Malorská doga

 Malorská doga
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Pro držení doma Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuŠpanělsko
Název v zemi vznikuPerro de Presa Mallorquin, Perro dogo mallorquín Ca de Bou
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Velikostpes: 55-58 cm fena: 52-55 cm
Hmotnostpes: 35-38 kg fena: 30-34 kg
OsrstěníKrátké, celistvě přiléhající.
Zbarvení srstiŽíhaná, všechny odstíny žluté a černá.
Celkový dojemSilný a mohutný pes střední velikosti.
PovahaKlidný pes, ale může být za určitých podmínek chrabrým a útočným.

Charakter a chování

Toto plemeno není příliš vhodné pro lidi, kteří nemají žádné zkušenosti se psy. Jeho výchova vyžaduje mnoho trpělivosti a důslednosti, mívá sklon k agresivitě, někdy může reagovat i na malé podněty útokem, pokud je vydrážděn, zaútočí velmi tvrdě. Při jeho výchově je proto nutné tento sklon k agresivnímu chování tlumit a potlačovat, což vyžaduje velkou dávku trpělivosti, protože je to pes velmi silný a bouřlivý. Při správné výchově se může mnohému naučit, a stává se psem přítulným a poslušným. Bude věrným společníkem aktivním, pevným lidem. Tento pes se musí naučit respektovat nejen svého pána, ale i celou jeho rodinu. Nevychovaný a dominantní pes může být velmi nebezpečný. Ca de Bou působí dojmem podsaditého, mohutného a silného psa, je však také velmi čilý a pohyblivý. Je velice odvážný a ochranitelský pes, ke své rodině přítulný a přátelský, svému pánovi věrný. Je to bouřlivý pes, sám k sobě je velmi tvrdý, je vytrvalý a silný, je dobrý hlídač. Základním rysem tohoto plemene je klidná povaha, ale podle okolností se může projevit také odvážně a chovat statečně; s lidmi vychází dobře. Problémy mohou nastat při setkání s jinými psy, vůči nimž se tento pes chová dominantně a bojovně. Jako hlídací a strážní pes je nepřekonatelný. V klidných situacích je důvěřivý a sebejistý; při vzrušení je jeho pohled pronikavý.

Původ psa

V oblasti středozemí přinášela lodní doprava mezi východem a západem odnepaměti možnost výměny kultury a vědy mezi jednotlivými národy. Tyto vzájemné vztahy i když byly především obchodní nabízely také příležitost vyměňovat si domácí zvířata. Mezi nimi byli také hlídací a strážní psi, kteří odedávna sloužili k ochraně proti pirátům a námořním lupičům v přístavech a v osadách u moře. Mezi těmito většinou velkými, silnými a odolnými psy s velkou hlavou a mohutným chrupem vynikalo jedno plemeno: Alano, který se ve Španělsku na mnoha místech používal jako lovecký pes nebo jako bojový pes proti býkům a jiným psům. Tento pes provázel krále Jakuba I. na jeho výbojných a dobyvačných taženích a na Baleáry se dostal zhruba kolem roku 1230. V 17. století přešla Menorca a další oblasti na základě mírové smlouvy z Utrechtu do anglického majetku. Angličané přivedli na Baleárské ostrovy vlastní bojové a hlídací psy typu staffordshirského bulteriéra a zkřížili je s Alanem, která žil také na Baleárách. Na počátku 18. století byly v Anglii zápasy mezi psy a býky a psa se psem velmi populární a Angličané žijící na ostrovech hledali psa, který by byl vhodný na takové zápasy. Uvedené okolnosti vysvětlují název plemene Ca de Bou býčí pes. Ve španělské plemenné knize je zachycena existence tohoto plemene již v roce 1923. První oficiální záznam pochází z roku 1928 a v roce 1929 byl pes uvedeného plemene poprvé předveden na výstavě v Barceloně. Po zakázání psích zápasů, upadlo toto plemeno stejně jako mnoho jiných a hrozilo mu vyhynutí. K znovuobrození plemene byl pravděpodobně použit mimo jiné Ca de Bestiar a Anglický buldok. Občas se tak vyskytuje mezi narozenými štěňaty Mallorquinů černý jedinec, potomek Ca de Bestiar. Přikřížená plemena mají za následek i současný rozdíl v rozměrech psů, nižší po buldocích, vyšší po Ca de Bestiarech.