Parson Russel teriér

 Parson Russel teriér
Pro zkušené kynology Náročný na pohyb Pro držení doma I pro seniory

Základní údaje plemena

Země původuVelká Británie
Název v zemi vznikuParson Russell Terrier
Kategorie dle FCIIII. Teriéři
Velikostpes: 35cm fena: 33cm
HmotnostFCI neuvádí
OsrstěníPřirozeně drsná, těsně přiléhající, hrubá, broken, nebo hladká srst.
Zbarvení srstiCelá bílá nebo většinou bílá s tříslovými, citrónovými nebo černými znaky, nebo jakákoliv kombinace těchto barev, barevné znaky přednostně umístěné na hlavě nebo kořeni ocasu.
Celkový dojemCelkový obraz vyváženosti a flexibility. Čestné jizvy jsou přípustné. Hlavně pracovní teriér, schopný a přizpůsobený jít pod zem a běžet s chrty.
PovahaOdvážný, přátelský, obratný, aktivní a čilý: stavěný pro rychlost a vytrvalost.

Charakter a chování

Ke svému pánovi a celé rodině je velmi přátelský, pokud však není využíván k lovu, potřebuje náhradní zaměstnání. Jeho pán by měl každopádně být aktivní, sportovně založený a měl by mít čas i chuť psovi se denně věnovat. Toto plemeno vyžaduje úzký kontakt se svou lidskou rodinou. K dětem má tento pes pěkný, přátelský a láskyplný vztah, je však nutné děti poučit, co si můžou k psovi dovolit, a co ne. Kontakt psa s malými dětmi by měl být vždy pod dohledem dospělé osoby, protože si většinou nenechá líbit nešetrné zacházení. K cizím lidem nebývá agresivní, naopak přátele vítá s velkou radostí. Přístup ke kočkám je individuální, pokud je s nimi ve styku od mládí a je k tomu veden, může mít s nimi dobrý vztah. Neznamená to však, že stejně dobrý vztah bude mít s kočkami cizími. Setkání staršího psa s kočkou vyžaduje opatrnost. S ostatními domácími zvířaty, jako jsou hlodavci či ptáci se tento pes nikdy nespřátelí, a vždy se mohou stát objektem jeho loveckých instinktů. Výchova a výcvik tohoto plemene vyžaduje trpělivost a důslednost. Dril a časté opakování jednoho cviku jej nudí, potřebuje změnu a stále nové podněty. Má lovecké instinkty, proto pokud svůj temperament nevybije při lovu, je potřeba najít mu náhradní zaměstnání. Tím mohou být různé psí sporty, jako je agility; aportování; flyball; frisbee; běh u kola, při kterých se velmi dobře uplatní. Může být chován i ve smečce, ale stejně jako u jiných plemen záleží na výchově a citelném uspořádání smečky tak, aby nedocházelo ke rvačkám. Někdy může mít sklony napadat cizí psy stejného pohlaví.

V Anglii se tento pes využívá stále ještě k lovu, je výborný norník a slouží k vyhánění lišky z nory nebo zadržení bez toho, aby jí ublížil. Je také oblíbeným společníkem jezdců na koních. U nás má využití spíše jako společník. Přesto, že nevítaného návštěvníka vždy ohlásí hlasitým štěkotem, nelze jej považovat za pravého hlídače.

Původ psa

Plemeno Parson Russell teriér získalo svůj název podle jména reverenda John (Jack) Russella, který položil základy jeho chovu. Již v období působení na tehdy slavné škole v Tivertonu, tedy v letech 1814 – 1819, byly pro Jacka Russella důležitější než samotné studium lovy na koních se smečkou psů a účast na honech. Pravděpodobně v roce 1818 si od jistého mlékaře obstaral fenu teriéra jménem Trump. Trump patrně vypadala jako foxteriér, s výškou okolo 36 cm, předpokládá se, že její srst byla hustá a hrubá, bílé barvy se žlutými znaky. Pro Jacka Russella byla Trump představitelkou ideálního teriéra a stala se zakladatelkou chovu Jack Russell teriérů. V chovu se Jack Russell zaměřoval na lovecké využití, nikoli na exteriér psa, z této oblasti trval pouze na tom, aby psi měli základní bílou barvu. V chovu se především klade důraz na povahu a stavbu těla, uzpůsobenou práci pod zemí. Potřeboval odvážného a inteligentního psa, který by stačil doběhnout honiče, byl vytrvalý a dokázal se vypořádat s protivníkem v podzemní noře. Tento teriér neměl lišky zadávit, ale vytrvale je hlásit a vyhnat z nory. V tom se lišil od jiných plemen teriérů. Pořizoval proto psy, o kterých předpokládal, že se s nimi dají odchovat dobří teriéři, psy, kteří nevyhovovali jeho představám opět prodával. Jack Russell byl jedním ze zakladatelů Kennel Clubu a chovu teriérů se věnoval bezmála šedesát let. Za tuto dobu vytvořil typ lovecky upotřebitelného malého psa, s většinou krátkou, drsnou srstí a bílou základní barvou. Která plemena byla přesně přikřížena se s jistotou již nikdy nedovíme, hovoří se o greyhoundovi pro získání jemnější srsti, bíglovi k „úpravě“ uší a buldokovi, který měl plemeni dodat odvahu. Když byl chov upevněn, prováděl Jack Russell přikřížení cizí krve již jen velmi zřídka. Až do roku 1990, kdy bylo plemeno oficiálně uznáno Kennel Clubem a FCI však nelze hovořit o čistokrevném chovu.

Dnes je jeho pozice jiná a stává se oblíbeným společníkem mnoha lidí, a to nejen z mysliveckých kruhů. V roce 2001 se FCI usneslo, že je nutné dosavadního Parson Jack Russell teriéra přejmenovat na Parson Russell teriéra. Vedle tohoto, původního plemene, vzniklo ještě jedno, FCI prozatímně uznané a "uměle" vzniklé plemeno a to plemeno Jack Russell teriér. Od svého historicky původního kolegy se liší právě svou historií, kohoutkovou výškou, která by se měla pohybovat v rozmezí 25-30 cm a obdélníkovou stavbou těla. Jack Russell teriér je zařazen do FCI skupiny č. III, sekce nízkonohých teriérů, narozdíl od Parson Russell teriéra, který se řadí mezi teriéry vysokonohé. Také je u Jack Russell teriéra povoleno více barvy a barevných ploten, oční víčka musí být dobře pigmentovaná oproti Parson Russell teriérovi a mírné rozdíly jsou také v nasazení a klopení uší. Jedná se o plemeno australské, typičtí jedinci tohoto plemene by měli mít ve svých průkazech původu australské předky, ale momentálně je v tom značný zmatek a po celé Evropě se nacházejí jedinci s různými předky, od Parson Russell teriérů počínaje po nejrůznější křížence konče. Opravdoví "australští" Jack Russell teriéři se vyskytují jen velmi vzácně!