Charakter a chování

Skotský teriér je hrdý pes a má dosti vzpurnou povahu. Je nezávislý a tvrdohlavý. Na druhé straně je veselý a temperamentní, věrný, spolehlivý a odvážný. Je nebojácný, ale není agresivní. Je to velmi inteligentní, neposlušný a urážlivý uličník. Je chytrý a pozorný, svému pánovi je velmi oddaný. Je to tvrdohlavý pes, při jehož výchově je potřeba hodně trpělivosti a důslednosti. Pokud cítí dostatečnou autoritu, vyroste z něho poslušný a citlivý pes. Jeho výchova musí být založena na vzájemném respektu, není to pes, který bude vždy na slovo poslouchat. Není agresivní, ale vůči cizím osobám je nedůvěřivý a ostražitý. Soužití s ostatními psy bývá bez problémů, nevyhledává konflikty ani rvačky. Kočky však nerespektuje a loví je, protože je považuje za škodnou. Pokud dítě respektuje potřeby a nálady psa a nechová se k psovi jako ke své hračce, vznikne mezi nimi vynikající přátelství a kamarádský vztah. Skotský teriér je vhodný do rodiny spíše s většími dětmi, které se již mohou podílet na výchově a péči o něj. Pokud se však pes dobře seznámí s malými dětmi a má s nimi dobré zkušenosti, nevznikne žádný problém.

Skotský teriér je vhodný pro chov venku i v bytě. Dobře se cítí i v malém bytě, pokud je však uspokojena jeho potřeba pohybu. Nemá velké nároky na prostor,ale je třeba mu v bytě vyčlenit místo, kde bude moci nerušeně odpočívat. Skotský teriér byl původně vyšlechtěn pro lov, a své lovecké schopnosti si do určité míry zachoval dodnes. Dnes se však jako lovecký již příliš nevyužívá, neboť postupem času byl u něj vyšlechtěn širší hrudník, což psovi zabraňuje lehkému vniknutí do nory a snadnému pohybu v ní. Také dlouhá srst se při pobytu v lese snadno znečišťuje a je proto potřeba věnovat jí náležitou péči. Jako každý pes, i skotský teriér si hlídá své teritorium. Návštěvy většinou ohlašuje hlasitým štěkotem. I když ho nelze považovat za pravého hlídacího psa, pokud cítí, že je jeho pán ohrožen, dokáže se velmi razantně postavit na jeho obranu. Má poměrně velké zuby a silné čelisti, může tedy útočníkovi způsobit rozsáhlé škody.

Původ psa

Předkové tohoto plemene pocházejí ze Skotska, kde byly šlechtěny různé druhy teriérů, určených k lovu škodné. Původní skotský teriér byl vysokonohý (v kohoutku měřil 30 – 33 cm), měl mnohem kratší srst (cca 5 cm), hrubou a světlou. Jsou popisováni jedinci s pískovou, okrovou, špinavě bílou až tříslovou barvou, popř. s bílými znaky, což někteří považovali za znak nečistoty chovu. Z tohoto předka pravděpodobně vznikl i cairn teriér, skye teriér a west highland white teriér. Vzhledem k tomu, že v době, kdy vznikal skotský teriér, chovali lidé psy hlavně pro jejich užitečnost, je nesnadné popsat vzhled plemene, dokud nebyl stanoven standard. Křížení probíhalo pouze na základě pracovních schopností rodičů a exteriér měl jen velmi malý význam – pro práci v noře byl vhodný pes menší, s kratšími končetinami, s hrubou srstí. Ale tento popis se hodí na každého norníka.

Skotský teriér se na výstavách poprvé objevil v roce 1880, kdy byl také poprvé zapsán do plemenných knih. Před rokem 1879 byl jako plemeno neznámý. Tito psi totiž byli v majetku lidí jako pomocníci při lovu, v hospodářství i jako společníci v zemědělských usedlostech na skotských ostrovech, na vysočině, v místech s malým kontaktem s ostatním světem.