Portugalský vodní pes

Základní údaje plemena

Země původuPortugalsko
Název v zemi vznikuCao de agua portugués
Kategorie dle FCIVIII. Retrívři, slídiči a vodní psi
Velikostpes: 50 - 57 cm, ideál 54 cm fena: 43 - 52 cm, ideál 46 cm
Hmotnostpes: 19 - 25 kg fena: 16 - 22 kg
OsrstěníSrst se vyskytuje ve dvou základních variantách: WAVY - vlnitá, CURLY - kudrnatá. Obě varianty se chovají dohromady
Zbarvení srstiBílá, černá nebo hnědá s nebo bez bílých znaků.
Celkový dojemMohutný pes s výrazným osvalením a oduševnělým výrazem, čtvercového až mírně obdélníkového rámce.
PovahaOddaný a energický člen rodiny, jehož temperament může občas hraničit až s živelností.
Zaměnitelné plemenoS irským vodním španělem, který je větší, kudrnatější a nestříhá se. None

Charakter a chování

Přes svůj ohnivý naturel dokáže být nebývale něžný a skvělý přítel dětí. Vysoká inteligence, samostatnost, obrovské chuť do práce jej předurčuje jako skvělého partnera pro sportovně založené lidi a aktivní rodiny. Maximálně ocení jakýkoliv druh práce. Je to pes jednoho pána. Miluje celou rodinu, ale zcela poslouchá a plně respektuje většinou jen svého pána. Ostatní členy rodiny poslechne, ale dokáže dát najevo, že je to z jeho dobré vůle.

Portugalský vodní pes je velice často využíván jako canisterapeutický pes, má výborné výsledku ve stopařských soutěžích. V USA je využíván i na vyhledávání drog. Má vynikající potenciál pro agility a flyball - obratnost, rychlost, vášeň pro aport. Pro svou nelínající srst bez podsady je vhodný pro soužití v bytě.

Původ psa

Historie tohoto plemene je velice dlouhá a předpokládá se, že se na portugalském pobřeží vyskytoval již v dobách před Kristem. První opravdu doložené zmínky spadají přibližně do 11. století našeho letopočtu . Nebyl to pes lovců, ani šlechticů, ale vždy nepostradatelný pomocník rybářů a ochránce jejich rodin. Jeho využití bylo dosti široké, ale dalo by se shrnout do pěti bodů: - strážce na přídi, hlásící nebezpečí v mlze - nosič zpráv z lodě na loď, příp. na pobřeží a to i na velké vzdálenosti - nadhánění rybích hejn do sítí - vytahování potrhaných sítí a lan z moře - ochránce rybářovo rodiny, kterou dokázal v případě nebezpečí i tvrdě bránit. Portugalský vodní pes byl u Portugalců velice ceněný a dodnes je nejváženějším zástupcem tamních plemen. Krom výše zmíněných úkolů mu nebyla cizí ani záchrana tonoucích. S nástupem moderní navigační a komunikační techniky se vytrácela potřeba držet tyto psy, a stejně jako mnohá jiná plemena se pomalu začal z pobřeží i lodí vytrácet. Naštěstí několik starých rybářských rodin zůstalo věrno tradici a drželo si několik jedinců tohoto plemene z úcty k minulosti a pro vlastní potěchu. Za zakladatele moderního chovu je považován Vasco Bensuedese, který soustředil několik typických jedinců a s důrazem na zachování původních povahových vlastností odchoval 116 štěňat, která nesla jméno jeho chovatelské stanice "ALGARBIORUM". Následovali jej další chovatelé nejen v Portugalsku, ale i v Anglii, USA apod. Krize nastala v roce 1972 kdy bylo na celém světě registrováno pouze 25 jedinců. Naštěstí si svou povahou a neotřelým vzhledem získával stále více obdivovatelů (hlavně v USA) a tak bylo o jeho budoucnost postaráno. Dnes jeho popularita v Evropě stoupá a v Americe je dnes již běžným plemen s opravdu bohatou chovnou základnou.