Štýrský hrubosrstý brakýř

Základní údaje plemena

Země původuRakousko
Název v zemi vznikuDie Rauhhaarige Steirische Hochgebirgsbracke
Kategorie dle FCIVI. Honiči, barváři a příbuzná plemena
Velikostpes: 47-53 cm fena: 45-51 cm
Hmotnost15 -18 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
OsrstěníHrubá, ne však zcuchaná ani lesklá srst, je tvrdá a drsná.
Zbarvení srstiČervená a světle žlutá.
Celkový dojemPlemeno středního vzrůstu, s dobře vyvinutým svalstvem. Má drsný vzhled, nepůsobí však nebezpečně.
PovahaJe to vášnivý lovec, hlasitý, který spolehlivě pracuje na stopě, je velmi bystrý.

Charakter a chování

Štýrský brakýř je klidný a vyvážený pes, oddaný svému majiteli, k cizincům je však rezervovaný. Je to sebejistý, poslušný a nebojácný pes, není plachý, ani agresivní. Štýrský brakýř potřebuje pracovat v těsné blízkosti svého majitele a maximálně projevit svoje lovecké schopnosti. Vyniká vytrvalým sledováním teplé stopy i po několik hodin. Stopu sleduje hlasitě. Má neobyčejně vyvinutý orientační smysl. Vyniká též ostrosti a proto se používá převážně na černou a škodnou zvěř. Pro tyto vlastnosti je určitě jedním z nejvhodnějších pomocníků při lovu černé zvěře na společných lovech. Vyžaduje pravidelné fyzické zátěže. Povahou je však milý a přívětivý i k dětem, především ale velmi oddaný svému pánu. Štýrský brakýř potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky.

Původ psa

Pro horské myslivce využívající psy na dohledání zvěře v těžkém vysokohorském terénu se hannoverský barvář „solingerského typu“ rozhodně nehodil. Psi byli pro práci ve specifických podmínkách horského terénu příliš těžcí, velcí a jako největší nedostatek lovci pociťovali, že barvář lovil potichu a ozýval se teprve, když měl zvěř na dohled. Pro horského lovce je důležité, aby byl pes na stopě hlasitý aby měl lovec přehled o pohybu psa a to zejména v nepřehledném horském terénu. Kolem roku 1880 se průmyslník ze Styria pan Carl Peintinger snažil zkombinovat přednosti barváře s přednostmi starého typu honiče. Rozhodl se proto nakrýt fenu hannoverského barváře „solingerského typu“ jménem Hela I. s vynikajícím bosenským hrubosrstým honičem, dříve nazývaným istrijský hrubosrstý honič, který byli vynikajícími co do loveckých kvalit i vzhledu.

V dnešní době se hrubosrstý istrijský honič a bosenský hrubosrstý honič posuzují jako dvě rozdílná plemena, ale v době vzniku štýrského brakýře se tato dvě plemena nerozlišovala a označovala se jednotně hrubosrstou istrijskou brakou. Nejlepší štěňata z tohoto vrhu se stali základem pro toto plemeno, v jehož chovu se od této doby pokračovalo. V roce 1890 bylo šlechtění plemene dokončeno a formálně uznáno. Jeho tvrdá a hrubá srst jej činí velice odolným proti nepřízni a nevlídnostem počasí. Štýrský brakýř je vášnivý, houževnatý a nepoddajný lovecký pes, pevný a odhodlaný stopař. I v dnešní době se chová ponejvíce pro lovecké využití.