jeho povaha to ale zcela vynahradí. Kvůli krátkému čumáku chrochtají (hlavně u hraní a jídla) a kvůli špatnému trávení mají často větry (pokud ale najdete vhodné granule / druh a úpravu masa, v podstatě to vymizí).

Buldočka bych určitě doporučila lidem, kteří chtějí mít v psovi parťáka do života. Není to pes, kterého párkrát vypustíte na zahradu a večer mu dáte nažrat - je to kámoš (lepší slovo pro popis asi není). Hodí se k mladým lidem, se kterými bude obrážet kavárny, i k důchodcům, se kterými bude koukat na telku.

Psa máme z CHS z Česka. Chovatelka komunikovala skvěle, s několika věcmi nám i poradila a pomohla. Buldočka bych rozhodně (jako ostatně každého psa) kupovala jen z ověřené kvalitní chovné stanice anebo adoptovala! ... Lidí, kteří mají plození psů jako byznys je žel stále dost a to, že neplatí daně a využívají blbosti lidí je nic ve srovnání s tím, jak moc trpí feny nepřiměřeným chovem a štěňata zdravotními problémy.