Scoty - našel domov

Pohlaví

Pes

Věk

10 let

Velikost

Střední (31-60 cm)
Icon: Pes 10 Icon: Střední (31-60 cm)
Říhův atlas plemen

Vhodný pro

  • Hodí se k dětem
  • Kočičí kamarád
  • K jiným psům
  • Pro začátečníky
  • Na zahradu
  • Do bytu
  • Pro aktivní majitele

Doplňkové údaje

Barva: Červená
Tetování: Ne
Kastrovaný: Ne
Handicapovaný: Ne

Kde se nachází

Akt. umístění: Tety v akci

Podrobný popis

Scoty je skoro 3letý kříženec amerického stafordšírského teriéra a pitbulla, toho času žijící v jednom areálu i Milovic v kotci, kde se o něj stará pan správce. Majitel se pejska vzdává, nemá ho kde mít a pejsek je v kotci pořád sám. Správce areálu ho tam pouze "trpí", zatím...

Scoty je velmi společenský a milý pejsek se sklony ke sportům. Běhání u kola, skákání na pneumatiku a její tahání a přetahování. Učenlivý, skromný, milující lidskou společnost. V tuto chvíli nevyřáděný a na vodítku přirozeně tahá. Má velmi rád lidi, dětem neublíží, raději bychom už děti 13let a výš. Zvyklý žít v kotci a v bytě když se nudí, rád něco okouše, což se samořejmě odpovídajícím zaměstnáním dá korigovat. Případně ošetřit z důvodu bezpečnosti majetku chovatelskou klecí. Scoty tíhne více k mužům, které respektuje, pokud máte doma manželku, či přítelkyni je potřeba ho seznámit s tím, že i tu botu kterou momentálně žvýká předá stejně dobře bez řečí jak pánovi, tak jeho slabší polovičce. Toto s ním úspěšně trénuje jeho soukromá dobrovolná venčitelka Lucie, která za pejskem dochází společně ještě s další paní, která má též zkušenosti s tímto plemenem. 

Scoty velmi strádá bez lidské pozornosti, miluje fenečky, pejsky netoleruje. Hledáme proto domov buď samostatně, nebo s kastrovanou fenkou. Budeme velmi rádi, když se domluvíme na seznámení Vás a totohle milouše přímo v areálu, kde nyní bydlí. Určitě upřednostníme sportovně založeného páníčka. 

Report od venčitelky Lucky z venčení a tréningu: Během své, zatím poslední, procházky se Scoty ukázal v tom nejlepším světle. Především, jako pravý psí gentleman. Svou psí kamarádku, která ho s námi ostatními ženami doprovázela, neustále očkem sledoval a občas, jakoby mimoděk, o ni jemně zavadil a čekal co bude. Mně, mou kamarádku a mou dcerku chvílemi očním kontaktem a opatrným zavrtěním ocásku ujišťoval, že o nás ví a nehodlá nás protáhnout nejbližším šípkovým keřem .
Ale navzdory tomu, že vytyčená cesta nevedla trním, nebyla nudná. Bylo zcela zřejmé, že běh je Scotyho oblíbená disciplína a ještě ji – zavřený v malém kotci – nezapomněl. Přetahování o lano je prý také super a kdyby se za to lano dala přivázat pneumatika, asi by to prý vůbec nebylo špatné. Když jsem se pokusila šplhat po obrovských kusech sutin přímo vzhůru, nechápavě se na mě díval a z očí se mu dalo číst, ať si po výškách lezu sama, když se mi chce. Když jsem se tedy vrátila zpět na zem přestalo se mi chtít poměřovat s ním své síly. Pochopila jsem, že na to, co Scotyho baví má síly i odhodlání dost a rozhodně nemá potřebu mi ji za každou cenu dokazovat.
Aktivity se ale ujala moje maličká dcerka a rozparádila Scotyho natolik, že se s ní chtěl honit, toužil s ní skákat a prostě jakkoliv řádit. Jenže holčičce, která má téměř o 10 kilogramů méně než on, sice nechyběla hbitost ani chuť dovádět, ale bohužel jí scházela potřebná síla a fyzická stabilita. Po několika málo pokusech o navázání krásného přátelství mezi majestátním pitbulem a křehkou maličkou holčičkou za pomoci sportovních disciplín jako je skok do dálky (ideálně z rozeběhu :-D) a skok do výšky, ta nádherná psí duše pochopila, že tudy cesta nevede. Zastavil se a posadil, chvíli přemýšlel a pak to přišlo, zdvihnul jednu packu a malou si kousek přitáhnul, zdvihnul druhou a přitáh ji ještě kousek. Malá okamžitě pochopila, co se od ní očekává. Šťouchla do něj prstem, povalila ho na zem a …. no, co byste řekli? Byl její. Odevzdaně se válel po zemi a nastavoval chvíli uši, chvíli břicho, chvíli krk....
Před odchodem bylo ještě potřeba splnit úkol zadaný tetou Monikou, trénovat vracení „uloupené“ boty. Nenápadně jsem se zula a čekala. Scotyho slabost, milované boty! Netrvalo dlouho a jedna byla pryč a s ní i Scoty. Pro svou obuv jsem šla odhodlaně. Nejen, že ji žvýkal, ale šikovně si ji také přidržoval, aby snad nějakým nedopatřením nezmizela. A přeci, stačil káravý pohled a vyčítavý hlas, kterým zaznělo přísné „ Scoty pust!“ a Scoty tentokrát už jen s drobným odmlouváním (odpověděl něco jako „hmmmm“) se boty vzdal. Moje radost neznala mezí. Scoty už ví, že o některé věci se nelze s lidmi dělit.
Na závěr jsem se potřebovala s tím „chlapem“ poplácat a pomazlit a on zřejmě nabitý samými pozitivními zážitky toho dne to pojal tak nějak chlapsky. Z těch jeho projevů něžnosti jsem si domů odnášela pár modřinek a hlavou mi přitom běželo, že jsem za ně vlastně strašně vděčná a mám z nich radost, protože něžnost a jemnost, tak, jak ji známe je potřeba se od dětství učit, vědět jak na to, vidět to, zkoušet a neustále zdokonalovat a to je to, co on nikdy nezažil a přesto se snažil mi to poskytnout.

Pouze do nejlepších rukou, ideálně do domku se zajištěnou zahradou dobrým plotem, kde by po dobu Vaší nepřítomnosti mohl blbnout/nebo kotcem. Plot považujeme za stěžejní, protože Scoty lidi vyhledává a neradi bychom pak vyhledávali jeho. 

Do adopce půjde s adopční smloouvou, očkován, odčerven, čipován. Pro adopci volejte tetu Moniku 731 478 867