Charakter a chování

Svému pánovi je velmi oddaný, až závislý, vyžaduje neustále co nejužší kontakt. Toto soužití s pánem by mělo být trvalé, těžko by si zvykal na cizího člověka. Vůči lidem, které nezná se chová velice zdrženlivě a vůči ostatním psům se projevuje odvážně, někdy až útočně. Proto bychom si měli dát pozor při setkání s velkými psy. Jestliže vlastníte ještě další domácí zvířata, je nejlépe je spolu seznámit v době, kdy si přinesete štěňátko domů. V případě, že si chcete pořídit těchto pejsků více, nebývají mezi nimi problémy a snášejí se velmi dobře.Tento pes není vhodný k příliš malým dětem. Je křehký, a malé dítě by mu mohlo nechtěně ublížit. Při kontaktu s malými dětmi by tedy vždy měl na hru dohlížet dospělý. Odrostlejší děti se již mohou podílet na péči a výcviku. K dětem se však chrtík chová velmi přátelsky a nikdy ne agresivně, velmi rád se také zapojí do jejich her.I když je italský chrtík plemeno malé, potřebuje jako každý jiný pes výchovu a výcvik poslušnosti. Ve vztahu k člověku bývá dominantní, proto je nutná důsledná výchova, nesmí se s ním však zacházet necitlivě. Velkých úspěchů lze dosáhnout pouze laskavým přístupem, pochopením a trpělivostí. Křik ani trestání nejsou v tomhle případě na místě.

Italský chrtík je díky své krátké srsti a jisté choulostivosti vhodný pouze pro držení v bytě. Má velmi rád teplo a nesnáší vlhké počasí. Chov v bytě je také nutný vzhledem k jeho silnému poutu na člověka, je rád ve společnosti svého pána a jeho rodiny, a je potřeba mu to umožnit. Toto plemeno nemá a nikdy nemělo žádné pracovní využití, vždy mu byla přisuzována úloha společníka a přítele člověka. Dnes je jeho využití ještě sportovní, kdy, ačkoliv prozatím ne v širokém zastoupení, dokazuje své kvality na dostihové dráze. Ačkoliv je malý, je italský chrtík přece jen z rodiny chrtů, a jako takový velmi rád běhá, potřebuje tedy, abyste mu umožnili dostatek pohybu. Jedna z každodenních vycházek by měla být alespoň hodinová, ovšem předpokladem je příznivé počasí. Protože je to psík velmi živý a temperamentní, z vodítka byste jej měli pouštět jen na takových místech, kde mu nehrozí žádné nebezpečí, například vběhnutí pod auto. Jako každý chrt má také silně vyvinutý pud pro štvaní zvěře, Na dostihové dráze v něm objevíte pravého sportovce. Vzhledem ke své velikosti nelze tohoto psíka považovat za hlídače, i když návštěvu za dveřmi vám jistě svým štěkotem spolehlivě ohlásí.

Původ psa

Oficiálně je nejmenším příslušníkem okcidentální vývojové skupiny chrtovitých psů a nejmenším chrtem vůbec. I když jeho udávanou vlastí je apeninský poloostrov, usuzuje se, že předkové italského chrtíka se na půdu poloostrova dostali z Egypta.Tudíž přesnějším místem původu přímých předků z historického hlediska je afrika. Italský chrtík je potomkem miniaturních chrtů ze severní afriky.V archeologických nálezech ze starého Egypta jsou mnohá zobrazení psů – chrtů v mnohých velikostech. Velmi rozšířený tehdy byl například velký lovecký pes, typu faraonského chrta.Oblíben byl u panovníků a hodnostářů říše. Byl neocenitelný při štvaní větších, velmi rychlých zvířat v pouštní, polopouštní krajině či lesostepi. Jeho menší příbuzní byli psi khufu. Jsou vyobrazení v hrobkách vládců a vysokých státních úředníků. Jejich úkolem bylo dělat společníky v příbytcích. Zdá se, byli vyhledávanými společníky příslušníků vyšších a nejvyšších společenských vrstev ve starověkém Egyptě. Zřejmě oni byli předky chrtíků, o kterých jsou zmínky v pramenech z doby vlády posledních Ptolemajovců. Rozšíření byli nejen podle toku Nilu, ale i ve střední africe. Dodnes se zachovali v podobě různě nazývaných forem, přírodních plemen, kterým se souborně říká šensi psi. Z těchto psů z oblasti někdejšího Konga byl údajně vyšlechtěn basenji. V Egyptě byly nalezeny mumie malých chrtíků, předků současného kulturního plemene, pocházející z doby královny Kleopatry VII. (poslední egyptské panovnice z rodu Ptolemaiovců). V době, kdy královna žila (69- 30 př. Kr.), ovládal již téměř celé Středomoří Řím - ovšem právě s výjimkou Egypta. Césarova vstupu do země využila diplomaticky obratná Kleopatra k uchopení moci. S antoniem, správcem východních provincií Říše římské, udržovala zvláště přátelské a důvěrné vztahy, takže lze předpokládat, že mezi oběma oblastmi panovaly styky více než těsné. Za takových okolností se mohl drobný chrtík - společník egyptské královny - velmi lehce uchytit jako pes společenský v kruzích římské nobility. Ovšem podle jiných nálezů ze středomoří se chrtíci dostali na apeninský poloostrov už dříve, patrně v pátém století př. Kr. Umožnil to vždy velmi čilý dopravní lodní ruch, který díky kvetoucímu obchodu v této poměrně bohaté oblasti panoval. Možná se tam dostali přes Řecko, kde by se snad dal chov chrtíků doložit nalezenými zobrazeními, či podobnou cestou.

I další plemena chrtovitých psů se dostávala ze severní afriky, z Egypta, ale možná i odjinud na ostrovy ve Středomoří a do jižní Evropy. Býval často zbytečně hýčkán ba rozmazlován. Populárním se stal v 19. století. Bohužel se to na plemeno mělo negativní vliv. Záměrně byl zmenšován, stal se psem s velmi jemnou kostrou, slabou tělesnou konstitucí. Projevily se u něj znaky nanismu – zakulacená hlava s vystouplýma očima, zkrácená nosní část, krátké nohy. Proto od počátku dvacátého století probíhala regenerace chovu. Dnešní podobu italský chrtík získal ve čtyřicátých letech dvacátého století.