Charakter a chování

Původ psa

Označení mastin, mastino či mastif se používalo pro všechny velké, mohutné a zejména krátkosrsté psy. Slovo „mastin“ mohlo vzniknout ze slova „mastibe“, což znamená „pes sloužící k hlídání stád“, a nebo ze slova „Mansuetus“, což by vyjadřovalo jeho klidnou, mírnou až přátelskou povahu. Pyrenejský mastin je potomek dogovitých psů, kteří přišli do Španělska při pochodech římských legionářů a fénických cestovatelů. Původní výskyt španělského mastina byl vázán především na hory a náhorní plošiny provincií Asturie a Leon-Kantabrijského, s rozšířeným volným chovem ovcí, s vyjímkou Pyrenejí v oblasti Aragonu a Navarry a oblasti Monegros,kde je rozšířen pyrenejský mastin. Španělské hospodářství bylo ve středověku i novověku založeno na obchodu s vlnou. Ve 13. století byla založena tzv. Mesta za účelem regulovat dlouhé sezónní přesuny stád, které byly doprovázeny a ochraňovány španělskými mastiny. Používáno bylo 5 psů na tisícihlavé stádo. Záhy se vyvinula široká síť stezek a cest, které měly tyto přesuny usnadnit. Tyto stezky přesahovaly 350 000 km, byly dostatečně rozvinuté a jsou dosud užívány v našem století. Díky těmto stezkám se stal španělský mastin oblíbený a rozšířený po celém Španělsku. Na počátku 20.století se pokusil markýz de Montesa rozdělit španělské pastevecké psy do tří „skupin“: navarrský mastin (toho dále na aragonského mastina a katalánského mastina), leónský mastin a španělský mastin. V roce 1911 byl ve Španělsku založen první klub, který se staral i o chovatelský směr španělských mastinů. Jednalo se o „Královskou společnost na podporu plemen psů ve Španělsku“.