Samuel - našel domov

Pohlaví Pes	Věk 7 let	Velikost Střední (31-60 cm)
	7

Německý pinč
Kříženec

Říhův atlas plemen

Vhodný pro

• Hodí se k dětem
• Kočičí kamarád
• K jiným psům
• Pro začátečníky
• Na zahradu
• Do bytu
• Pro aktivní majitele

Doplňkové údaje

Barva:	Černá
Tetování:	Ne
Kastrovaný:	Ano
Handicapovaný:	Ne

Kde se nachází

Akt. umístění:	Srdcem pro psy

Další psi v útulku Plemeno v útulcích Poptat psa

Podrobný popis

Ahoj, já jsem Samuel..no kde bych začal.. je mi 1,5 roku.. narodil jsem se v takové menší množírně, kde jsem nějakou dobu žil i s ostatními pejsky a staršími lidmi. Jednoho dne si pro mě přišel takový mladý kluk tmavší barvy pleti a tak jsem musel jít s ním a psí kamarády tam nechat, to jsem ještě ani nevěděl kam to vlastně jedu a co mě čeká. Byl jsem rád, že jsem s někým 24hodin. Hezky jsem chodil a nepotřeboval ani vodítko. Chodil jsem za ním jako ocásek. Každý den jsem byl mezi dalšími divnými lidmi. Po pár dnech se o mě dozvěděly tety, které mého nového páníčka znali a jelikož vědí, že má každou chvíli jiného pejska, který ho za chvíli přestane bavit a v tom lepším případě skončí v útulku, vzaly si mě k sobě. Našly mi skvělou a úžasnou rodinu, kde jsem prý měl počkat na svůj pravý a vysněný domov, kde budu konečně členem rodiny, budou mě mít rádi a budou na mě hodní. První dny jsem měl ze všeho strach, stejně jako předtim. Vždy, když jsem viděl jiné, pro mě cizí lidi, ztuhl jsem, počůral se, pokadil a slintal. S lidmi, které jsem již znal jsem problém neměl, naopak jsem byl velmi šťastný vždy, když jsem je uviděl a mohl být s nimi. Konečně jsem měl pocit, že mám DOMOV. Tety mi zařídili potřebnou veterinu, ostříhaly přerostlé drápky, vyléčily zánět v očičkách, odčervily, začipovaly, atd. Jenže trochu mi vadilo, že se musím dělit o pozornost i s ostatními členy domácnosti. Mají ještě 2 pejsky, kočičky a králíka. Králík mi nevadí, ten mi pozornost neubírá, ale ty pejsci mi teda trochu vadí. Když dělá dočasná teta večeři, hlídám si ji, aby kdyby něco spadlo, bylo to jen moje. Tak na ostatní pejsky vrčim a nikoho k ni nechci pustit. Co kdyby byli rychlejší než já. Ale vždy je jen postraším a zavrčím. No a to mazlení, to má být přeci také moje, když už mám konečně domov, ne?Já nevím, teta mi pořád vysvětluje, že tu nejsem jediný, a musím se dělit. No docela to už chápu, ale občas stejně zkusím odehnat ostatní abych se dělit nemusel. Teta má tři deti, i s těmi se musím dělit o pozornost. Pokud neběhají, nebo mě nevyruší, když o to nemám zájem tak mi nevadí a mám je rád. Chodíme spolu i ven, prý abych si zvykal i na ostatní a ne jen na tetu. Jednoho z nich mám moc rád, spím s nim i v posteli. Když mi tety pejsci neberou pozornost mám je moc rád a hrajeme si, ale trvá mi delší dobu, než pochopim, že i oni se chtějí mazlit. Hygienické návyky zvládám skvěle, co říká teta. Když tu jsem pár hodin jen s pejskama nic neničim, jen občas pláču, ale ne dlouho.Bylo se na mě podívat už i pár lidí, tety vždy říkaly, že když budu moc hodný, možná už to bude můj nový domov! Ale já mám z cizích lidí prostě strach a potřebuji čas a trpělivost, než si zvyknu a začnu věřit. Třeba po hodině se jdu klidně i mazlit, vylezu si na klín a jsem spokojený. Tam se cítím bezpečně. Jenže se tak moc bojím, že o ty lidi zase přijdu, že když mě mazlí jeden, na ostatní vrčim. Teta říká, že se s tím dá pracovat, ale že potřebuji hodně času a trpělivost.Poslední lidé se mi strašně moc líbili! Byla tam i krásná fenečka, no skoro jako já. Měli i dvě děti, ty se mi taky moc libili, jen toho mladšího jsem se trochu bál a občas vyjel. Po 2 hodinkách jsem za nimi chodil jako ocásek a nehl se od nich. Mazlil jsem se každou chvilku s jiným členem rodiny, a byl velmi spokojený. Druhý den jsme měli jet domu, já se tak moc těšil, i tety měli obrovskou radost, no jenže pak to přišlo. Bál jsem se, abych o někoho nepřišel a když se mazlim já, tak přeci jejich fenečka musí počkat. Všichni pořad říkají, že se nic neděje když hladí mě i ji, tak jsem se tomu snažil věřit a jen jsem upozornil, že se mi to moc nelíbí. Později už jsem to nevydržel a když jsem se choval já a přišla jejich fenečka vyjel jsem a cvakl u toho jejich dítě. Já nechtěl, tak moc jsem nechtěl, ale bál jsem se, že budu zase sám. Všichni plakali a vrátili mě zpátky tetě. Hned jsem věděl, že jsem udělal chybu, ale bylo pozdě. Už se mě báli. Já jsem strašně plakal, celou noc i další den! Nehl jsem se od okna a dveří, říkal jsem si, co kdyby mi odpustili a vrátili se! Teta ze mě byla zoufalá, klepal jsem se, nechtěl jíst a ani se mazlit. Další den už jsem pochopil, že už se pro mě nevrátí. Po této zkušenosti se tety rozhodly, že mi budou hledat domov už bez dětí a pejsků a nebo pouze u někoho, kdo má s mým chováním zkušenosti.Začal jsem zase papat, mazlit se a hrát si s pejsky. Ale teta říká, že jsem pořad takový jiný .. po pár dalších dnech začínám být nepříjemný a nechci se o pozornost dělit už vůbec! Dokonce jsem kousnul i chlapečka, kterého jsem měl tak rád a spal s nim v posteli. Dostal jsem doma košík a to se mi vůbec nelíbí, tak mi ho dnes teta sundala, ale už začínám být nepříjemný i na pejsky co má teta.Tety i já moc prosíme za trvalý domov, nebo dočasnou péči u někoho zkušeného, kde se budu moci dále socializovat a učit se slušnému chování! Jsem odčervený, očkovaný, čipovaný, kastrovaný a ošetřen proti klíšťatům.