Charakter a chování

Je to pes velice tvrdý a houževnatý, i v dnešní době můžete najít mezi tibeťáky jedince, kteří plní svou odvěkou funkci – práci se stádem. Je velmi věrný svému pánovi, svou smečku respektuje, avšak k cizím lidem si zachovává značný odstup. Nenapadne, ale poctivě hlásí každé nebezpečí. Není třeba se obávat konfliktů se sousedy. Jeho hlídací schopnosti se plně projeví při procházkách do přírody, kde si svou smečku hlídá a nedovolí ani jedinému jejímu členovi se vzdálit. Takového nezvedeného jedince pak pobízením honí zpět k ostatním. Tibetský teriér také velmi dobře vychází s dětmi, které nejen hlídá, ale také snáší jejich hry, které i děti vzhledem k veselé povaze tibeťáků milují. Pokud se však pes začne domnívat, že už toho má dost, sebere se a odejde, aniž by dítěti jakkoli dal najevo svou nevoli.

Původ psa

Tibetský teriér je velmi staré plemeno. Odhaduje se, že byl v tibetských klášterech chován již před asi dvěma tisíci lety. Byl používán jako vynikající, vytrvalý ovčácký pes i jako věrný průvodce karavan. V Tibetu, kde bylo lámaistické náboženství středem veškerého života, byl chován i jako posvátné zvíře, neboť pro Tibeťany symbolizoval bájného sněžného lva Sengge, který je i ve znaku Tibetu. Kolem jeho původu i historie existují krásné lidové pověsti. Nešťastné a zavádějící označení teriér dostal do vínku od Angličanů, a to pro jeho temperament, radost ze života, vysokou inteligenci a snad i trochu svéhlavost. Ve skutečnosti to žádný teriér není. Je to pes ovčácký a žádná z jeho vlastností nenaznačuje, že by měl být spojován s teriéry.

Na začátku století, kdy byli první tibeťáci importováni do Velké Británie jako Thibet Apso nebo Lhasa Terier, apod., byl pojmenován jako tibetský teriér. U tibetského teriéra najdete mnoho společných znaků s ostatními ovčáckými plemeny, jako jsou bobtail, bearded kolie či velmi podobný polský ovčák nížinný, a to především tolik nápadná dlouhá srst nejen na těle, ale také v obličejové části, zavěšené a osrstěné uši, kvadratický formát těla. Tibetský teriér má však poněkud jiné postavení, než jiní uvedení ovčáčtí psi, protože je to právě on, který má nejblíže k praotci těchto ovčáckých plemen, kterým je původní tibetský ovčák. V zemi původu nebyla nikdy odlišována žádná plemena, obecně byli všichni dlouhosrstí psi Tibeťany označováni jako "apso". Tito malí a neúnavní psi byli využíváni svými majiteli především jako strážci a doprovod stád. Malí psíci byli po staletí ceněni pro jejich mrštnost a obratnost s jakou se zcela suverénně pohybovali v často velmi neschůdném terénu, a to díky svým šplhacím a skákacím schopnostem, někdy také přirovnáváni ke kočce. Jejich malá velikost jim umožňovala pohybovat se ve velmi úzkých horských stezkách, kam se člověk nebo větší pes nedostal a široké tlapy jim umožňovaly zcela suverénně se pohybovat i ve sněhu. Díky těmto schopnostem byli zásobovány i často odlehlé a velmi těžko přístupná místa, kam provázeli stáda dobytka. Kontakt pastevců a obyvatel klášterů zajišťoval výměnu zvířat z jejich vrhů. Mnichové si od pastevců brali menší jedince, a to především bílé a zlaté barvy a byli uctíváni jako "lví psi" (především psi bílého zbarvení) jako symbol lva Sengge, který je ve znaku Tibetu. Pastevci si pak od mnichů brali psy větší, kteří se více hodili na ochranu jejich stád a majetku. Bohužel chov tibetských apso byl doslova zlikvidován vpádem Číňanů a obsazením Tibetu v roce 1949. V této době bylo zničeno a vypáleno mnoho tibetských klášterů, o život přišlo mnoho lidí, ale i většina jejich zvířat. Díky jeho nádherné povaze se mu v Tibetu začalo říkat "malý člověk", což bývá i mezi chovateli a majiteli tibeťáků hojně užíváno.

• Tibetští teriéři v útulcích
• Osobní zkušenosti s plemenem Tibetský teriér
• Profily psů - Tibetských teriérů na Peswebu

• Tibetský teriér - společenský ovčák - článek