Ron - našel domov

Německý ovčák
Kříženec

Čauky lidi

Hlásím se o slovo.

Říkají mi Rony. Jsou mi téměř 4 roky. Nemusím říkat, že jsem německý ovčák.

Před necelými 3 lety mne našli ležet u silnice, kde jsem poslušně čekal, až se pro mne někdo vrátí. Nevrátil... Ale našel se jeden člověk, kterému jsem tam nebyl úplně lhostejný, vzal mě k sobě do auta a odvezl sem.

Zpočátku to se mnou nebylo vůbec lehké, ale postupně jsem poznával, že se nic hrozného neděje a začal si užívat mazlení, procházky, radovánky s psími kámoškami, pískal jsem si vesele s hračkami, měl dobré papání... Jen ten návrat do kotce ve mne vždy vyvolal smutek... Netrvalo ale dlouho a usmálo se na mne na chvilku štěstí. Zalíbil jsem se jednomu pánovi a odjeli jsme spolu domů... Moc jsem si to užíval a říkal si, jaký mám krásný život. Chodili jsme spolu na dlouhé vycházky, užili si spousty legrace... ,,Páníček" byl pro mne vše a já ho poslouchal na slovo... Jenže... Idylka netrvala dlouho a já se za 8 měsíců musel stěhovat zpět do útulkového kotce, kde jsem byl zase sám a zklamaný... Nemám rád děti a když se k ,,páníčkovi" stěhovala zpět dcera i s prckem, tak já musel z domu...

Zase tu tedy čekám... už skoro 2 roky...

Jsem sice temperamentní, ale poslušný a zase budu plně oddaný. Zpočátku jsem k cizím lidem ostražitý a v lidech si vybírám, ale když přeskočí ta jiskra, tak budeme dokonalý parťáci. Jendu neřest tedy mám a to tu, že rád koukám přes ploty a tak bych prosil, kdyby mohli být dostatečně vysoké, aby mne to nelákalo.

Vím není to zrovna ideál, ale šanci bychom měli dostat každý.

Prosím... doma je doma... i já ho chci mít...