Německý křepelák

 Německý křepelák
Pro zkušené kynology Náročný na pohyb Vyžaduje péči o srst Pro držení doma Pro držení venku

Základní údaje plemena

Země původuNěmecko
Název v zemi vznikuDeutscher Wachtelhund
Kategorie dle FCIVIII. Retrívři, slídiči a vodní psi
Velikostpes: 48 - 54 cm fena: 45 - 52 cm
Hmotnost18 - 25 kg
OsrstěníDlouhá, poněkud hrubá, silná a kadeřavá srst, nikdy příliš dlouhá nebo příliš slabá a jemná. Má být lehce zvlněná nebo rovná a má přiléhat těsně k tělu.
Zbarvení srstiNěmecký křepelák se chová ve dvou barevných rázech: 1. jednobarevná hnědá nebo červená, často s bílými nebo bělavými znaky na hrudi a prstech 2. hnědý nebo zřídka také červený bělouš; strakoši nebo tygři U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené znaky (pálení) nad očima. na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru.
Celkový dojemRámec německého křepeláka je obdélníkový. Má být delší než výška v kohoutku. Musí mít dost vytrvalosti a síly, aby vydržel dlouhý lovecký den v nejobtížnějším terénu a sněhu.
PovahaŽivý a vášnivý lovec, zároveň však velmi poddajný a přizpůsobivý, není nervózní ani agresivní. Je to inteligentní a nenáročný pes.
Zaměnitelné plemenoOproti ostatním španělům je výrazně větší, ve srovnání s ohaři (i malým münsterlandským) zase menší. Anglický špringr španěl, Welššpringršpaněl, Malý münsterlandský ohař

Charakter a chování

Německý křepelák je tedy sebevědomým, rezervovaným a osobitým představitel své země. Je to pravý Němec silné individuality a vyloženě německým naturelem. Křepeláci jsou klidní, přítulní, velmi aktivní, poslušní, učenliví a velice inteligentní. Jsou velmi silné osobnosti, nesmírně věrní a oddaní svému pánovi a jeho rodině. Zvláště k dětem mají vynikající vztah. Ve svém domácím prostředí jsou velice ostražití a velmi brzy projevují hlídací instinkt. V žádném případě se nejedná o agresivitu. Je to pouze upozornění vůdce smečky na případného vetřelce. Na druhé straně zbytečně neštěkají. Vůči cizím psům se chovají většinou přátelsky a dobře se s nimi snášejí. Vyžadují dostatek pohybu, vlídné zacházení, ale také velmi důslednou výchovu a výcvik.

Původ psa

Z myslivecké literatury lze prokázat, že již po staletí existují lovečtí psi, podobní dnešním německým křepelákům, kteří se používali ke slídění za lovnou zvěří. Historicky lze doložit i název "křepelák". Avšak Německý křepelák, jako plemeno byl vyšlechtěn v Německu na konci 19. století. Vznikl křížením již zaniklého plemene německých slídičů a anglických španělů. Rudolf Frieß, který během několika desítek let podstatnou měrou ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem zasloužil o to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a bělouše.

Rozdělením chovu do dvou barevných variant byl zajištěn základní předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí chovatelskou základnu cíleným párováním v rámci obou barevných rázů zabránit úzké příbuzenské plemenitbě a tím degeneraci chovu. Rozdělení barevných rázů se projevilo jako rozumné i vzhledem k poněkud odlišným povahovým a pracovním vlastnostem obou variant. Hnědáci pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví na větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě. Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let docházelo z nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou rázů. Obecně zpravidla se však i v dnešní době používá k chovu párů psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene zachována rezerva navzájem nepříbuzné krve. Vyjma velikosti a stavby těla se může německý křepelák v mnoha ohledech srovnávat s německým dlouhosrstým ohařem, není ovšem tak vysoký, ale spíše nižší a delší. Jistá délka a hmotnost jsou potřebné, aby tento malý pes byl schopen unést zajíce či lišku a neztrácel při tom rovnováhu. Německý křepelák je ve své vlasti, zejména mezi myslivci, velmi oblíbený. Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slidiči a všestranně použitelní lovečtí psi.