Projekt Hope-Naděje dočasná domácí péče
7. 10. 2018
Dobrý den i ode mne, ani mne to nedá a musím reagovat především na negativní komentář slečny. Osobně jsem se s p. Plaňanskou setkala jednou a to když jsem kvůli nemoci přišla o svou milovanou psí parťačku a mé druhé já. Po nějaké době jsem se rozhodla věnovat věci po ní někam, kde mohou ještě posloužit. Do Hopu jsem napsala a i když ne hned, přišla odpověď s prosbou, ať zavolám, že za věci budou rádi. Domluvit se pak nebyl problém, tak jsem naskládala vše do auta a vyrazila. Potkaly jsme se přesně dle dohody, páč pak mělo následovat venčení a odjezd paní do zaměstnání. I přes takto nabitý program mne pozvala dál. A co mne tam čekalo? Mé pejskařské srdce jásalo! Smečka spokojených pejsků, kteří mezi sebou neměli nejmenší problém, smečka, co byla ráda za novou ,,oběť” na drbání, ale kde každý pejsek či fenka trpělivě čekali, až na ne přijde řada. Byli úžasní! Nebýt v tu dobu těhotná, asi bych měla problém odjet sama. A nějaké věci na stole nebo na zemi? Vůbec netuším, že tam nějaký stůl stál. To asi proto, že jedu-li především za psi a těm nic nechybí a nežijí někde zamčení ve stodole, mám oči a hlavu jen pro ně. A pokud jde o auto... je vidět, že slečna je bez psa a jezdí autobusem, páč ani já, když Sára ještě žila, neměla auto jak ze škatulky.