Lhasa Apso

Základní údaje plemena

Země původuTibet patronát: Velká Británie
Název v zemi vznikuLhasa Apso
Kategorie dle FCIIX. Společenská plemena
VelikostIdeální výška 25,4 cm v kohoutku pro psy, feny o něco menší.
HmotnostStandard FCI hmotnost plemene neuvádí
OsrstěníPouze mírná podsada. Krycí srst dlouhá, hustá, rovná, hrubá - ani vlnitá ani hedvábná
Zbarvení srstiZlatá, písková, medová, tmavě šedá, břidlicová, kouřová, particolor, černá, bílá, hnědá.
Celkový dojemSouměrný, pevný, bohatě osrstěný pes.
PovahaČilý, neohrožený, ale poněkud se stranící cizích lidí.
Zaměnitelné plemenoS podobným ši-tzu, který je menší a má zkrácenou čenichovou partii. S tibetským teriérem, jenž je výrazně vyšší a nemá tak dlouhou srst. Ši-tzu, Tibetský teriér

Charakter a chování

Lhasa apso je veselý, sebevědomý, čilý, neohrožený, ale velice nedůvěřivý k cizím lidem. Svého pána miluje a dovede vystoupit na jeho obranu. Není hlučný, nevnucuje se, ale miluje společnost. Dobře vychází s ostatními psy a domácími zvířaty. Po svých předcích zdědil vlastnosti hlídacího psa, je velmi odvážný, sebevědomý a ostražitý, ale není uštěkaný. I přes svou malou velikost se dovede postavit na obranu svého pána.

Lhasa apso může být chován i v malém bytě, má však hodně temperamentu, který je potřeba vybít na dlouhých vycházkách. Má velkou potřebu dostatku pohybu.

Původ psa

Tento původně ovčácký pes pochází z hlavního města Tibetu, z Lhasy. Slovo Apso je buď zkomolenina ABSO SENK KYE což by byl štěkající strážní pes nebo je odvozeno od slova RAPSO (kozí) na způsob dlouhosrsté tibetské kozy. Historie tohoto plemene prazvláštního názvu sahá, ač se to zdá být neuvěřitelné, až do doby 800 let p.n.l. Již v tuto dobu se v Tibetu chovali psi různých velikostí i délek srsti. A právě malí chlupatí psi se nacházeli převážně v okolí města Lhasy. Byl chován jako hlídací a ovčácký pes nebo v klášterech a domech šlechty a také v Potale, paláci Dalajlámy. Podle legendy byl věrným společníkem a průvodcem Buddhy psík, který se v případě nebezpečí přeměnil na velikého lva a tak měl svého pána ochránit Kontakt pastevců a obyvatel klášterů zajišťoval výměnu zvířat z jejich vrhů. Mnichové si od pastevců brali menší jedince, a to především bílé a zlaté barvy a byli uctíváni jako "lví psi" (především psi bílého zbarvení) jako symbol lva Sengge, který je ve znaku Tibetu. Pastevci si pak od mnichů brali psy větší, kteří se více hodili na ochranu jejich stád a majetku.