Lumpíkovi chybí někdo, koho by zase mohl radostně vítat, pronásledovat jeho každý krok a být nejvděčnější za každé pohlazení. Panička mu totiž zemřela. Lumpík není příliš zvyklý na samotu, sice nic neničí, ale má separační úzkost. Sám pláče a dřív se počůrával - na tom už dočaskářka zapracovala a je to mnohem lepší.. Je to trošku nerváček, což je charakteristickým znakem pinčů. Byl prostě zvyklý na svou babču, která pro něj byla celý svět. Rád by předával lásku a energii jiné babičce nebo dědečkovi, kteří by na něj měli čas. Na zabezpečené zahradě přežije samotu bez problému nebo ho případně umístit na chodbu s dlažbou, kde loužička nebude takový problém. V přítomnosti svého člověka je bezproblémový a čistotný! Má doma někdo místečko pro 6,5 kg malé lásky?
Prozatím se všemi kočkami, psy i fenkami snesl bez problému. Nemusí hlučnost a společnost malých dětí, pokud si s ním nechtějí hrát, zprvu je chvíli toleruje, po chvíli dává najevo nelibost a když ho "obtěžují", vyjede. 

Lumpík hodně pil a čůral, přišel obézní - s tím jsme se už poprali. Nadměrné pití a močení jsme přičítali tzv. Cushingovu syndromu, avšak na ten testy vyšly negativně, i cukrovka se zdá být nepravděpodobná. Zdá se, že jde u něj o psychický problém. Potřebuje svoje stálé lidi, kteří ho nebudou překrmovat, chodit s ním na krátké procházky (předtím asi nechodil vůbec, byl tlustý a dlouhá chůze mu i dnes dělá problém). Jinak je to zlatíčko, které se rádo mazlí a na své páníčky se rychle upne.