Zkušenost uživatele s plemenem

 Anglický kokršpaněl
Pro začátečníky Náročný na pohyb Vyžaduje péči o srst Pro držení doma Pro držení venku
Vloženo: 13.06.2015

Proč jste si vybrali/zvolili tuto rasu?

Kokršpaněla jsme vybírali na základě velikosti, povahy, toho zda je pejsek vhodný do bytu, kolika let se dožívá, jaké nejčastější zdravotní potíže dané plemeno provázejí, zda je pejsek vhodný k dětem a samozřejmě vzhled. Kokříci mají opravdu krásná štěňata a i když to samozřejmě není hlavní parametr, na který by se chovatel měl zaměřovat, určitě to svojí roli při výběru sehrálo.

Povahové a charakterové rysy

Všeobecně vzato je kokršpaněl velice učenlivé a chytré plemeno. Učí se opravdu rychle a pokud je majitel kreativní a je schopen výcvik pojmout formou hry, tak je to velká výhra. Kokr je středně temperamentní pejsek. Je vhodný pro aktivní majitele, jelikož je to pes s loveckými instinkty a potřebuje běhat, hrabat, hledat a stopovat :-). Hrabání myší je oblíbenou zábavou. Na druhou stranu je potřeba dávat pozor při vycházkách v lese, protože i když je kokr dobře vychovaný, tak se může stát, že jakmile uvidí srnu, zajíce či jiné zvíře, tak hold poběží. Kokrové jsou celkem dominantní a majetničtí . Potřebují důsledného majitele. Mají paličatou povahu a k cizím lidem bývají nedůvěřiví, na druhou stranu jsou však milující a oddaní společníci a vyžadují pozornost. K ostatním pejskům se chovají většinou přátelsky, ale bývají ostražití. K malým dětem je úplně nedoporučuji, i když se v příručkách uvádí opak. Kokrové nemají rádi když jim někdo zasahuje do jejich teritoria (pelech, misky). Samozřejmě vše závisí na výchově, ale není to pejsek, kterého děti můžou tahat za ocas a uši, jako je tomu například u zlatého retrívra, který si nechá líbit téměř vše. Ideální věk dítěte je alespoň 6 let, ideálně 10, kdy už mají děti trochu rozum a zvíře "nezlobí". Zpravidla jsou dvě možnosti, buď bude kokr na dítě žárlit nebo se do něj zamiluje a bude ho hlídat a vyžadovat jeho pozornost. Je to velice individuální a podle toho, do jaké rodiny je pes pořizován, tak je potřeba k němu přistupovat. Je-li v rodině miminko, je vhodné pejska seznámit, co nejdříve, pak se zpravidla stává to, že kokr je výborný hlídač kočárku a nikoho cizího k němu nepustí. Důležité je, aby mu děti neubližovaly. Kokři jsou velice společenští a kontaktní a samotu nemají rádi. Často se stává, že při odchodu do práce bude pejsek kňučet a škrábat na dveře a to i v případě, že již bude zvyklý na pravidelné odchody majitele. V tomto případě mohu doporučit pejska před odchodem zabavit nějakým tvrdým pamlskem, aby jste odvedli jeho pozornost. Pokud toto podceníme, může nás po příchodu domu čekat nepříjemné překvapení v podobě rozkousaných věcí, louže apod. Kokršpaněl štěká jen když je důvod, zpravidla, když někdo zazvoní na zvonek, popřípadě sem tam zavrčí, když se mu něco nelíbí, ale není nijak zvlášť hlasitý.

Prostředí

Kokršpaněl určitě ocení domek se zahrádkou, rád běhá, hrabe, čmuchá, hledá... na druhou stranu má rád pohodlný pelech doma v teple a pocit, že tam někdo je. Bouda není tím správným řešením. Kokra můžeme mít i v případě, že bydlíme ve městě, ale je třeba se zamyslet nad tím, kde ho budeme venčit. Pokud není k dispozici větší park, kokr bude trpět, ale to platí pro všechny psy. Kokršpaněl potřebuje trávu, les apod.

Pohyb a aktivity

Jedná se o velice aktivní a energické zvíře, tudíž aktivní majitel se zájmem o dlouhé procházky a výlety je pro něj ten pravý. Kokr potřebuje běhat, takže krátké procházky na vodítku nejsou vhodné. Kokři milují výcvik formou hry, takže je třeba mu vymyslet zábavu jak venku, tak doma. Ideální je venčení tak 5x denně. Ideální aktivity jsou hledací, takže schovaný pamlsek. To milují. Cvičák je zas až tak nebere, ale lítání v lese, nošení klacků, přetahování se o vodítko, stopování v lese, plavání to je pro ně to pravé vyžití. Také mají rádi různé skákání a překážky.

Výchova a výcvik

Zpravidla se kokr pro začátečníky moc nedoporučuje, právě kvůli jeho paličatosti, dominanci apod. Ovšem záleží na majiteli, jak moc se chce pejskovi věnovat. Pokud bude důsledný a přesto laskavý, tak bude pro pejska bohem. Je nutné si brzy vyjasnit pozice, protože pokud kokr nebude vědět, kde je jeho místo, často se setkáte s jeho "vlastním názorem" v podobě vrčení a vztekání se. Nemá cenu jej bít, tím se vše zhorší - kokr neustoupí a tím se projevuje jeho paličatost. Výcvik je poměrně snadný, učí se rychle, jen ho to musí bavit, takže je to na kreativitě majitele. Direktivní rozkazy nejsou ideální, pes se zasekne a nic s ním neuděláte. Vztah je třeba založit na respektu, nikoli na strachu. Takže hry, povely s odměnou a pohlazením. Kokr má rád, když se na něj mluví. Potřebuje pozornost a pocit, že ho máte rádi. Pokud ho budete respektovat, bude to mazlivé zvíře. Umí dát najevo uraženost a to velmi osobitě. Takže když budete dlouho v práci nebo mu vynadáte, můžete se setkat s jeho ignorací i po dobu několika dnů, kdy zaleze do pelechu a nebude reagovat ani venčení, které normálně miluje.

Zdraví a péče

Kokříci jsou poměrně bezproblémová zvířata, co se zdraví týká, ale když už se setkáme s problémem, bývají to záněty očí a uší. Stačí prevence a bude to v pořádku. Uši mají hodně chlupaté a zakryté, tudíž se snadno zapaří a vytvoří se kvasinkový zánět. Ideální je uši vystříhávat zevnitř a čistit vatou. Srst je velmi hustá a většinou vlnitá a kudrnatá, takže jednou denně přejet kartáčem je nezbytnost a hlavní jsou zase uši. Je třeba počítat s tím, že kokr dost líná. Zastříhávání je vhodné alespoň 2x do roka. Hlavně packy, na které se v zimě hodně nabaluje sníh a pejska obtěžuje. Je třeba zastříhávat i uši, chlupy po celé noze, hruď, ocas, břicho. Srst na na trupu je ideální řešit spíš na léto, jinak není třeba velkých zásahů. Mezi nejčastější genetické vady patří záněty uší a displazie kyčelního kloubu, ale osobní zkušenost nemám. Setkala jsem se s ušními záněty, které se nám vracely a se zánětem dělohy ve 13 letech, které jsme řešili operativně a pejsek byl v naprostém pořádku. Okolo 14 roku mám zkušenost s mrtvičkou, která se nám taky podařila překonat a postupem věku fenka přišla o sluch a zrak.

Další informace

Konkrétně v mém případě se jednalo o fenku jménem Sindy. Byla to nejlepší psí společnice, jakou jsem v životě mohla mít. Měla svoji hlavu, ale byla hodná, přátelská a uměla si roztomilým způsobem vynutit hlazení :-). Naučila mě, jak spolu máme komunikovat a hlavně upevnila moji lásku ke zvířatům, která mě provází celý život. Byla mi oporou, když jsem měla špatnou náladu a pokaždé, když jsem přišla domů z práce mě čekalo výsostné přivítání. Zlozvyky měla v podobě kradení plyšáků a občasného vrčení, když se jí něco nelíbilo (vyhazování z vyhřáté postele :-) apod.). Kokříka mohu doporučit těm, kteří mají zájem o skutečného společníka, se kterým budou aktivně pracovat a zaměstnávat ho. Jak jsem již uvedla, jedná se o velice aktivní, společenské a kontaktní zvíře, takže je třeba se mu věnovat.

PP, bez pp, množírny, útulky

Z chovné stanice v Litoměřicích. V době, kdy jsme pejska pořizovali jsme bližší chovnou stanici nenašli (pocházím ze Železného Brodu). Chovatelé o pejsky dobře pečovali. Měli je krásné a zdravé. Dostali jsme cenné rady ohledně chovu a krmení.