Německý ohař drátosrstý

Základní údaje plemena

Země původuNěmecko
Název v zemi vznikuDeutscher Drahthaariger Vorstehhund
Kategorie dle FCIVII. Ohaři
Velikostpes: 61 až 68 cm fena: 57 až 64 cm
Hmotnost20 - 25kg
OsrstěníDrátovitá, tvrdá, přiléhající a hustá.
Zbarvení srstiHnědý bělouš, s plotnami nebo bez nich. Černý bělouš, s plotnami nebo bez nich. Hnědý s bílým hrudním znakem nebo bez něj. Světlý bělouš. Ostatní barvy jsou nepřípustné.
Celkový dojemOhař ušlechtilého vzhledu, s tvrdým osrstěním, které dokonale pokrývá a chrání kůži, s pozorným a energickým výrazem.
PovahaPevná, zvládnutá, vyrovnaná, beze strachu ze zvěře, neprojevuje citlivost na výstřel, není plachá ani agresivní.
Zaměnitelné plemenoČeský fousek

Charakter a chování

Je to typ všestranného ohaře, který vykazuje vytrvalost, výkonnost, pracovitost a odolnost. Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese. Oddaný, lehce cvičitelný a učenlivý, sebevědomý pes. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani agresivní, ani bázlivý. Dobře udržuje kontakt s vůdcem, hledá s náruživostí, je vytrvalý, disponuje dobrým nosem a vynikajícím způsobem vystavuje. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémní počasí. Jako výkonný lovecký pes nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci.

Původ psa

Využití vodních psů, nejprve vodních pudlů čí vodních španělů, posléze na vodní práce specializovaných ohařů, ať už typu španělů nebo "pravých ohařů" je nejméně stejného data jako vydělení ohařů z velkých honičů, sahá však ještě dále do minulosti. Honiči, používaní na vodní práce, při lovu vyder, bobrů, ale i pernaté, jako například v Anglii Otterhound, byli známi už ve 13. století. Z nich jsou odvození pozdější grifoni, kam patří čeký fousek, o němž Bohuslav Balbín (1621 - 1688) píše v díle Miscellanea historica regni Bohemiae, že slouží "ku plování a přinášení zastřelených ptáku z rybníků" a dva grifoni francouzští, Korthalsův Grifon a Bouletův Grifon (Slovenský hrubosrstý ohař se zde ocitl pouze nedopatřením), a pokud mezi ně nejsou zařazeni němečtí hrubosrstí ohaři, tak jen proto, že byl vytvořen až na konci 19. stol. následným křížením ohařů vyskytujících se na německém území s francouskými grifony a českým fouskem. Cílem bylo získat hrubosrtého, německého, lovecky upotřebitelného výkonného psa s pevnou povahou. Na základě zásady „výkonem k typu“ a s důsledným dodržováním chovatelské svobody vznikl z nejlepšího materiálu různých hrubosrstých plemen jako je Český fousek, pudlpointer, Griffon Korthals, s přimíšením krve německého krátkosrstého ohaře zanedlouho lovecky upotřebitelný pes, který se vyznačoval praktickým osrstěním odolným proti počasí a všestranností ve všech ohledech lovecké praxe. Díky těmto vlastnostem se německý hrubosrstí ohaři stali během několika málo desetiletí v Německu i v celé řadě dalších zemí světa nejoblíbenějším a nejosvědčenějším z velkých lovecky upotřebitelných psů. Roku 1882 byl v Hannoveru vypracován popis plemene ostnosrstého a drátosrstého německého ohaře. Tím došlo k rozdělení jednoho typu ohaře na dvě plemena nepatrně se lišící typem osrstění a často plynule přecházející jedno v druhé. Ostnosrstý ohař byl oficiálně uznán jako samostatné plemeno téhož roku a drátosrstý německý ohař, který údajně povstal z následného křížení mezi ostnosrstým a krátkosrstým německým ohařem byl uznán roku 1902. Ostnosrstý ohař se však dnes již nevyskytuje.