Charakter a chování

Současní norfolk a norwich teriéři jsou velice společenští psi. Jsou velice vstřícní a přátelští nejen vůči lidem, ale i vůči jiným psům. V případě nebezpečí dokáží však svoji rodinu bránit i proti přesile silnějších, bez ohledu na následky. Odvahu v boji mají zakotvenu i ve standardu, který říká, že jizvy získané v čestném boji nejsou považovány za vadu na kráse. Jsou nekonfliktní, veselý psi, k dětem mají velmi dobrý vztah. Je však potřeba si uvědomit, že pes není hračka pro děti, a že má také své potřeby, takže jak děti, tak psa je nutné naučit vzájemnému chování k zachování dobrých vztahů. Ačkoli jsou tito psi poměrně malého vzrůstu, v povaze mají zakotveny i typické rysy teriéra. I takto malého psa je nutné vychovávat, aby soužití s ním bylo harmonické. Při výchově upřednostňujte důslednost a citlivý přístup, nespravedlivé tresty mohou přivodit problémy.

Oba tyto teréry je vhodné chovat v bytě. Lidské společnosti totiž dávají přednost před čímkoliv jiným, včetně krmiva. Může se využívat v myslivosti – buď jednotlivě, nebo ve smečce. Troufne si zadržet nebo vyhnat nejen krysy a potkany, ale i lišku a dokonce jezevce. Jako většina psů, i norfolk a norwich teriér jsou velmi čilý psi, kteří milují pohyb. Je potřeba jim dopřát dostatek pohybu na dlouhých procházkách i dostatek volného výběhu v přírodě. V kondici je udrží také účast v psích sportech. Má předpoklady pro agility. Přestože jsou malého vzrůstu, osvědčují se jako výborní hlídači.

Původ psa

Jihovýchod největšího z britských ostrovů - hrabství Norfolk se správním střediskem Norwich je domovinou norvič a norfolk teriéra. Roku1209 odešla z Oxfordu skupina studentů a mistrů a založila v Cambridgi druhou nejstarší univerzitu na britských ostrovech. Z dnešních dvaceti dvou univerzitních kolejí jich v období od 13. do 16. století vzniklo šestnáct. Jednou z nevýhod starých budov byla vysoká koncentrace krys, které znepříjemňovali obyvatelům život. Proto chodívali studenti kupovat k obchodníku se psy CH. Lawrencovi řečeným "Doggy" malé nízkonohé teriéry s hrubou srstí červené nebo tříslové barvy. Tito psi byli údajně kříženci irských a jorkšírských teriérů. Majitel nájemných stájí E.Jodrell Hopkins, obchodník se psy a majitel jakéhosi útulku pro psy vlastnil hrubosrstou, tmavě žíhanou fenu aberdeen teriéra (předchůdce dnešního kulturního plemene skotský teriér), kterou nakryl psem "Doggy" Lawrence. Potomkem byl pes Rags, kterého koupil J.Cook z Brooke Lodge poblíž Norwiche. O psy J. Cooka se staral Frank Jones, který odchoval velkou řadu teriérů, zásoboval jimi své známe v blízkém i dalekém okolí, z nichž někteří se dosatli až do USA. Rags nakryl velké množství fen teriérů různého typu. Je proto právem považován za praotce norwitch i norfolk teriéra. Mimo jiné kryl fenu teriéra černo-tříslové barvy původem z Irska, fenu drsnosrstého foxteriéra a dvě feny F.Jonese - trumpington a glen of Imaal teriéra a bílou fenu (kříženec dadndie Dinmont teriéra a hladkosrstého foxteriéra). Fenu z tohoto spojení koupil v roce 1909 J.Reed z Horsteadu u Norwiche. Po první světové válce byly zbytky vrhů této feny spojovány s různými teriéry, jsou uváděni bedlington teriér, staffordshire bulteriér, irský teriér, ale také psi z původního chovu. Z jednoho spojení vznikl pes Aylsham - malý, červeně zbarvený teriér, skutečný předchůdce dnešního norviče a norfolka. Stal se otcem velice slavného plemeníka Horstead Micka, který dával psy se vztyčenými ušima (norvič) i ušima překlopenými dopředu (norfolk). V době, kdy J.Reed předváděl své červené teriéry na výstavách, existovaly ještě dva významné chovy, které vznik plemene v počátcích ovlivnily: W..West měl chovatelskou stanici " Farndon" měl fenu od F.Jonese. Z této stanice pocházel první anglický šampión Farndon Red Dog - 1937. Anglický Kennel club uznal plemeno v roce 1932. K rozdělení obou forem se přistoupilo v roce 1960. Do té doby byly obě formy společně vystavovány na výstavách, posuzovány i chovány.