Zkušenost uživatele s plemenem

 Bílý švýcarský ovčák
Dobrý hlídač Pro začátečníky Náročný na pohyb Pro držení venku
Vloženo: 12.08.2015

Proč jste si vybrali/zvolili tuto rasu?

Hledali jsme rodiného psa. Kamaráda na výlety, vhodného i pro psí sporty, ale aby taky dokázal v klidu odpočívat. Chtěli jsme psa, který nás dokáže ohlídat (nebo tak bude alespoň vypadat), ale zároveň aby to byl parťák pro děcka. Vybírali jsme dost dlouho, ale vyplatilo se nám to.

Povahové a charakterové rysy

Myslím, že zrovna u Bílého švýcaráka se najdou jedinci jak "hyperaktivní" tak absolutní kliďasové, jak mazlové a závisláčci, tak samostatní jedinci. Zvláště u těchto psů je celá jejich povaha hodně ovlivněna chovatelem, který se o štěně do jeho 2 měsíců stará. Tohoto psa bych doporučila POUZE lidem kteří jsou obeznámeni s jeho povahou (tomu je tak ale u všech plemen). Švýcaráček totiž rozhodně nemá povahu Německého ovčáka(byť je mu dost fyzicky podobný) a nehodí se pro něho klasický cvičákový dril (který na některých psích cvičištích stále vládne). Narozdíl od svého Německého příbuzného je povahově jemnější a o dost citlivější a vnímavější. Cvičením za pomocí trestů, nebo nedejbože bití u něj dosáhnete maximálně znechucení, strachu nebo agrese (tom záleží na daném jedinci). Naopak pomocí pozitivní za pomocí trestů, nebo nedejbože bití u něj dosáhnete maximálně znechucení, strachu nebo agrese (tom záleží na daném jedinci). Naopak pomocí pozitivní motivace (hračky, pamlský, pochvala, mazlení...) s ním můžete dosáhnout úžasných výsledků. Celá povaha tohoto psa je založena na socializaci. Co nejdřív musíte začít tahat štěně všude sebou. Do autobusu, do města, do lesa, mezi davy lidí a hodně mezi ostatní psy. Pokud pes jako malý pozná, že lidi ani psi mu neublíží a jsou to skvělí parťáci, bude k tomu takto přistupovat celý zbytek života. Ostatní psi ho zase naučí, jak spolu komunikovat a dají mu jisté hranice. Jako štěně si tento pes vtiskne všechny zážitky a ty mu tam zůstanou napořád. A to kladné, ale i ty záporné. Už když si štěně přivezete domů, musíte mu dát určité hranice a pravidla, aby věděl co si smí a nesmí dovolit. To co mu jako malému povolíte, mu už stěží v dospělosti zakážete. Také to chce hned začít s výchovou a výcvikem (samozřejmě po malilinkatých krůčcích, tak aby to nebylo nad možnosti štěňátka). A samozřejmě potřebují spoustu lásky. Pokud je pes na pobyt o samotě odmalička POSTUPNĚ přivykán, není to pro něj později žádný probém. Většinu času co budete pryč stejně prospí (ano, ze začátku nejspíš stejně dost věcí rozkouše, ale chce to čas). K dětěm jsou tito psi DOKONALÍ kámoši. Nezkazí žádnou legraci a když je to s dětmi přestane bavit, prostě se zvednou a odejdou. Jasně, zase na to musí být od malička zvyklí, ale tak je to úplně se vším. Vždycky poučte hlavně dítě o tom, jak se má ke psu chovat, co si může a nemůže dovolit. Navíc tito psi jsou od přírody submisivní. Nevím o jediném švýcarovi, který by se snažil probojovat do "vedení smečky" (lidké rodiny). Navíc tito psi jsou od přírody submisivní. Nevím o jediném švýcarovi, který by se snažil probojovat do "vedení smečky" (lidké rodiny).

Prostředí

Bílý švýcarský ovčák je velice přizpůsobivý pes. pokud bude mít dobré a pečující páníčky, bude spokojený všude. Ať ve městě nebo na vesnici. Lidé v centru velkoměsta to nejspíš budou mít těžsí, ale pokud mají čas a chuť k tomu aby zajistili psu třeba 3 hodiny běhání někde v přírodě (ne, 3 kolečka kolem paneláku u nohy na vodítku nestačí), potom je to v pohodě. Tento pes není vhodný do kotce. Na to je příliš společenský. Není žádný problém, ho tam zavřít na dobu co budete ve škole/práci/na nákupu/popřípadě i na noc, ale zbytek dne by měl trávit s vámi (kdo tohle nechápe, ať si pořídí psa plyšového).

Pohyb a aktivity

Potřeba pohybu je individuální. Znám švýcaráky, kterým stačí 2 pomalé procházky denně, ale i torpéda, které nic neunaví. Ten náš je naštěstí takový zlatý střed. Ani tomu nejlínějšímu ale nestačí vyběhnot před barák, vyčurat se a zalézt zpátky. Pokud nepočítám venčící 20ti minutové procházky, pes potřebuje minimálně 1-2 dvouhodinové procházky denně. Pak je tu samozřejmě zátěž psychická. Na internetu najdete nekonečně mnoho psích hlavolamů, které je možné vyrobit z toho co doma najdete. Existujou i workshopy zaměřené na únavu psího mozku. A nebo koupit nějakou knížku s psíma trikama. Dále jsou tu psí sporty. Každý pes je jiný a jednoho bude bavit to a druhého zas tamto. Klidně to můžou být bratři, a i když jeden bude mistr světa v dogfrisbee, jiný to frisbíčko nechytí ani za boha ale zase to bude vynikající stopař. Jako první bych uvedla stále oblíbenější agility. Sama se na to s Charlim od září chystám. Vím o pár švýcarech, kteří agility zkusili a nehorázně je to chytlo. Určitě to nebaví všechny psy a hlavně je potřeba minimálně do 1 roku psa počkat, aby se nezničily klouby. Nejspíš v tom švýcaři nikdy nebudou tak vynikat jako třeba bordery (ty k tomu byly stvořené), ale pokud vám nejde vyloženě o obhajování prvních míst na mezinárodních soutěžích, tak bych do toho určitě šla. Dog dancing. Pokud bude vyšeho psa bavit se předvádět a učit se psí triky, pak směle do toho. Pusťte si svoji oblíbenou písničku a do toho provádějte se psem cviky co se zatím naučil. Je to zábavné. Klasická poslušnost. Zastávám názor, že každý pes (čivava i rotvajler...) by měl mít základní výcvik. Můžete se zkusit zajet podívat na víc cvičáků a kdoví? Třeba vás to chytne a začnete spolu cvičit na profesionální úrovni. Dogtreking. Jde v podstatě o překonání (pěšky) určité vzdálenosti se psem (jak jinak že). Tratě jsou různě dlouhé. Od 20km třeba i přes 100km. Další (ani ne sportem, ale spíš aktivitou) je canisterapie. Je potřeba aby pes pro tuhle "práci" měl vlohy. To znamená být přátelský, mazlivý a taky se musí umět klidnit. Canisterapeutický pes navštěvuje seniory, nemocné a postižené. Oni se sním mazlí, hrajou si sním... Mnoha lidem to vykouzlí na tváři úsměv.

Výchova a výcvik

Tohle plemeno je naprosto vhodné i pro začátečníky. Rád s vámi bude spolupracovat a pokud na to půjdete správně, bude ho to náramně bavit. U švýcara bych si dala spíš pozor na tu výchovu. Jsou dost citliví, opravdu všechno si dobře pamatují a stejnou chybu dvakrát neudělají. Pokud včas nesocializujete, v dospělosti už to dohoníte jen těžko. Je nutné na něj při výcviku netlačit a pokud vidíme, že to psa přestává bavit, okamžitě cvičení ukončíme, nejlépe cvikem, který pes dobře ovládá, aby bylo cvičení zakončeno příjemně. Jinak nejsem zastáncem nějakého drilu. Jasně, když mám psího puberťáka a vidím, že si ze mě dělá pr..srandu, nebojím se zvednout hlas a ostře ho napomenout či škubnout za obojek. Ale jinak POZITIVNÍ MOTIVACE. Je sakra velký rozdíl učit něco psa, který o to má zájem a těší se a psa, který se modlí ať už to má za sebou. Jinak s tímto psem zvládají pracovat i menší děti a pokud je pes správně socializovaný a vychovaný, dítě úplně v pohodě respektuje.

Zdraví a péče

Srst tohoto psa je na péči naprosto nenáročná. Stačí jednou za pár dní vyčesat a hotovo. Pokud ale nechce mít byt plný chlupů, doporučuju česat denně (nezabere to tolik času jak to vypadá). Nejlepší je na chlupy asi FURMINÁTOR. Vyčeše všechny chupy a to se zvlášť v období línání projeví jako nedocenitelné.

Další informace

Každý pes je jiný. Náš třeba nevkročí do vody, i když všichni jeho sourozenci ji milujou. Zbožňuje aportování čehokoliv (míčků, klacků, i ptáků na zahradě). Je to nejlepší přítel, který by za vás dal život...

PP, bez pp, množírny, útulky

ROZHODNĚ NEKUPUJTE PSA BEZ PP!!! I kdyby vám tvrdili, že pejsek je poslední z vrhu a papíry se na něho nedostaly (absolutní blbost). Další nabídkou je pejsek bez PP po rodičích s PP. Co je to za kravinu? Pokud mají oba rodiče PP, tak proč nejsou uchovnění? Odpověďj je jednoduchá - mají nějakou vadu. Může to být nekompletní chrup, DKK nebo DLK, popřípadně agresivita nebo bázlivost. To všechno se přenese na štěňata. Klidně oba rodiče PP mít můžou, ale PP jsou doklad o původu psa a ne o jeho zdraví! Jasně, spousta lidí řekne. Já stejně nechci chodit na výstavy a pes bez PP je o 10 000 levnější. To že má váš pes PP neznamená že musíte chodit po výstavách. Ano, "papírový" švýcar stojí běžně kolem 15 000 Kč. Bezpapírový třeba 4 000 Kč. Ale to co ušetříte za koupi dáte skoro jistě za veterináře, třeba právě proto, že jste si koupili bezpapírové štěně, jehož matka měla vysokou DKK a váš pes ji má také. Je příšerné dívat se jak váš miláček trpí a vy přestože už jste investovali do operací a léků majlant, mu nemůžete nijak pomoci. Menší zlo je, když koupíte psa právě od takovýchto lidí (mají PP fenku, tak ji klidně nakryjou - i když se zdravotníma testama se už neobtěžujou). O štěňata se tedy většinou docela starají (minimálně dostávají nažrat). O mnoho horší je, koupit si psíka od množitele - člověk, kterého psi, jejich zdraví ani potřeby nezajímají. Má párek psů, od více plemen a fenky jsou při každém hárání nakrývány (což je nesmírně vysiluje a brzy umírají). Také většina množitelských psů nikdy neviděla trávu. Převážná část z nich "žije" (nedá se to životem nazvat) v malé kleci ve vlastních h*vnech a nemají pomalu co pít natož jíst. Množitel pak vezme odrostlá štěňata a prodává je typem "Dovezu kamkoliv po ČR" (samozřejmě že nechce abyste viděli kde štěňata vyrůstala). Tato štěňata nemají žádné hygienické návyky, socializaci a navíc bývají od matky odebrány extrémně brzo (klidně i ve 4 týdnech a množitel vám nakecá, že štěně si na vás líp zvykne - volovina! štěně potřebuje být alespoň do 8 týdnů u matky!!). PROSÍÍM!!! Nekupujte psy bez PP!!! Dokud bude poptávka, bude i nabídka... Dobrý chovatel (s registrovanou chovatelskou stanicí) vám se vším poradí, pomůže a rád si s vámi o psech popovídá. My jsme ChS vybírali dost dlouho a pečlivě. Ale vyplatilo se nám to. Naše volba padla na chovatelskou stanici Moraviatraj (www.moraviatraj.cz). Paní chovatelka nám odpověděla na všechny naše (i sebehloupější) dotazy a i ona se zajímala, kam vlastně pošle "svoje" štěně. Byli jsme tam pozvaní na návštěvu, podívali jsme se kde štěňátka vyrůstají, skamarádili se s mamčou našeho prcka i jejich další fenkou. V Charliho 2 měsících jsme si ho odvezli domů (dostali jsme sebou jeho hračku, krmivo na které byl zvyklý...). I teť, když je našemu "prckovi" už přes rok, stále jsme s paní chovatelkou v kontaktu a zajímají ji všechny naše úspěchy (i neúspěchy), prostě všechno co se "jejího mimča" týká. Stále je kdykoliv připravená nám s čímkoliv poradit. Určitě se vyplatí si počkat, všechno dobře promyslet a vybrat správnou ChS ale i štěníka, který se k vám bude hodit. :)