Sibiřský hasky

 Sibiřský hasky
Pro zkušené kynology Náročný na pohyb Pro držení venku Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuUSA
Název v zemi vznikuSiberian husky
Kategorie dle FCIV. Špicové a primitivní plemena
Velikostpes: 53,5 - 60 cm fena: 50,5 - 56 cm
Hmotnostpes: 20,5 - 28 kg fena: 15,5 - 23 kg
OsrstěníHusté, bohaté, středně dlouhé, s měkkou podsadou.
Zbarvení srstiVšechny barvy od černé po čistě bílou se znaky, avšak typický hasky je s maskou.
Celkový dojemPes střední velikosti, s krásnou stavbou těla a vynikající rychlostí pohybu.
PovahaPřátelská s živým temperamentem. Nikdy není agresivní vůči lidem.
Zaměnitelné plemenoS aljašským malamutem, který je však výrazně větší a mohutnější. Aljašský malamut

Charakter a chování

Kdo chce chovat sibiřské hasky musí se svým životním stylem tomuto plemeni přizpůsobit. Toto plemeno vyžaduje dostatek každodenního zaměstnání a pohybu. Je to saňový pes pro přepravu lehčích nákladů na větší vzdálenosti. Nyní je nejvíce využíván na závodech psích spřežení typu sprint. S jedním psem můžete provozovat pulling – soutěž v tahu břemene, canicross, bikejöring, dog-trekking, skijöring a pulku. Lze ho využít i pro agility, nošení břemen a také v canisterapii Vzhledem k rychlému vývoji je potřeba začít s důslednou výchovou již v ranném věku štěněte. Po splnění těchto podmínek se stává výborným společníkem a rodinným psem. K dětem se chová sibiřský hasky jako ke svým kamarádům, nikdy je nenapadá.

Ač jsou známy případy, že je sibiřský hasky chován bez problémů v bytě, je vhodné pro toto plemeno zřídit prostorný a pevný kotec. Bouda nemusí být zateplená Po přechodnou dobu je možné psa umístit na tzv. stake-out, což je asi 2 metry dlouhý řetěz otočně upevněný na silném ocelovém kolíku. Tohoto způsobu se používá na závodech nebo při odpočinku na toulkách přírodou. Sibiřský hasky aktivní plemeno a v případě nedostatku vyžití si hledá vlastní vybití energie. Pro roli hlídače se toto plemeno příliš nehodí. Není přirozeně ostrý, vůči lidem je absolutně neagresivní a málo štěká.

Původ psa

Tažní psi, známí již od nejstarších dob se vyskytují v různých oblastech. Stali se základem jednotlivých plemen severských psů. V severovýchodní Asii Cukrové, kteří žili v povodí Kolymy, chovali sibiřské tažné lajky, z nichž hasky pocházejí. Na počátku 20. stol. dovezl první psy na Aljašku ruský obchodník s kožešinami Goosak právě od Čukčů. Do nynější podoby, tak jak jej dnes známe, byl vyšlechtěn až na Aljašce. Zde se pro svou snadnou ovladatelnost, vytrvalost a rychlost poměrně rychle rozšířil. Byl totiž velmi vhodný k tehdejším typům závodů. Nejvíce ho však proslavila dramatická událost v roce 1925. Tehdy bylo nutné dovézt do Nome sérum proti záškrtu. Protože bylo velmi nepříznivé počasí, bylo jediným řešením použít na trasu 674 mil z Anchorange do Nome psí spřežení, které ji zvládlo za 7 dní. Na překonání této vzdálenosti bylo obvykle třeba 25 dní. Tato událost se stala podnětem ke každoročnímu konání závodů. Sibiřský hasky se v dnešní době rozčlenil na linie sportovních psů (vzhledem ke své stavbě těla vhodní k závodům tj. delší záď, delší končetiny se strmým úhlením) a linie psů typu show dog – kompaktní, líbivý pes na výstavy.