Charakter a chování

Malý knírač je velmi inteligentní a pozorný pes, který však bývá dosti paličatýa svéhlavý. Je velice živý a temperamentní, je ostražitý a neúplatný hlídač. V okruhu rodiny si svého pána obvykle vybírá sám, a bývá na něm citově velmi závislý. K cizím lidem se však chová velmi zdrženlivě a nedůvěřivě. Pokud se pes již ve štěněčím věku seznámí s kočkou nebo jinými domácími zvířaty, bývá obvykle soužití bez problémů. Tento pes nebývá agresivní nebo útočný, jinými psy se však snadno nechá zlákat ke rvačce. Pokud má malý knírač s dětmi dobré zkušenosti z mládí, vychází s nimi velmi dobře a je jim výborným kamarádem. Malý knírač je elegantní pes, který má však v sobě mnoho temperamentu. Proto je při jeho výchově nutná důslednost. Pro knírače je vhodný i výcvik na cvičišti, kde se pes výborně zaměstná a vybije si svou energii. Výcvik však vzhledem k jeho tvrdohlavosti vyžaduje mnoho trpělivosti.

Malý knírač je vhodný pro chov v bytě. Ke spokojenému životu nepotřebuje příliš velký prostor, ale spíše přítomnost svého pána a kontakt s ním. Chytrost, nebojácnost a ostražitost dělají z malého knírače velmi dobrého hlídače, a příchod každého hosta vám hlasitě oznámí.

Původ psa

Psi podobní knírači se objevovali už počátkem 16. století v Bavorsku a Württembersku. Říkalo se jim hrubosrstý malý pinčové nebo opičí pinčové. Tito psi, spolu s malým hladkosrstým pinčem, ovlivnili vzhled dnešního malého knírače. V druhé polovině 18. století byla situace chovu pinčů velmi složitá. V oblastech severně od Alp se vyskytovali různí malí psi, nazýváni jednotným názvem opičí pinč. Zkřížením menších jedinců středního knírače a malého opičího pinče vznikl dnešní trpasličí knírač. Po založení Klubu chovatelů pinčů v roce 1895 byli tito nejednotní psi rozděleni do tří plemen. Tak vzniklo plemeno opičího a trpasličího pinče a malého knírače. Nebylo lehkou úlohou vytvořit z různých forem, velikostí a typů a směsí tvrdých, měkkých a jemných struktur srstí, malého psa, který by plně odpovídal exteriéru a povahovým kvalitám jeho většího bratra, středního knírače Záměrem šlechtění bylo vytvořit zmenšený a co nejvěrnější obraz knírače, a ten byl korunován úspěchem. Předkové malého knírače byli nasazováni do stájí a stodol, aby zde chytali myši a krysy. Malý knírač je však dnes využíván spíše jako společník, i když si stále udržel vlastnosti výborných pracovních psů. Je schopen výcviku i zkoušek, má schopnost zvládnout i cviky služebního výcviku, samozřejmě s ohledem na jeho velikost. Malý knírač se dobře uplatní při vyhledávání drog na celnicích.