Charakter a chování

Pointer je nejen pes neobyčejně elegantní, dokonale modelovaný s nezaměnitelně typickou hlavou, ale je i stále výborným pomocníkem lovce. V rodině se chová přátelsky a sebevědomě. Dobře vstřebává potřebné návyky při soužití s rodinou v bytě. K cizím lidem nebývá agresivní, chová se velmi mile. Ve vztahu k cizím psům nebo jiným domácím zvířatům nebývají žádné problémy. Je potřeba jen vzít do úvahy jeho lovecké vlastnosti, při volném pohybu se zpravidla zajímá o zvěř či její pachy. Pointer je tolerantní a ohleduplný k dětem, pokud má možnost s nimi pravidelně přijít do styku. Pointerova vyrovnaná a přátelská povaha z něj činí dobře cvičitelného a ovladatelného psa. Jeho přirozená inteligence mu napomáhá rychle chápat nové podněty a řešit nastalé situace. Nabyté znalosti spolehlivě uchovává a dále rozvíjí. Temperamentem sobě vlastním dokáže vždy překvapit, ochotou a rychlostí, se kterou řeší známé i nové situace je zcela výjimečný. Pointer je velmi citlivý, takže k výchově a výcviku je zapotřebí vlídnost, laskavost, ale i důslednost.

Pointer může být ubytován venku v kotci, v zimních dnech však vyžaduje dobře zateplenou boudu nebo ubytování v bytě. V bytě respektuje jemu vyhrazené místo, které by mělo být vybráno tak, aby mu umožňovalo klidný, ničím nerušený odpočinek. Pro pointera jsou ideální pravidelné procházky a pravidelný režim. Miluje volný pohyb a je při něm při správné výchově výtečně ovladatelný na píšťalku. V případě nedostatku času mu lze občas procházku vynahradit tím, že s ním při jakékoliv jiné aktivitě či odpočinku strávíme čas a dáme mu najevo náš zájem. Z neloveckých aktivit je možné uvést například agility nebo canisterapii, canicross a podobné jakékoli s pohybem a vzájemnou komunikací související akce. Uplatnění tohoto plemene je všestranné, ve všech významech tohoto slova. Doposud převažuje v České republice zejména uplatnění jako vynikající pomocník myslivce, lovecký pes pro praxi. Svoji způsobilost k tomuto pravidelně pointři dokazují na zkouškách loveckých psů všeho typu. Pravidelně startují na nejvyšších druzích zkoušek, soutěžích a memoriálech, kde dokazují své výborné kvality i v mezinárodní konkurenci vůdců a v konkurenci ostatních plemen ohařů. Pointři vévodí soutěžím v polním hledání, tzv.Field-Trials. Zde nejlépe prezentují své vrozené vlastnosti a předvedou v plné kráse to, pro co byli vyšlechtěni. K obdivovaným vlastnostem náleží zejména stylové a velmi typické vystavování, přiznávání, jemný bezvadný nos, hledání s loveckou chytrostí v plném nasazení. Celkový dojem při skloubení výše uvedeného nesmí nechat pozorovatele na pochybách, že sleduje plnokrevníka. Přese všechny ódy právě uvedené na adresu pointera jako loveckého a soutěžního psa je pointer i výborný společník a kamarád rodiny. Může to být pro jeho reprezentativní vzhled, ale to bude hrát roli pouze při výběru, neboť osobnosti pointera podlehne každý, kdo se dostal do kontaktu s typickým představitelem tohoto plemene.

Svojí komunikativností a činorodostí zcela vyplní čas, který mu budete věnovat. Nelovecké aktivity, při kterých vídáme pointera, jsou velmi pestré. Jedná se zejména o vyžití psa i pána při agility, canicrossu a ostatních s pohybem a vzájemnou komunikací souvisejících akcích. Spíše na okraj lze uvést, že pointer našel své využití i ve spřežení saňových psů jako vůdčí ovladatelný jedinec, nebo při vyhledávání drog jako služební specialista. Pro svoji povahu je vhodný také ke canisterapii. Slovo pointer se v anglické myslivecké mluvě využívá k označení zvláštního chování, přičěmž pes strne, jak Angličané říkají "zmrzne", v typickém postoji "vystaví", když chce lovce upozornit na přítomnost zvěře, zpravidla pernaté. Pointer je jediným krátkosrstým představitelem Anglických ohařů; na kontinentě, odkud původně pochází, má však celou řadu příbuzných, počínaje Španělským pointerem, známý z rytiny Edwina Landseera z roku 1786, dnes registrován jako Španělský a Portugalský ohař, přes Německého ohaře a Výmarského ohaře až k Maďarským Vižlám.

Původ psa

Historický původ pointera je třeba hledat na Pyrenejském poloostrově, stejně jako původ ostatních moderních ohařů, kteří se zde a na dalších místech vyvinuli ze starších honičů, proto je obtížné určit hranici mezi ohaři a honiči, v souvislosti se změnami loveckých praktik již před zavedením palných zbraní. Přímým předkem dnešního pointera je španělský pointer. Jeho zvláštností bylo již v 17.století, že po navětření zvěře zůstával nehnutě stát. Tento španělský typ ohaře byl dovezen na Britské ostrovy již před rokem 1700. Jeho těžký a robustní typ se však dlouho neudržel. Do roku 1850 bylo v chovu pointerů používáno plemeno anglických parfostních honičů Foxhoundů, které do chovu zařadil plukovník Thorton, zakladatel moderního chovu Anglického pointra. Největší zásluhy jsou však připisovány Williamu Alkwirightovi, který dle odhadu odchoval přes 2000 anglických pointerů. Díky němu se vedle dosavadních stavěčů se začali objevovat také psi s převahou bílé barvy a jednobarevní, černí žlutí a hnědí. Později však byli po jistou dobu jednobarevní pointři v Britanii vyřazováni s chovu. V chovu Anglického pointra uplatněna Anglický buldok, Greyhound, Bloodhound. Poprvé byl pointer samostatně předveden na výstavě v Newcastlu v roce v roce 1859. Od tohoto data zřejmě již můžeme hovořit o novověku v historii pointera, který již na oné výstavě představoval ustáleného plnokrevníka téměř dnešního typu. Pointer patří do skupiny anglických ohařů a je v ní jediným zástupcem krátkosrstých ohařů. Jeho obliba u nás stoupla až po 2. světové válce, kdy mnozí chovatelů blíže poznali jeho vynikající lovecké vlastnosti, pro které je právem nazýván plnokrevníkem mezi psy. Pro tyto vlastnosti, mezi něž zejména patří výborný nos, vrozené systematické, rychlé a vytrvalé hledání a pevné vystavování, se pointerů používalo k zušlechtění jiných plemen ohařů, která do té doby se jim nemohla ve výkonu vyrovnat.