Silně bojácný pes

Dobrý den,

Před rokem jsme si přivezli domu border kolii bez pp. Byli jsme u úžasné rodiny, která měla statek a rodiče našeho Dastyho se nebáli pustit proti býkovi, zahnat ovce atd. Když jsme si ho s partnerem vzali do náruče, odevzdaně si nám lehl do náruče a ani se nehnul. Tehdy jsme mysleli ze to je láska na první pohled. Bohužel jsme zjistili, ze takto se chová vždy když se boji. Nevím, co zažíval než jsme si ho vzali, ta rodina vypadala opravdu moc fajn, nebo jestli je to proste bojacny pes od narození. Máme obrovsky problém ho vůbec dostat ven, aby vykonal potřebu jinde než doma a aby začal věřit všemu okolo. Vše začalo kdyz byl ještě stěně, výchova se neobejde bez občasneho zvýšení hlasu, které ale u nás vedlo k počurani a k tomu ze se pod něco schoval. Tato situace trvá do teď. Opravdu se s partnerem snažíme aby měl naši lásku a aby ji cítil ale kdyz nám proste něco rozkouse tak si ho přivolam a reknu mu raději klidným hlasem ze tohle se nesmí atd. Ale on i přesto zaleze například pod postel, po cestě se pocura a trepe se tam a mě trvá mnohdy i půl hodiny abych ho přesvědčila ze je to v pořádku ze se nemá proč bát. Jelikož jsme tohle zjistili hned v prvních dnech nikdy jsme ho ani neplacli po dupe, zkratka nic fyzického nikdy neproběhlo. Ve skrytu duše je to strašně milující pes. Jako vůdce bere mě - maminku na rodičovské. Chce se neustále mazlit, v jednom kuse si na mě leha skáče po mě atd. Našeho syna vždy oblize od hlavy až k pate, a k partnerovi se chová skoro stejne jako ke mě. Neustále chce byt se mnou, a to bohužel i v tom případě kdy má jit ven. Žijeme v domě, máme zahradu, a od mala ho ucime k tomu ze vždy ho pustíme ven a jakmile bude chtit tak ho pustíme zase dovnitř ale potřeby se proste vykonávají venku. Bohužel to absolutně nefunguje. V momentu kdy jsem doma ja, a podaří se mi ho po několika pokusech přimět k tomu aby šel ven začne stekat, knucet, skákat po dveřích a ja ho po chvíli musím pustit dovnitř. Když ho pustí ven partner a ja nejsem doma, tohle nikdy nedělá. Má svoje místo kde nám od mala kaka a cura takže už tam ma stabilně plinku, protože z 90% se nám stává ze řekneme jdes ven ? A on se schová a nechce nikam jit. Když ale jdeme na prochazku nebo kdyz si mysli ze jdeme protože se prevlikam, tak je nateseny, kdyz vyjdu ja, nebo partner ven s nim tak jde, je nadšený a všechno je v pořádku. Schválně ho při procházce chválim a rozdávam naminky kdyz se vycura a vykaka venku, aby věděl ze to je správně ale nepomáhá to. Když odcházím z domu, beru ho vždy s sebou a nechávám ho venku, s tím problém nema. Nebudu doma takže nebude stekat a skrabat na dveře ale bude si venku hezky hrát běhat atd. Kdyz odchází z domu partner a nedaří se mu ho přemluvit k tomu aby šel ven, nechá ho tedy doma a odejde. Po mem příchodu zjistim ze se ani nevycural, nevykakal, nenapil vody, nenajedl zkratka nic. Až jak přijdu tak po vítáni vse proběhne. Samozřejmě potřeba doma, protože kdyz se partnerovi nepodaří ho přimět jit ven nejde to většinou ani me a už vůbec ne kdyz je šťastný ze jsem doma a muže byt se mnou. Dojdeme často ke vchodovym dveří, ja je otevru, on sklopi ocas a schová se za me. Takto řeší většinu situaci kterých se boji, ceka ze to proste vyresim ja. Už několikrát jsem s nim tedy šla na tu zahradu, protože mi prislo ze se tam něčeho boji, byla jsem tam s nim, a vse bylo Ok dokud jsem za sebou nezavrela dveře. Abych pravdu rekla je to pro me strašně psychicky náročné. Nechci at je nešťastný, naopak se opravdu snažím. Bohužel není v mých silách s nim byt pořad venku. Pořad ho hladim, mazlim se s nim, ja i partner se mu snažíme dávat všechno co jen jde aby věděl ze se nemá čeho bát. Je na me strašně závislý, byli jsme teď v nemocnici s malým na 2 dny a on ani nevylezl z pod postele. Bojím se toho, ze tím ze mu dáváme tolik lásky mu ve finále ještě ublizujeme. Nejvíc me trápí to močení a stolice doma. Je to pro nás začarovaný kruh a nevíme jak mu pomoc..