Zkušenost uživatele s plemenem

 Jorkšírský teriér
Dobrý hlídač Pro začátečníky Vyžaduje péči o srst Pro držení doma I pro seniory
Vloženo: 19.01.2014
Uživatel: Jana Š

Proč jste si vybrali/zvolili tuto rasu?

Jsem alergička a tak jsem chtěla nelínající plemeno a tak volba padla právě na jorkšíra.

Povahové a charakterové rysy

Jorkšírský teriér je velmi temperamentní pes. Zvláště ve štěněčím a mladém věku potřebuje hodně pohybu a také výcvik, jinak dokáže rychle přerůst přes hlavu. Pokud se dobře socializuje, nemá problém s lidmi, dětmi, psy ani jinými zvířaty. Když se mu věnujete, učí se velmi rychle. Sedni, lehni, pac a nošení obojku se naučil během prvních 4 dnů co jsem ho měla doma :-) Nemyslím si, že by člověk musel mít absolutní autoritu, ale začátečníkovi bych doporučila návštěvu alespoň školky pro štěňata nebo základního kurzu poslušnosti. Už proto, že si tak pes zvykne na ostatní psi a v dospělosti se jich nebojí. Pokud se se psi seznamuje už od štěněte nemá problém ani s velkými psi. Bohužel majitelé často dělají chybu, že jakmile vidí většího psa, berou jorka na ruku a z takových psů se pak stávají "agresivní" uštěkanci, kterým je lepší se s vlastním psem vyhnout. Ve skutečnosti však nejde o agresi, ale pes se bojí a proto tak vyvádí, aby od sebe "nebezpečí" odehnal. K dětem se chová vlídně, ale musí mít možnost se před nimi ukrýt. Osobně bych doporučila jorkšíra až tak kdětem od 7-8 let, kdy jim půjde dobře vysvětlit, že štěně potřebuje klid a nesmí se pořád nosit, k čemuž tito plyšáci hodně svádějí. Pokud se učí samostatnosti hned od chvíle co ho máte doma, nemá problém pobývat o samotě. Jinak bývá ukňouraný.

Prostředí

Pes je vhodný do bytu i domku se zahrádkou, ale není to pes, který by mohl být celý den venku. Rád se na zahradě vyběhá, pohraje si, ale hlavně ocení teplo domova. Rozhodně to není pes do boudy nebo kotce. Vzhledem k velikosti se hodí do města i na vesnici, ačkoli pokud s ním budete chodit do polí, luk, či lesa je lepší stříhat, protože dostávat větvičky, bodláky, listí apod. ze srsti není nic příjemného pro psa ani pána.

Pohyb a aktivity

Vše je o výchově. Jorkšír je pes, který s vámi stráví celý den v posteli stejně jako na výletě, kde ujde i 20 km. Mladý pes potřebuje pohybu poměrně dost, ale nemusí to být zrovna venku. Stačí, když mu v obýváku budete házet míček nebo se s ním přetahovat a pod. Zda má dost aktivity poznáte poměrně snadno - pokud ji má málo pustí se do bot, koberce či tapet (veštěněčím věku). Zhruba ve dvou až třech letech už dostávají rozum a nepotřebují nutně hodně pohybu, ale rozhodně jím nepohrdnou. Nejnáročnější v péči o jorkšíra je samozřejmě péče o srst. Pokud neplánujete výstavy, je možné (a praktické) psa ostříhat. Střihů existuje celá řada a každý si vybere. Na procházky chodíme třikrát denně, dohromady na nich travíme 2,5 - 4 hodiny denně, ale každý pes je individualita a u některého můžete být rádi, že ho dostane ven alespoń na 10 minut. Co se týče sportů hodí se především na agility, dogdancing a obedience. Věnujeme se všem třem, ale jen pro radost. Také chodíme na dlouhé procházky do různého terénu. Agility běhá s velkou chutí, vůbec nejoblíbenější překážky jsou kladina a áčko (znám víc jorků, kteří to tak mají). Z našeho cvičáku znám jorkšíry, kteří mají složené ZOP či vítezí v agility závodech.

Výchova a výcvik

Jorkšír dokáže být hodně svéhlavý pes (však je to teriér), proto bych ho začátečníkům doporučila s podmínkou, že navštíví alespoň základní kurz poslušnosti. Je to velmi chytrý pes a poměrně rychle se dokáže prosadit do pozice vůdce smečky, pokud mu to dovolíte.Velký pozor je pak třeba dávat na vztah k ostatním (zvláště větším) psům. U jorka je třeba počítat s tím, že i když je sebelépe vycvičený a vychovaný, občas si hlavu postaví. Ale obecně bych řekla, že je to velmi dobře ovladatelný pes, pokud se mu pán věnuje. Učí se rychle a potřebuje důslednost ve výchově. S jorkšírem se dá spokojeně žít, i když zná jen základní povely (sedni, lehni, ke mně, zůstaň, nesmíš) a tyto povely je schopný se naučit velice rychle.Takže bych řekla, že nepatří mezi psy náročné na výchovu a výcvik. Pro jorka se rozhodně nehodí klasický výcvik (pomocí manipulace). Co se týče pozitivní motivace, lze využít jak shaping (tvarování - pes sám vymyslí co má udělat - obvykle se při něm používá klikr, ale lze to i bez) tak luring (navádění za pamlskem - tak se cvičí na většině cvičáků). Jorkšíři na klikr reagují moc dobře, ale submisivnější jedinci se jeho zvuku mohou bát.

Zdraví a péče

Nejčastější geneticky podmíněnou vadou jorkšírských teriérů je onemocnění patel (často pak končí operací obou zadních nohou a není to levné), kolaps trachey (i ten se ve vážných případech musí léčit chirurgicky. V mírnějších se dávají léky, ale pes má velmi omezený život - nesmí se namáhat, nesmí být v horku ..) a dále některá onemocnění očí. Poměrně časté "onemocnění" jorkšírů je citlivé zažívání v mladém věku (do jednoho roku). Pak se to většinou samo srovná. I já jsem byla s Crazym v prvním roce u veterináře se zvracením a průjmem víc než doma. A právě můj veterinář říkal, že takových jorkšírů má v ordinaci spoustu - a po ukončení prvního roku, už chodí jen na pravidlené očkování. I u nás se to potvrdilo. Zda je to opravdu pro plemeno typické nevím, nikde jsem se o tom nedočetla. Bohužel se u jorkšírů žádné testy povinně neprovádějí. Záleží čistě na chovateli, zda je nechá provést či ne. Jorci jsou poměrně křehcí psi, takže rozhodně si dávejte pozor na pády (zvlášť u štěňat), při předávání štěněte si pak ověřte, že má uzavřenou fontanelu. Péče o srst jorkšíra je náročná. Trvá cca půl hodiny až hodinu pokud psa chcete udržet ve výstavní srsti. Pokud ho necháte ostříhat, stačí jen jednou denně pročísnout (což zabere maximálně 5-10minut).,

Další informace

Jorkšíra bych doporučila všem lidem, kteří chtějí chytrého, temperamentní a učenlivého psa. Psa, který sice rád běhá, skáče a hraje si, ale je schopný klidně celý den strávit na gauči, když se necítíte dobře.

PP, bez pp, množírny, útulky

Crazyho mám z chovné stanice Happiness Bohemia. Je tedy s PP (od FCI). Původně jsem si chtěla vzít jorka bez PP (když nechci na výstavy, tak na co PP, že?), ale jelikož jsem si dávala na rozmyšlenou 3 měsíce a mezi tím jsem si toho hodně o problematice psů s/bez PP přečetla, začala jsem nakonec hledat mezi "papíráky". Crazyho jsem našla přes inzerát, viděla jsem jeho fotku a byla jsem ztracená :-) Měl jen problémy se zažíváním (což je u jorků údajně obvyklé) a v roce problémy vymizely. Přesto pro jistotu zůstáváme na absolutně bezobilné stravě.