Charakter a chování

Typické povahové vlastnosti jsou živý temperament, spojený s rozvážným klidem. Příznačný je jeho dobrácký charakter, hravost a doslovná závislost na svém pánovi. Miluje děti, je nepodplatitelný, bdělý, a přesto žádný uštěkanec. Vysoko vyvinuté smyslové orgány, chytrost, schopnost výcviku, nebojácnost, vytrvalost a odolnost vůči povětrnostním podmínkám a nemocím zařazují středního knírače k vynikajícím rodinným, hlídacím, doprovodným psům, kteří mají i dobré schopnosti k výcviku. Pro knírače je vhodný i výcvik na cvičišti, kde se pes výborně zaměstná a vybije si svou energii. Výcvik však vzhledem k jeho tvrdohlavosti vyžaduje mnoho trpělivosti.

Knírač je vhodný pro chov v bytě. Ke spokojenému životu nepotřebuje příliš velký prostor, ale spíše přítomnost svého pána a kontakt s ním. Chytrost, nebojácnost a ostražitost dělají z knírače velmi dobrého hlídače, a příchod každého hosta vám hlasitě oznámí

Původ psa

Střední knírač byl dříve využíván v jihoněmecké oblasti formany pro hlídání nákladů,pro pobízení unaveného spřežení a chytání krys ve stájích. Náruživě slídil po všech hlodavcích, aby je obratem zadávil a cítil se velice dobře ve společnosti koní, za což mu již dávno lidé dali název "stájový pinč". Šlechtitelsky byl podchycen teprve roku 1895-před tím vozkové,kteří si byli vědomi jeho dobrých vlastností,dbali čistoty při spojování jedinců,aniž však přitom nějak zasahovali do původního vzhledu a vlastností. První obrazy stájového pinče se objevují již v 16.století. Na výstavě se střední knírači poprvé objevují v roce 1854. Roku 1880 byl pro ně stanoven standart. Dne 3.března 1895 vznikl speciální klub pro pinče se sídlem v Kolíně nad Rýnem, kde zásluhou předsedy a největšího propagátora kníračů J.Berty byl vydán standard, který jen s malými změnami platí dodnes.