Problémový pes z útulku

trenér psů v Psí škole Cituška
Brno
trenér psů ve
Výcvik psů Praha – Adam Holeksa
předchozí | další

Dobrý den, nevím moc, kam mám svůj dotaz zařadit. Můj nynější manžel si před 8 lety vzal z útulku voříška. Pár let nato jsme se seznámili a soužití probíhalo bez problémů. Nikdo přesně neví, co má pes za sebou, ale podle chování - bývá občas ustrašený a má neuvěřitelný apetit úplně na vše - se asi neměl moc dobře. Manžel se k němu vždycky choval hezky, sice trochu nedůsledně, ale naučil ho řadu povelů a důležité hygienické návyky. Problém je s jeho povahou. Naučil se využívat své ustrašenosti ke svému prospěchu (zlobí a neposlouchá, ale jakmile ho někdo pokárá, tváří se týraně - přestože ho vůbec nebijeme). Druhá potíž je s tou manželovou nedůsledností - pes se naučil, že nemusí vždycky poslechnout, protože je velká šance, že na to páníček nedohlédne. Já jsem to pojala důsledněji a všechno fungovalo, ovšem jenom do chvíle, kdy pes zaznamenal moji slabost. Otěhotněla jsem a měla jsem řadu zdravotních omezení - a on toho okamžitě využil k aktivitám, které měl dřív zapovězené (žraní flusů na ulici, přivolání atd.). Nikdy jsem z jeho strany necítila ani trochu příchylnosti, vždycky šlo jenom o účelové působení s nějakým cílem - snad mě chápete. Po porodu jsme si užili i nějaké to žárlení a vynucování dřívějších privilegií. Můj vztah k němu se tímto dost změnil, což mě mrzí. Zkoušela jsem řadu strategií: předala jsem veškerou péči o psa manželovi, aby na mně tolik nevisel (jsem podruhé těhotná), ale nefunguje to. Snažím se být ve výchově naprosto důsledná (žádné tresty, ale důslednost při plnění příkazů), ale pes je jenom vystrašený. Poradíte? Děkuji!

Doplnění

Jen abych to upřesnila - pes mě bere na vědomí pouze ve chvíli, kdy něco potřebuje. Jakmile je nablízku někdo, kdo pokryje jeho potřeby lépe (má zdravotní dietu a někteří příbuzní na to třeba nedokážou dbát), tak pro něj okamžitě přestanu existovat. Aby mě v něčem poslechl, to bych ho musela asi přerazit. Stejný vztah má s manželem, takže vlastně popravdě nevím, koho bere jako pána. Snad jsem to teď vyjádřila lépe. Já samotná jsem psa měla, ale musela jsem ho dát k rodičům (právě kvůli tomuhle psovi) - takže vím, že to může fungovat i jinak. Existuje nějaký způsob, jak u 10letého psa nastavit zdravější vztah s majiteli? Děkuji předem!
předchozí | další