Denny - našel domov
PohlavíPes |
Věk17 let |
VelikostMalý (do 30 cm) |
 |
17 |  |
Vhodný pro
- Hodí se k dětem
- Kočičí kamarád
- K jiným psům
- Pro začátečníky
- Na zahradu
- Do bytu
- Pro aktivní majitele
Doplňkové údaje
| Barva: | Černá |
|---|---|
| Tetování: | Ne |
| Kastrovaný: | Ne |
| Handicapovaný: | Ne |
Kde se nachází
| Akt. umístění: | Naděje pro čtyři packy o.s. |
|---|
vyvenčit
Podrobný popis
pes, kříženec pudla, starý pejsek na dožití, čipovaný
Denny k nám byl přijat ze spřáteleného útulku v Chomutově.
Denny je osobitý pejsek, který toho v životě neprožil moc hezkého. Potřebuje trpělivé a zkušené páníčky, kteří ho přijmou i s jeho ne úplně bezproblémovou povahou.
Pokud mu však člověk na počátku dá čas a pochopí ho, Denny ke svému člověku velice přilne a nechá si od něho líbit téměř cokoliv. Dokonce už se naučil i dávat pusinky :-).
Dennyho příběh zkopírovaný z FB stránek útulku v Chomutově:Ahoj, jmenuji se Denny a chtěl bych Vám vyprávět příběh svého života...... Když jsem se narodil, byl jsem krásné chlupaté štěňátko, které se těšilo ze života. Moji páníčci mě po odstavení od maminky darovali....snad s vědomím, že se budu mít dobře. Nebylo tomu tak a už si nepamatuji, jestli jsem se ztratil nebo mě vyhodili .
Ostatně na tom už nezáleží, stalo se.... Byl mi rok, možná dva a dostal jsem se do chomutovského útulku. Lidem jsem nevěřil, bál jsem se, že mi chtějí ublížit, tak jsem kousal. Snad proto jsem v útulku strávil dlouhých pět let.
A pak přišel den D. Poprvé za celou dobu se dvojnožci zastavili u mého kotečku. Nikdo jiný je nezajímal, jen JÁ. A tak jsem opustil útulek a odjel domů. Sice nějaké eskapády a pokousání nových páníčků proběhly, ale milovali mě, tak jsem zůstal.
Měl jsem plnou mističku, lásku, pohlazení. Byl jsem blahem bez sebe. Jenže po dvou letech můj dvojnožec onemocněl . Odvezli ho do nemocnice a nevím proč, ale už se nikdy nevrátil. Moje panička v té době hodně plakala, občas si koupila lahev vína a jen tupě zírala do zdi. Takhle to pár měsíců pokračovalo .Už to nebyla jen jedna lahev, ale několik. Začala být zlá . Zapomínala mi dát najíst, nestarala se.....
O rok později jsme přišli o byt a z teplého domova jsme se ocitli v zemljance v lese..............
Moje panička už mě asi přestala mít ráda, přivázala mě ke stromu a takhle jsem strávil tři roky života. Nemilován, nepohlazen, bez jídla, bez přístupu k vodě, v zimě, v dešti, pořád u stromu. Ani v těch největších mrazech jsem se neměl kde schovat. Už si ani nepamatuju, kdy byla moje panička střízlivá......
A pak to přišlo.... Přijelo auta, vyskákalo pár dvounožců, něco s "mojí paničkou" řešili, pak se nade mnou sklonil hodný pán . Ti cizí mu říkali ,,doktore Halounku ,,
Pohladil mě a jen řekl " No ahoj, ty jsi ale hodný pejsek..." Pak mě odvázal od prádelní šňůry, naložil do auta a jeli jsme pryč. Daleko od té zrůdy, která si kdysi říkala panička . Panička, která znala jen sprostá slova a občas do mne kopala.
Přijeli jsme zase do útulku, kde na mě už čekala hodná ošetřovatelka Dana.Ta mě i v době vlastní dovolené přišla vysvobodit z té 4kilové pasti, které se už ani nedá říkat srst . Však to vidíte na fotkách. Dostal jsem pak napapat, dali mě do boudičky vystlané měkounkou dekou a teď odpočívám.
Tedy do té doby, než si mě teta chtěla vyfotit. Hrozně jsem se bál, nožičky se mi podlamovali, klepal jsem se strachy. A co bude dál? Je mi už tak 15 let.
Na zrůdu , u které jsem žil ,bude podáno TO pro týrání zvířete. Ale co JÁ? Bude mě ještě někdo chtít? Dá mi někdo šanci dožít na dvorečku, kde budu mít plnou mističku a bude mě už konečně někdo milovat? Nevím, ale to je teď mé největší přání.