Německý ohař dlouhosrstý

Základní údaje plemena

Země původuNěmecko
Název v zemi vznikuDeutscher Langhaariger Vorstehhund
Kategorie dle FCIVII. Ohaři
Velikostpes: 63-66 cm (spodní hranice výšky 60 cm, horní hranice výšky 70 cm). fena: 60-63 cm (spodní hranice výšky 58 cm, horní hranice výšky 66 cm).
Hmotnost28 - 32 kg
OsrstěníNa těle je srst přilehlá, hladká nebo nepatrně vlnitá, hustá s dobrou podsadou.
Zbarvení srstia) hnědá; b) hnědá s bílým znakem (náprsenka, tlapy); c) tmavý bělouš s velkými nebo menšími hnědými plotnami, s hnědou hlavou (případně s lysinou, s hvězdou nebo s bílým osrstěním mordy); d) světlý bělouš s velkými nebo menšími hnědými plotnami, s hnědou hlavou (případně s lysinou, s hvězdou nebo s bílým osrstěním mordy); e) strakoš s malými hnědými skvrnami na čistě bílém podkladě, s hnědou hlavou (případně s lysinou, s hvězdou nebo s bílým osrstěním mordy); f) strakoš s hnědými plotnami nebo s hnědým pláštěm, případně s malými skvrnami na čistě bílém podkladě, s hnědou hlavou (případně s lysinou, s hvězdou nebo s bílým osrstěním mordy). Ojediněle se může vyskytnou tzv. pálení (barva třísla) jako pozůstatek zbarvení pradávných předků.
Celkový dojemStatné, svalnaté, robustní avšak elegantní postavy. Menší jedinec musí být silnější substance. Příliš mohutný a těžkopádný typ není žádoucí.
PovahaNěmecký dlouhosrstý ohař je pes živé povahy bez známek nervozity či agresivity. Je velmi inteligentní a dobře ovladatelný. Pro své okolí je přátelský, má příjemné chování a je klidný.
Zaměnitelné plemenoFlat coated retrívr, Velký münsterlandský ohař

Charakter a chování

Svému pánovi je tento pes nesmírně věrný, k celé rodině je přátelský. K cizím lidem je přirozeně nedůvěřivý, má sklony udržovat své lidi a jejich obydlí v bezpečí. Ve vztahu k jiným psům nebývá agresivní a nevyvolává rvačky. Při setkání s jinými zvířaty je potřeba si stále uvědomovat, že jde o loveckého psa. Německý dlouhosrstý ohař má k dětem přátelský vztah. Děti by však měly být také poučeny, jakým způsobem mají ke psu přistupovat, a jak se k němu chovat. Výchova německého dlouhosrstého ohaře není nikterak náročná, jedná se o psa inteligentního, dobře ovladatelného s ochotou k učení novým věcem. V každém případě, stejně jako u jiných plemen psů, je však zapotřebí velká dávka trpělivosti, důslednosti a pochopení. K loveckému výcviku lze přistoupit až po zvládnutí cviků základní poslušnosti.

Tento pes se hodí spíše na venkov, do přírody. Usedlý život rodinného společníka v bytě pro něj není dobrou volbou. Měl by být ustájený tak, aby měl neustále dostatek pohybu, světla a vzduchu. Pokud je pes chován celoročně venku, měl by mít k dispozici zateplenou boudu umístěnou tak, aby byla chráněna před větrem a přímým sluncem. V tomto případě je nezbytně nutný co nejčastější kontakt s lidmi. Německý dlouhosrstý ohař je všestranně upotřebitelný lovecký pes. Má úžasně rozvinuté lovecké instinkty, velmi ochotně pracuje ve vodě i na suchu. Má výborný čich, vlohy pro aportování i vystavování, je ochotný ke stopování a dohledávce.

Pro svou vrozenou ostrost se hodí spíše pro les. Je výborný pro lov černé zvěře. Německý dlouhosrstý ohař je dobrým hlídačem, vždy chce udržet vás i váš dům v bezpečí. Německý dlouhosrstý ohař je po léta šlechtěn pro lovecké účely, a pro tyto účely by měl být také využíván. Pokud si chcete pořídit domácího mazlíčka, kterého nechcete zaměstnávat prací v lese a ve vodě, pořiďte si jiné plemeno. Tento pes je velmi otužilý, a raději snáší zimu než přílišné teplo.

Původ psa

Ohaři se již ve středověku od původních honičů oddělili zvláštním způsobem práce. Předky německého dlouhosrstého ohaře byli tzv. ptačí psi. Ptačí psi měli za úkol vyslídit v hustém podrostu či v poli pernatou zvěř a zvednout ji ze země pro sokola. V době, kdy se při lovu začaly používat střelné zbraně, přibylo dohledávání postřelené zvěře a její aportování. Mezi nimi byli i tací psi, kteří měli schopnost k vystavování zvěře, a právě tito byli použiti ke šlechtění ohařů. Již v 16. století byli zobrazování dlouhosrstí lovečtí psi, kteří svou velikostí a typem odpovídali tomuto dnešnímu plemeni. Základ čistokrevného chovu byl položen v roce 1878 přijetím usnesení, že na výstavě v Hannoveru, která se měla konat o rok později, bude poprvé provedena kategorizace německých plemen psů. V roce 1879 byl tedy stanoven první popis plemeno a jeho charakteristické znaky. Při plánovitém šlechtění pak nebyl kladen důraz pouze na vzhled psa, ale také na jeho lovecké schopnosti. Němečtí ohaři však nemohli konkurovat anglickým plemenům ohařů, měli těžkou konstrukci, byli méně vytrvalí a měli slabší čich. Postupným šlechtěním se však docílilo velkého zlepšení a dnes jsou němečtí ohaři stejně všestranní jako angličtí setři a v mnohém je i předčí. Plemeno německého dlouhosrstého ohaře bylo v podstatě vybudováno na pěti psech, jejich potomci byli mezi sebou vzájemně kříženi podle svých loveckých vlastností. Od začátku 20. století se pak typ německého dlouhosrstého ohaře téměř nezměnil.