Ota ♥ zrazená šeltie - našel domov

Podrobný popis

Ota je poslední ze čtyř merle pejsků, nejspíše brášků, kterému hledáme nový domov.

Ota byl z počátku zcela pasivní, nedělal nic, nepohnul se. Dlouho jsme neviděli tak zlomené zvíře. Musel být velmi ubíjen „vedením“ někoho krutého, který ho potrestal za každý projev jeho vůle nebo přání. Trvalo dlouho, než jsme z něj začali získávat nějaké reakce. Než se vůbec odvážil na nás podívat, koukat do oči nebo zvednout hlavu. Projevy se pozvolna objevovaly, ale byly často nepřátelské.

Ota je zvídavý pejsek, nulová socializace, strach, nejistota a zlá zkušenost s člověkem z něj udělaly nejtěžší případ z merle brášků. Jediný z nich není vlastně bázlivý, ale zrazený. Ota v kotci pouští hrůzu, štěká a hrozí na všechny strany, po vypuštění z kotce se však od člověka drží v bezpečné vzdálenosti a nechce se přiblížit. Doteky, připínání vodítka apod. lze trénovat pouze v kotci, mimo kotec se k němu nelze přiblížit, uteče. Pokud by se cítil ve velkém ohrožení, je schopen kousnout. V současnosti pracujeme na vybudování vzájemného vztahu a odbourání panického strachu z vodítka.

Jako všichni kluci ze čtveřice je to pejsek, který nebyl socializovaný, vychovávaný ani nijak cvičený (více je uvedeno níže). Proto potřebuje majitele, kteří s ním budou chtít pomalu a něžně pracovat a trénovat.

Majitele pro Otu hledáme pouze schopného kynologa – výcvikáře, který již pracoval s podobnými pejsky a věděl by, do čeho jde. Když se u Oty udělá pár chyb, nebude dlouho trvat a mohl by být nebezpečný pro své okolí. U něj si pochybení nemůžeme dovolit. Už nyní se bojíme, že škoda, která byla napáchána, nepůjde zcela napravit. Nedoporučujeme ho k dětem, starým lidem, ani do velké a hlučné rodiny. Potřebuje velmi klidné prostředí a majitele, který si detailně promyslí plán, jak se bude postupovat.

Ideální pro něj bude dům se zabezpečenou zahradou, volný pohyb, postupný trénink vodítka i povelů. Ale zase bude zásadní bezpečnost, aby nemohl někam zalézt nebo utéct. Nyní není ve fázi, kdy by byl schopný zvládnout věnčení třikrát denně a život v bytě.

Je zvyklý na život s jinými psy-samci a v útulku se chová k jiným pejskům dobře. Může tedy do adopce ke klidnému a hodnému psovi či feně. Otovi by v adopci nesmírně pomohla právě psí KAMARÁDKA, plně socializovaná, spolehlivá a veselá holčička. Ota zatím ze zjevných důvodů kastrovaný není, tedy by mohl odjet pouze ke kastrované feně. Najde se pro Otu takový domov? Je však třeba počítat s tím, seznamování a zvykaní nebude úplně hned – stejně jako u lidí, bude potřebovat čas. Na socializaci by se u něj mělo stále intenzivně pracovat, aby se vztah k jiným psům nenarušil. Na jiná zvířata není zvyklý a netušíme, jak by reagoval třeba na kočky či hlodavce v domácnosti – doporučit to tedy nemůžeme.

V případě zájmu o adopci Otu volejte prosím přímo slečně Šťastné, která s Otou intenzivně pracuje a bude se starat o konzultace se zájemci - telefon: +420 776 289 797 nebo piště ne email utulek@tstabor.cz.

ZDRAVÍ A KONDICE:
Při přijmu byli všichni plní blech a dredů. Blech jsme se zbavili, stejně jako i jiných parazitů. Dredy ostříhali, kde to šlo, ale srst je stále neudržovaná a zatím to není na trénování nějakého česání. Ota měl také při přijmu zánět močových cest, který je již úspěšně vyléčený.

Otovi bude do dvou let věku, zoubky nemá v nijak super stavu, což je nejspíše způsobenou nevhodnou stravu v minulosti. Odhad věku nesvedeme lépe, jelikož zoubky nejde dokonale prohlédnout, a i nános nečistot to s odhadem komplikuje. Je to kříženec více plemen, ale vypadá nejvíce jako šeltie. Je nyní již očkovaný, ošetřený proti parazitům a označený mikročipem. Podmínkou adopce je kastrace! A určitě u toho doporučujeme i prohlídku a čistění chrupu. Zatím ho nechceme „zrazovat“ operací a nejprve se musí zcela natrénovat manipulace, aby zvládl pooperační péči. Kastraci a čistění zubů si tedy udělá buď nový majitel sám, nebo se časem udělá v útulku. Až to jeho psychický stav a míra spolupráce dovolí. Jednoznačně to však není pes vhodný k další reprodukci, jelikož se jedná o nekontrolovatelně namnožené psy s merle, double-merle genem a navíc z inbrední linie (více v původu). Prosíme, přečtěte si o této problematice co nejvíce, než budete uvažovat nad adopcí. Je krásnýí, ale potencionálně může mít velké množství nemocí a zdravotních problémů, které s nimi budete muset zvládnout - časově, psychicky i finančně.

HISTORIE:
Když byli kluci přijatí do útulku, byly to hromádky neštěstí, které sotva snesly pozornost člověka. Jak psi vytažení ze sklepa nebo dvora, kteří poprvé v životě viděli svět. Bylo na nich vidět, že nechápou vůbec nic, neznají povely ani základy spolupráce mezi člověkem a psem. Byli to zcela plašší, nevychovaní, nesocializovaní a nejistí pejsci. Ze strachu nebyli nijak moc útoční, spíše čekali, co se bude dít. Při doteku zmrzli jako sochy a bylo jim to velmi nepříjemné. Museli jsme s nimi pracovat velmi pomalu a obezřetně. Těžká minulost s nimi půjde nějaký čas jako tmavý stín, ale časem by se jim mělo podařit jí setřást. Bude záležet na tom, jak s nimi budou noví majitelé pracovat. Ale u Oty to opravdu nebude vůbec snadné.

PŮVOD:
U všech čtyř pejsků vidíme docela jasnou spojitost s nepolapitelnými přízraky u Tesca, Pixie, letní i podzimní várkou štěňátek. Asi víme, odkud vše začalo, v dané rodině již k množení psů nedochází, ale zvládli jich namnožit opravdu hodně. Docházelo i k tomu, že se rodiče nakrývali s potomky a pak další generace a další. Rodina štěňátka prodávala do okolí a máme táborsko trochu zmořené merle, double merle a sable pejsky, takovými různorodými kříženci – nejspíše tam byla plemena australský ovčák, kolie, šeltie a kdo ví, co dál. U těchto pejsků se domníváme, že je původ také stejný. Proto upozorňujeme zájemce o adopce na riziko double merle kříženců a také inbrední linie! Je možné, že se od léta někdo zbavuje pejsků, na kterých množil a vydělával, a proto se nám teď dostávají do útulku či se jen někomu vymkla situace z rukou. Nejedná se již o zcela původní zdroj štěňat, kde již bylo zajištěno ukončení množení. Bohužel kam se štěňata v průběhu let prodala, již nevíme a nedovedeme dopátrat, odkud pejskové přesně pocházejí. A těch majitelů může být i více a je to i pravděpodobné vzhledem k jejich množství. Nicméně jsme rádi, že pejskové dostanou šanci na plnohodnotný život a jsou v útulku. Ať již byl jejich osud jakýkoliv, nyní mají naději a jsme za to rádi. Stejně jako za to, že je nemusíme nahánět po lesích jako jejich příbuzné. Jen doufáme, že jich na nás nečeká více a tohle je „poslední várka“.

Za fotografie děkujeme Radkovi Havlíčkovi vividfoto.cz.