Neapolský mastin

 Neapolský mastin
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Pro držení doma Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuItálie
Název v zemi vznikuMastino Napoletano
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Velikostpes: 65 - 75 cm+/-2cm fena: 60 - 68 cm +/-2cm
Hmotnostpes: 60 - 70 kg fena: 50 - 60 kg
OsrstěníLesklá, tvrdá a hrubá, hustá srst, všude stejné délky a stejnoměrně hladce přiléhající, tenká a nejvýše 1.5 cm dlouhá.
Zbarvení srstiŠedá, olověná a černá, ale také hnědá, plavá a sytě žlutá (jelení červeň), někdy s malými bílými skvrnami na hrudi a špičkách prstů. Jakákoliv barva může být žíhána. Barevné odstíny oříškově hnědá, holubí šedá a špinavě žlutá se tolerují.
Celkový dojemTěžký, mohutný, podsaditý a velký pes, jehož délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku.
PovahaSilný, věrný, není bezdůvodně agresivní, nekouše bezdůvodně, je obráncem osob a majetku, je stále bdělý, inteligentní, ušlechtilý a majestátní.
Zaměnitelné plemenoNepravděpodobná s plemenem Italský corso pes, který však postrádá bohaté vrásky. Italský corso pes (Cane Corso)

Charakter a chování

Dobře vychovaný neapolský mastin je vyrovnaný, klidný a tichý pes. Je oddaný a věrný svému pánovi a členům rodiny. Je ochoten poslouchat a chová se přítulně. Citlivě reaguje na náladu v rodině. Tento pes však není plemenem pro začátečníky. Je dominantní a sebejistý, což platí především pro psy. Výchova mastina by měla být důsledná, ale bez tvrdosti, která u mastina vždy uškodí. Stejně jako ostatní molosská plemena potřebuje především výchovu, výcvik - především ten služební je pro něj vysloveně nevhodný. Obranářské vlohy má pes pevně zakořeněny, není třeba je posilovat. Mastin je inteligentní, potřebné cviky zvládá rychle a co se naučí, nezapomíná. Toto plemeno má silný smysl pro vlastní teritorium a vycítí má li někdo špatné úmysly. Je vynikajícím hlídačem. Svým původním posláním byli mastinové strážci a hlídači a tyto vlastnosti jim zůstaly zachovány. Mastinové mají výborně vyvinuté instinkty k obraně svého pána a jeho rodiny. Jsou to psi jednoho pána a proto by měli žít ve své rodině od útlého věku, aby k ní měli správnou vazbu. Má-li dojem, že jsou členové jeho rodiny v ohrožení, okamžitě zasahuje.

Život v kotci pro něj není vhodný. Patří do domu mezi své lidi a rád se účastní denního běhu věcí. Psi se mohou vůči svým psím sokům chovat dominantně, feny jsou mnohem smířlivější. Rodinné známé přátelsky vítá, k neznámým se chová ostražitě. Nemá rád nové návštěvníky s příliš uvolněným chováním. Vše pozoruje a jde se seznámit až sám uzná za vhodné. Pokud má z mládí dobré zkušenosti s domácími zvířaty, snese i je. Mastinové nejsou příliš nároční na pohyb, jeho původní určení bylo hlídat dům a dvůr svého majitele. Pes je také velmi mohutný a těžký a i nato je při volbě vhodné činnosti brát zřetel. Mastin je mimořádně mohutný a těžký pes, jeho růst je abnormálně rychlý, volná kůže a celková lymfatičnost s sebou nese volnost kloubů a vazů. Proto jsou mastinové snad vůbec nejnáročnějším plemenem z hlediska kvality a vyváženosti stravy.

Původ psa

Italské plemeno Mastino Napoletano patří mezi molosoidní plemena a je přímým potomkem římských válečných psů zvaných Canis Pugnax. Jeho historie sahá až do starého Říma, kde byli molossové chováni k válečným účelům, loveckým, strážným či pro boj v aréně. Původně se jednalo o dva váhové rázy, z kterých se postupem času vyvinula dvě plemena. 1.typ psa byl o poznání lehčí pohyblivější. Vynikal obratností, rychlostí a bystrostí. Používal se především ke střežení stád, obydlí a nejčastěji k loveckým účelům, ze kterého se vyvinul Cane Corso. 2.typ psa byl poněkud mohutnější a lymfatičtější, používán v arénách a jako válečný pes šlechty, z kterého byl později vyšlechtěn právě neapolský mastin. Neapolský mastin je potomkem velkého římského molosského psa, účastnícího se ve zvířecích zápasech v arénách starověkého Říma i při tažení legiií, známého na jihu Apeninského poloostrova již od dávnověku kterého popsal Culumella (1. stol.) ve svém díle De Re Rustica. Římské legie, po jejichž boku tito psi bojovali, jej rozšířili po celé Evropě.

V ostatních evropských zemích se stal základem pro vznik mnoha dogovitých plemen. Postupem času se tento válečný pes dostal do rukou nejen vojáků, šlechty, ale i prostých obyvatel, hlavně řezníků, hlídačů a ponocných. V usedlostech na úpatí Vesuvu a všeobecně v okolí Neapole přežíval po mnoho staletí v téměř nezmeněné podobě až do dnešních dnů. Na výstavě v roce 1946 Pietro Scanciani vystavil 8 psů, majících mnoho charakteristických rysů současných mastinů. Správným výběrem Scanciani získal příkladného psa, dle kterého byl sepsán standard plemene, přijatý Společností italského mastina roce 1949. Díky obětavosti a tvrdohlavosti skupiny kynologů započala roku 1947 opět jeho cílená plemenitba.