Výcvik dospělé feny

Dobrý den, máme po dědečkovi 7mi letou vykastrovanou fenu křížence dobrmanna a NO. Je to nádherný pes, miluje nás celou rodinu (4 dospělí) a my jí. Nicméně - děda jí měl z útulku (dostal ji poté, co mu umřel pes stejné rasy, v asi 2 letech jejího života). Kromě každodenního vypouštění na zahrádku na vyčůrání se neměla Asta nikdy jiný pohyb a už vůbec ne výchovu (alespoň od dědy ne). Měl jí jako gaučového psa. Nyní ji máme na zahradě, má zateplenou boudu, na kterou si úžasně zvykla, chodíme s ní na procházky a dáváme jí veškerou naší lásku. Pro ty oči byste udělali snad vše. Ještě podotknu, že jsme nikdo psa dříve neměli. Již čtvrtým měsícem se jí já snažím cvičit na různé povely. Jakmile jsme já a Asta samy, tak poslouchá (v rámci možností a dovedností) na slovo. Uznává mě jako jejího páníčka. Když je kolem ní ale jakýkoliv rozruch - jiný člověk, nedej bože cizí pes, jiné zvíře..) tak je jako slepá hluchá a vůbec mě nevnímá. Cvičím jí metodou odměňování, takto umíme základní povely, ale tím zdá se končíme. Největší problémy začala dělat na posledních pár procházkách, kdy jsme na poli a já jí pustím na volno. Vždy běhala v určité vzdálenosti, už se i zdálo, že poslouchá a vrací se ke mě (za dobrůtku) i když na ní zavolám a je daleko. Teď mi už párkrát utekla hodně daleko, že jsem ji ani neslyšela ani neviděla a hlasivky můžu vykřičet, a ona se vrátí až třeba za 4 minuty. Vždy se omíhala kolem mě, stále se otáčela jestli jsem za ní. Další věc, se kterou si nevím rady, je jak ji naučit, aby netahala za vodítko (naštěstí máme silné vodítko a já dostatek síly, abych ji udržela při potyčce) a neštěkala na jakékoliv cizí zvíře (žijeme na vesnici, takže psi, kočky, slepice, koně, ovce potkáváme, ať už jdeme kamkoli). Jak říkám, je to miláček a možná až moc vyžaduje přímý fyzický kontakt se člověkem (děda trávil celé dny na gauči a stále ji hladil, nebo na ní měl alespoň ruku) a mě se zdá, že z úctyhodného krásného psa udělal trosku, která brečí/píská, pokud se jí člověk nevěnuje. A to i přesto, že už je skoro půl roku jen venku na zahradě, takže tam s ní člověk není každou minutou. Jsme-li v domě a ona jen zaslechne naše hlasy, tak okamžitě píská. Stejně tak, sedíme-li venku a přestaneme jí hladit, tak chodí a čumákem (a že ho má velký a silný) se "rýpe" v klíně, kde mám založené ruce a dožaduje se pozornosti (a také hodně šlape na boty). Prosím poraďte mi, jakožto stále začínajícímu pejskaři, co s Astou, jak jí naučit chodit na vodítku pomalu, neskákat na lidi radostí, nebrečet, a hlavně aby mi neutíkala, když jí chci dopřát volného pohybu na velkém prostranství. Budu vděčná za jakékoliv poznámky a připomínky.

Děkuji
L.