Savie je roční kastrovaná kříženka. Váží 14 kg a měří 50 cm v kohoutku. V dospělosti bude mít do 20 kg. Savie je po rozsáhlém úrazu tlamy, veterináři mluví o zázraku a konstatují, že přežila svou vlastní smrt. Savie je neskutečně spontánní, milá, mazlivá a hravá fenečka. Vítá nás při každém příchodu do kuchyně, může se samou radostí celá uvrtět. Jakmile jazýček, který měla po úrazu zcela nehybný, začal trošku fungovat a začalo se jí dařit vystrčit ho z tlamičky, hned nás začala s vervou olizovat, přitom nás zcela ofuní a oslintá. Ale to se nedá po tom všem odmítnout... Je přátelská k lidem, k dětem, k ostatním psům, k jiným zvířatům, prostě úplně ke všem. Savie překypuje energií, radostí ze života a je velmi bystrá - někdy mi připadá, že uvažuje spíš jak člověk než pes a bezesporu i pro její povahu přežila to, co se zdálo na začátku téměř ztracené. Hledáme pro ni domov snů. Prosíme, aby se hlásili pouze zájemci, kteří několikrát důkladně pročtou celý její příběh a budou mít jasnou koncepci a nabídnou skvělý domov. Nebudeme vybírat podle pořadí, ale podle vhodnosti nabídek, první návštěvy budou z naší strany zcela nezávazné.

 

28. 10. 2019 zazvonil telefon - volal náš veterinář, že mu přivedli majitelé devítiměsíční fenečku, která má poleptanou tlamu a z finančních důvodů trvají na euthanazii. Nechtělo se mu ji utrácet, prý je strašně milá a přítulná a že by zkusil ještě endoskopické vyšetření, kdybychom se o ní postarali. Souhlasíme a dále se dozvídáme, že majitelé uvedli, že sežrala zřejmě otrávenou myš, pak míní, že ježka. Majitelé prohledali všechny prostory kde se fenečka pohybovala, ale nic nenašli. Spekulovali i o tom, že často štěkala a sousedé si na štěkot stěžovali. Otázkou tedy je, zda ji někdo nechtěl záměrně ublížit. Kde je pravda však nevíme. Co však víme jistě je, že je tlama nepochybně poleptaná toxickou chemickou látkou. O den později fenečku přebíráme.

 

Fenečku jsme přepravili na Kliniku chorob psů a koček při VFU v Brně k endoskopickému vyšetření a následné hospitalizaci na JIP. V průběhu vyšetření v celkové anestezii volá pan doktor s tím, že tlama je silně poleptaná, jazyk oteklý a nehybný, epiglota zůstala pouze část chrupavky, jícen je poleptaný z části. Fena není schopná v tuto chvíli jíst ani pít. Pravděpodobně se jednalo o louh, což je o to horší, protože poleptání ještě v hloubce tkání pokračuje několik dní. Pan doktor se kloní k euthanazii, prognózu vidí nepříznivou, přesto tomu dává určitou, byť malou šanci, a chce po nás ihned rozhodnutí, zda utratit nebo zda zavést sondu do žaludku pro krmení a pokusit se o léčbu. Prosila jsem o pár minut pro konzultaci s naším veterinářem, ale vzhledem k anestezii to nebylo možné. Nebyla jsem schopna říci, že ji utratíme (byť poranění bylo velmi bolestivé), když jsme dostali alespoň malou šanci. Bylo znát, že pan doktor to vidí jinak.

 

Přes víkend jsme byli každý den ve spojení s JIPkou a v pondělí pan doktor konstatoval, že louh již neprostupuje a tlama se začíná hojit. Jeho první věta byla: "No, ona je strašně veselá." Situaci již viděl nepatrně pozitivněji, proto odložil kontrolní endoskopii na konec týdne. Rozkrmování sondou PEG přímo do žaludku probíhalo dobře.

 

Kontrolní endoskopie ukázala, že tlama se hojí a Savie nám byla předána do domácí péče. Dostali jsme dlouhý seznam úkolů a instruktážní video na krmení psa sondou. První dvě noci byly bezesné - Savie opakovaně zvracela a začínala být dehydratovaná a hubla doslova před očima. Oproti JIPce jsme ji doma neměli na kapačkách a ani minimální potřebné množství vody podané sondou nebyla schopná udržet. Myslela jsem, že ji povezu zpět na JIPku. Nicméně jsme to pomalu zkoušeli, až jsme přišli na způsob, jak do ní dostat vodu i krmivo v alespoň minimální míře, až jsme se postupně dostali na potřebné množství. Při následující kontrole jsme vzhledem k tomu, že se tlama takřka již zhojila, dostali za úkol vyzkoušet perorální příjem potravy - napřed vodu, pak řídké krmivo. První pokus byl s obrovským strachem, jelikož vzhledem k tomu, že Savie přišla o epiglotu a má do hrtanu zachované pouze funkční svěrače, tak je zde riziko, že může krmivo (nebo jiný předmět) aspirovat a zadusit se. Naštěstí svěrače jsou v pořádku. Prvních 10 minut se ukázal úplně jiný problém a to protože po poleptání měla Savie oteklý, prakticky dvojnásobný, téměř nehybný jazyk, tak jsme zjistili, že nedokáže krmivo nabírat a posouvat dál k polknutí. Prvních 10 minut krmivo z misky neubývalo, naopak přibývalo množství slin. Nicméně na to po čase přišla a krmivo do sebe dostala. Další pokusy již byly postupně mnohem lepší. Nyní se pokoušíme dostat na polovinu krmiva perorálně a polovinu sondou. Zatím se nám to příliš nedaří, ale zlepšuje se to. Savie se hrozně snaží, ačkoliv je oslintaná ona i vše okolo, tak se zdá, že to snad půjde. Krmí se několikrát denně - vždy po 4 hodinách. Cílem snažení je přejít postupně na pouze perorální příjem potravy, aby se mohla definitivně vyndat sonda. V tuto chvíli je prognóza již spíše příznivá. Je to nejistý běh na dlouhou trať, budeme Vás průběžně informovat...

 

27. 11. 2019 Savie už baští celou denní dávku rozdělenou na snídani, oběd a večeři z misky. Nově máme za úkol krmivo méně a méně mixovat, přes mačkání vidličkou, po pouze namočení a nakonec by měla už chroupat granule jako normální pes. Sondu už nepoužíváme, pouze proplachujeme vodou, aby se neucpala a jsme moc zvědaví, co nám řeknou na kontrole v Brně - už zítra.

 

28. 11. 2019 Savinka má za sebou kontrolu na VFU, při které pan doktor zjistil, že je vše v pořádku a bez komplikací (s ohledem na danou situaci). 11. 12. 2019 čeká Savii kontrolní endoskopie v celkové anestezii. Na základě výsledků této kontroly pak bude pan doktor konkretizovat další postup.

 

12. 12. 2019 Savie má za sebou kontrolní endoskopii v celkové anestezii. Kontrola dopadla velmi dobře a tak se pan doktor rozhodl vyjmout sondu ze žaludku. Savie už zcela bez obav může přijímat vodu i krmivo a léky jako normální pes! Z předchozí kontroly víme, že Savie přišla o velkou část hrtanové příklopky, nicméně hrtan díky téměř nepoškozeným svěračům funguje. Jazyk je zatím stále špatně pohyblivý, ale věříme, že se to ještě zlepší, neboť pokroky jsou s časem až skokově patrné - Savie baští stále rychleji a podstatně méně má kolem sebe nabryndáno, dokáže se lépe a lépe olízat. Vzhledem k zúženému průchodu v oblasti tvrdého a měkkého patra není schopna přijímat velká sousta - musí být tedy pod dohledem, aby se nepokusila spolknout třeba myš, která by jí tam mohla uvíznout. Postupně máme přecházet na pevnou stravu. Za týden můžeme Savie sundat límec a poté bude moci řádit jako každý jiný pes. Máme velkou radost, je to bojovnice!

 

Za veškerou péči děkujeme pnu doktorovi Miloši Vávrovi z Kliniky chorob psů a koček při Veterinární a farmaceutické fakultě v Brně. Dále děkujeme NF PES V NOUZI a NF Staň se srdcařem za příspěvky ve výši 10.000,- Kč na léčbu Savinky, a samozřejmě také všem dárcům, kteří na léčbu přispěli!