Irský vlkodav
Náročný na pohyb Pro držení venku Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuIrsko
Název v zemi vznikuIrish Wolfhound
Kategorie dle FCIX. Chrti
Velikostpes: min. 79 cm fena: min. 71 cm
Hmotnostpes: min. 54,5 kg fena: min. 40,5 kg
OsrstěníHrubé a tvrdé na celém trupu, končetinách a hlavě. Zvláště tvrdá a dlouhá srst nad očima a na spodní čelisti.
Zbarvení srstiUznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, jelení a jiné barvy, které se objevují u deerhounda.
Celkový dojemIrský vlkodav je velký pes, impozantního zjevu, je velmi silný a svalnatý, přesto elegantního zjevu a lehkých, hbitých pohybů.
PovahaIrský vlkodav je pes vyrovnané povahy, je rozvážný, mírný a přátelský. Je také velmi společenský a přizpůsobivý "Mírný, když je hlazen, divoký, když je podrážděn."
Zaměnitelné plemenoSe skotským jelením psem (deerhoundem), jenž působí "chrtovitějším" dojmem - je menší, lehčí a má klenutý hřbet. None

Charakter a chování

Svému pánovi je tento pes velmi oddaný a miluje i celou jeho rodinu. Při správné výchově se z něj stává dokonalý společník člověka, který se dokáže přizpůsobit každému prostředí. K cizím lidem se chová také dobrosrdečně. S cizími psy nevyhledává konflikt, nebývá původcem rvaček. K ostatním domácím zvířatům se chová velmi ohleduplně, a nebývají s ním žádné problémy. K dětem se tento pes i přes svou mohutnost chová velmi citlivě a jemně. Divočením dětí se nenechá vyprovokovat k útoku, a pokud mu jejich počínání vadí, raději odejde. Dětem je však nutné vysvětlit, že pes potřebuje svůj ničím nerušený klid, a že jej musí nechat odpočívat. Výchovu je nutné začít v nejútlejším věku psa, protože později již není výchova tohoto obrovského psa snadná. Nevychovaný irský vlkodav se stává paličatým, a je pak svému pánovi i okolí spíše na obtíž než pro radost. Důsledný výcvik poslušnosti je dobrým předpokladem, aby se z irského vlkodava stal poslušný a neodolatelný společník. Tento pes se rád učí, a cviky poslušnosti zvládá dobře a poměrně rychle. Výcvik vyžaduje nejen důslednost, ale také citlivost a laskavé vedení. V žádném případě není vhodné u tohoto psa rozvíjet agresivitu, pozná sám,kdy je potřeba zaútočit. Ačkoliv vlkodav není přímo pracovním psem, je schopen absolvovat i náročnější výcvik.

Nejvhodnějším prostředím pro irského vlkodava je rodinný domek se zahradou. Protože je dobře chráněn před nepříznivým počasím svou hrubou srstí, je možné jej celoročně chovat i v kotci. Musí však zde mít zateplenou boudu, kde se může schovat před deštěm nebo mrazem. Kotec by však měl být umístěn tak, aby měl pes stálý kontakt se svým pánem a se členy rodiny. Chovat jej však lze, za určitých předpokladů, i v městském bytě. Irský vlkodav potřebuje mnoho pohybu. Udržovat v kondici jej můžete také účastí v některém ze psích sportů. Coursing, dostihy chrtů. Již impozantní zjev tohoto psa většinou odradí případného zloděje. Irský vlkodav je vhodný jak k ochraně osob, tak i majetku, je si dobře vědom své síly, a počíná si velmi neohroženě.

Původ psa

Podle nálezů z vykopávek někteří vědci považují za prokázané, že psi typu irského vlkodava byli v Irsku ještě před příchodem Keltů, již v době 400let před naším letopočtem.První písemná zmínka o irském vlkodavovi se datuje roku 391 n.l., kdy římský konzul Quintus Aurelius Symmachus děkuje svému bratru Flaviánovi za sedm irských vlkodavů slovy: "Celý Řím na ně hleděl s obdivem a okouzlením". Irský vlkodav má velmi dlouhou historii. Vytrvalé, klidné a snadno ovladatelné psy používali k lovu a ochraně již Keltové, kteří žili na ostrově, který je dnes znám jako Irsko, již od čtvrtého století před naším letopočtem. Starý irský vlkodav byl pravděpodobně více podobný doze nebo mastifovi.

I jinde v Evropě byl používán pes, který se označoval jako vlkodav a byl to vlastně jakýkoliv velký, rychlý a statný pes, který byl schopen splnit požadavky na něj kladené. Tyto velké psy objevili Římané, kteří do Irska přišli počátkem našeho letopočtu. Své vlastnosti získal irský vlkodav pravděpodobně křížením chrtů s dogovitými plemeny. Po chrtech zdědil rychlost a po dogovitých psech sílu, vytrvalost a odvahu. Velcí irští chrti mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale následkem působení klimatických podmínek v Irsku, pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi. Podle sbírky zákonů velšského krále Howela Dobrého z roku 930 stál irský vlkodav z chovu krále 240 pencí, kůň 60-120 pencí a ovce 21 pencí. Toto srovnání dokumentuje jakou cenu měl tehdy dobrý vlkodav, další písemné zprávy pocházejí až z dob pozdějších, např. z roku 1545, kde v dopise žádá král Jindřich VIII. Lorda Deputyho o zaslání několika těchto psů. Roku 1568 říkal Camden „vlkodav se podobá postavou chrtovi, je však silnější než mastif a ovladatelnější než španěl“. Chov a držení vlkodavů bylo v tehdejší době výsadou šlechty, často byli také posíláni darem královským rodinám. Do různých částí Evropy bylo vyváženo tolik vlkodavů, že se stali vzácní i ve své domovině. Byli vyváženi do Anglie, Španělska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Za vlády Cromwlla (1653-1658) přibývalo v Irsku a Anglii nápadně vlků. Byl proto vydán zákaz vývozu vlkodavů z Irska a Anglie.

Jako každé plemeno, ani vlkodav se nevyhnul úpadku, na kterém se podepsal nejen pokračující vývoz, ale i vyhubení vlků v Irsku a ve Skotsku. Poslední vlk byl údajně zabit irskými vlkodavy v r. 1786. Omezení počtu vlků v Irsku způsobovalo i omezení počtu irských vlkodavů. Také hladomor kolem roku 1845 zapříčinil, že vlkodav se stal vzácným přepychem. S vymíráním tohoto plemene upadaly v zapomnění i údaje o jeho minulosti a původním vzhledu. Nikdo už přesně nevěděl, zda byl starý vlkodav hladko nebo hrubosrtstý a v jakých barevných rázech se vyskytoval. Kolem roku 1800 se občas objevovaly zprávy o „posledním zástupci své rasy“. Jedním z posledních chovatelů byl Hamilton Rowan z Dublinu, který zemřel v roce 1834. Jeho pes Bran byl také považován za posledního psa tohoto plemene.

Kolem roku 1860 začíná kapitán George Graham, skotský důstojník britské armády, který byl významnou osobností i v chovu deerhoundů, s obnovou irského vlkodava. Sestaví chovatelský program a vývoj rasy, vyhledává poslední potomky starých kmenů a sám říká: "Má tento král mezi psy opravdu upadnout v zapomenutí ?". Za velkých finančních obětí začíná 34 let trvající práce na obnově této starobylé rasy. V roce 1886 předložil G. Graham standard plemene, který platí jen s několika nepatrnými změnami dodnes. Za prototyp plemene je uznáván pes O´Leary, jehož preparát je vystaven v Museum of National History v Londýně. V roce 1885 je založen Irish Wolfhound Club v Anglii, obnova plemene úspěšně pokračuje a kolem roku 1900 je dosaženo cíle - toto krásné, vznešené a impozantní plemeno je na vzestupu. V roce 1902 si Irská královská garda zvolila jako maskota irského vlkodava. Již 100 let je možno spatřit, jak irský vlkodav vede oddíl bubeníků a dudáků při střídání stráží u Buckinghamského paláce v Londýně.