Hovawart

 Hovawart
Dobrý hlídač Náročný na pohyb Pro držení venku Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuNěmecko
Název v zemi vznikuHovawart
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Velikostpes: 63-70 cm fena: 58-65 cm
Hmotnost25-35kg
OsrstěníDlouhé, lehce zvlněné, dobře přiléhající k tělu.
Zbarvení srstiČerná nebo plavá, také černá s bílými znaky na prsou nebo černá s odznaky.
Celkový dojemMohutný, ale ne neohrabaný, silný, energický.
PovahaInteligentní, věrný, ale také zlý při ochraně svého pána nebo jeho majetku.
Zaměnitelné plemenoHovawart v plavé barvě se velmi podobá zlatému retrívrovi. Ten je však v průměru o 10 cm menší, má hlubší hlavu a ocas nese ve vodorovné linii, bez zatočení na konci. Zlatý retrívr

Charakter a chování

Hovawart je inteligentní pes vyrovnané povahy, je dobromyslný, milý a přátelský, přesto však velmi sebevědomý, rychlý a obratný ochránce, který v případě potřeby dokáže tvrdě zasáhnout. Hlídáni, které má v názvu, je mu vrozené. Hovawart má vynikající čich, ale lovecká vášeň je u něho potlačena vlivem jeho vztahu k pánovi, jeho „rozumem“ a přizpůsobivosti. Nemá sebemenší sklon k potulkám, věrné se drží svého domu či - na cestách - své rodiny. Při správné výchově je hovawart výborným společníkem svému majiteli a celé jeho rodině. Pro hovawarta je za všech okolností nejdůležitější jeho rodina, výtečně se chová k domácím zvířatům a především k dětem. Je vhodné od mládí nechat vašeho psa seznamovat s dalšími lidmi, neztratí tím nic ze svých ochranářských instinktů. V pozdějším věku se tento pes většinou chová k cizím lidem rezervovaně. Na setkávání s dalšími psy a jinými zvířaty je potřeba také psa připravovat již v mládí. Pokud se pes nemá možnost naučit správnému chování k jiným psům, můžou v dospělosti nastat problémy v podobě rvaček.

Není to pes pro člověka, který nemá žádné zkušenosti s výchovou psa. Potřebuje důsledného, ale zároveň velmi citlivého pána. Hovawarti jsou schopní i služebního výcviku, ale nemůžeme zde dogmaticky postupovat podle metody, osvědčující se u služebních plemen. Týká se to především obrany. Zásadní chybou u této disciplíny by bylo snažit se vzbudit u psa agresivitu násilím. Hovawart zasáhne v obraně jednou dvakrát, předvede tedy, že to dokáže, ale nikoliv v emocionálním afektu či jen tak, pro zábavu. Je jiný. Zasahuje v obraně, když je to nutné.

Toto plemeno vyžaduje dostatek pohybu, krátké procházky nestačí. Hovawart má přirozené ochranářské schopnosti a lze jej s úspěchem využít ke hlídání osob i objektů. Hovawarti jsou plemenem velmi tvrdým, otužilým a nenáročným. Vůbec jim nevadí celoroční pobyt venku, naopak, spíše prospívá.

Původ psa

Toto plemeno je poměrně mladé, i když jeho jméno je velmi prastaré. Se jménem hovawart se lze poprvé setkat již v zákoníku, který byl sepsán již v roce 1274 v Augsburku, a patří psovi, jehož přesný popis neexistuje, patřil však k velké skupině psů odvozující se od tibetské dogy. Jak název (hof vart – strážce dvora) napovídá používal se k hlídání selských dvorů a snad i tvrzí nižší šlechty. Cílevědomý chov hovawarta začal před první světovou válkou, ale v té době to byly pouze první pokusy, opravdový chov byl zahájen až po druhé světové válce. V období mezi světovými válkami se počet těchto psů zvyšoval, ovšem ne příliš organizovaně, i když z této doby pochází materiály, které později daly základ již přesně určenému plemenu.

Plánovitý chov hovawarta započal v roce 1918 Kurt F. König. Zaměřil se nejen na vnější vzhled, důležitější pro něj byla povaha tohoto plemene. Cílem šlechtění byl návrat k původní starogermánské formě hovawarta, pravděpodobně přilili krev leonbergra a novofundlanda. V roce 1922 nechal K. F. König zapsat svůj první vrh, čímž byl hovawart poprvé uveden v chovné knize. Vývoj hovawarta ještě dnes není pravděpodobně zcela ukončen, a je na chovatelích tohoto plemene, aby zachovali jeho vzhled a charakter.