Zkušenost uživatele s plemenem

Toto plemeno sem poznala, už když mi bylo 10let. Tenkrát tata přivezl něco, co sem ani nedokázala identifikovat co to je. On se o něm dočetl v časopise pes přítel člověka, a jelikož nevěřil, že něco takového může existovat, tak jak našel v dalším čísle inzerát, chtěl se na něj jet pouze podívat. No nějakým "nedopatřením" ho na konec dovezl i domů a od té doby stafík ovlivňoval život celé naší rodiny. 2 roky po Argovi si pořídila sestřenice její první stafbulinku Guiliett, po jejím odchodu přišla Anett, po odchodu Arga si sestra pořídila Laru, po ní jsem si pořídila já Arga a na konec po odchodu Anett si sestřenka pořídila zatím naší nejmladší rodinnou stafbulinku Aischu. Po poznání povahy Arga (Argo Nemilská cesta) jsme už nikdo nechtěli nic jiného než stafbulíčka...prostě u nás je to jasná volba.

Stafbulíci jsou většinou takoví, jací jsou jejich pánečci - znám stafbulíky válečky, kteří nedělají žádné sporty a jen si lenoší na gauči a chodí na procházky. Ale bezesporu šťastnější jsou, když můžou s pánečky podnikat dlouhé výlety, běhat za míčkem, nebo za střapečkem (coursing), dělat sportovní kynologii (výcvik, sportovní obrany, stopy), maintrailing (vyhledávání osob), mushing, dog treking, cani cross (běh u kola-koloběžky, běžky s pánečkem, "procházky" na dlouhé vzdálenosti s pánečkem), plavání - i když v naší rodině většina stafbulíčků nebyla, nebo není dobrými, nebo vášnivými plavci, já mám zrovna chlapečka, který plavání propadl, no nezná svoje limity, což je u stafíčků velmi časté a tak je lepší ho nechávat plavat se záchranou vestou. Pro stafíčka je téměř každá aktivita vhodná, kterou může vykonávat s pánečkem. Co se výcviku týče - chce to důslednost. Pevnou, ale ne tvrdou ruku. Každý pes je originál, stejně jako každý člověk, některý je jemnější a víc mu vyhovuje pozitivní metoda výcviku, jiný je trošku tvrdší a víc mu vyhovuje klasický výcvik - no v každém případě (aspoň s čím sem se já za 20let se stafíčky setkala), když se páneček zlobí a zvýší hlas, tak je to pro stafíčka konec světa. Co se ostatních psů týče, u samců je vždy potřeba dávat veliký pozor, ale stejně tak i u fen i když ty se většinou mezi sebou spíš snesou, ale to vše záleží na dobré socializaci, zážitcích a povaze daného psa. Každý stafík v naší rodině (s výjimkou toho mého), snesl vždy bez problémů být doma sám po dobu, kdy byl páneček v práci, ve škole...ten můj nikdy déle jak 1-2h doma sám být nemusel. Většinou moc neštěkají, i když, když je něco rozruší, vzruší, nebo se jim něco nezdá, dokáží to dát najevo. Jako každý pes i stafík většinou v mládí ničí a demoluje (je to zejména v období přezubování, ale dobrou výchovou se i to většinou odnaučí. Co se dětí týče, jsou v 99% k nezaplacení, mají svatou trpělivost, děti naprosto zbožňují a nechají si od nich líbit i drobné surovosti, ale výjimky se najdou všude.

Stafík je vhodný kamkoliv, kde bude moct žít v těsné blízkosti s pánečkem, kterého nadevše zbožňuje. Je naprosto nevhodný do kotce a nejvhodnější je do postele.

Jak už jsem psala výše - Stafíčci můžou být gaučovými povaleči, ale mnohem šťastnější jsou, když můžou sportovat a svoji nezměrnou energii vypustit při jakékoliv aktivitě s pánečkem. Ale je potřeba dávat nesmírný pozor na každého stafbulýho maniaka, protože naprosto neznají svoje meze. Občas mám podezření, že zastávají heslo: "když to nezvládnu, ať umřu!" Páneček se musí naučit znát dokonale svého psa a říct mu, kdy je čas odpočívat a kdy už má dost. Já osobně s mým psím maniakem dělám coursing, sportovní kynologie (výcvik, obrany, stopy), tak trošku laškujeme s mushingem (koloběžka), bull sporty (hlavně drak/wiht pull sprint, a laškujeme s monkey track). Vloni sme se účastnili prvních závodů ve DPS (Drak Pull Sprint), letos máme v plánu další závody v bull sportech, první závody v poslušnost a snad i v obranách a doufejme i zkoušky.