Foxteriér hladkosrstý

Základní údaje plemena

Země původuVelká Británie
Název v zemi vznikuFox Terrier (Smooth)
Kategorie dle FCIIII. Teriéři
Velikostpes: 7,3 – 8,2 kg fena: 6,8 – 7,7 kg
HmotnostIdeální váha ve výstavní kondici je 8,25 kg u psů, u fen poněkud méně
OsrstěníRovná, hladká, přiléhavá, tvrdá, hustá a bohatá. Břicho a vnitřní strany stehen nejsou holé.
Zbarvení srstiBílá má převládat; zcela bílá, bílá s tříslovou, černou a tříslovou, nebo černé znaky. Žíhané, červené nebo játrově hnědé znaky jsou velmi nežádoucí.
Celkový dojemAtraktivní a živý, kostra a síla v souladu, nikdy ani hrubý ani robustní. Není nohatý, ani na příliš krátkých nohách, stavějící se jako dobře vyvinutý lovecký pes s krátkým hřbetem zabírající v postoji co nejvíce půdy.
PovahaŽivý a rychlý v pohybu, bystrý ve výrazu, plný očekávání a reagující při sebemenším popudu. Přátelský, vstřícný a nebojácný.
Zaměnitelné plemenoS Jack Russel teriérem, který je mnohem méně vyrovnaný a ušlechtilý, mívá kratší nohy a delší hřbet. Jack Russell teriér

Charakter a chování

Foxteriér se velmi rychle stává členem rodiny. Ke všem jejím členům je přítulný a rozdává dobrou náladu. Svému pánovi je věrný. Je velmi ostražitý, ale nebývá agresivní. Je také potřeba si uvědomit, že jde o psa s vrozeným loveckým pudem a značnou ostrostí na škodnou, proto je jeho oblibou honit a lovit kočky i jiná drobná zvířata. Milá povaha předurčuje foxteriéra coby ideálního společníka zejména větších dětí. Protože je velmi temperamentní, nikdy si nenechá ujít příležitost k různým hrám. Tento pes potřebuje již od útlého věku velmi důslednou výchovu. Protože dokáže být poměrně tvrdohlavý, je nutné, aby včas pochopil hierarchii v rodině. Nevychovaný pes se může stát nezvladatelným a může tak činit problémy nejen majitelům, ale i okolí. Foxteriér se snadno, dobře a rád učí, takže výcvik není nejnáročnější. Je potřeba ukázat mu pevnou ruku a poskytnout mu dostatek zábavy a zaměstnání, potom se stává ideálním rodinným psem.

Tohoto psa je vhodné chovat v bytě, i když v letních měsících může pobývat i venku. Nesnáší však samotu a v žádném případě nesnese být uvázán u boudy. V bytě potřebuje své místo, kde bude moci nerušeně odpočívat, zároveň ale sledovat dění v rodině. Foxteriér je všestranný pes, který dokáže uspokojit téměř všechny nároky na něj kladené při výkonu práva myslivosti. Nejvíce psů se samozřejmě zúčastňuje zkoušek z norování, ale skládají i podzimní,barvářské, lesní, speciální zkoušky z vodní práce, ale i všestranné zkoušky. S mnohými foxteriéry se jejich majitelé úspěšně účastní i dalších aktivit jako jsou: agility, coursing, tanec se psem, flyball, dog-trekking, canisterapie nebo záchranářský výcvik (více na www.foxterrier.cz). Pro svoji ostražitost, odvahu a temperament bývá foxteriér velmi dobrým hlídačem domu Pro jeho velikost jej nelze považovat za skutečného ochránce, ale na nevítaného návštěvníka vždy hlasitě upozorní.

Původ psa

Historie foxteriéra, jak ho známe dnes, začíná až na začátku 19. století. První zprávy, které pocházejí již z 15. století, pojednávají spíše o working terriers. Názvem teriér byli označováni malí psi, kteří byli využíváni k lovu škodné, pro hubení hlodavců hlavně lovem pod zemí. Nebyli chováni podle jednotného standardu, důležitá byla upotřebitelnost v lovu a výkonnost. Tyto požadavky však již vedly k zachování určité tělesné stavby. V době, kdy v Anglii přišly do módy hony na lišku v parforsním stylu doplňovali tito teriéři smečky honicích psů a přejímali jejich roli ve chvíli, kdy se liška ukryla do nory. Zaměření těchto psů jim dalo i dnešní jméno, které pochází z anglických slov fox (liška) a latinského terra (země). V mnoha psincích dostávali přednost bíle zbarvení teriéři, to aby nedošlo k jejich záměně s liškou. V tomto období se sice ještě foxteriéři nechovali podle nějakých předpisů, ale byli to již psi poměrně jednotného typu. Psi z tohoto období jsou považováni za přímé předchůdce foxteriéra. Mnoho jich bylo zbarvených black and tan nebo čistě bíle. Je pravděpodobné, že teriéři byli záměrně či neřízeně kříženi s bígly a harriery, pro zlepšení schopnosti držet se smečkou honičů tempo. Z tohoto křížení pochází patrně tříbarevnost u foxteriérů. Někteří odborníci vyslovují názor, že drsnosrstý foxteriér byl vyšlechtěn z foxteriéra hladkosrstého přimíšením krve některého z drsnosrstých teriérů. Jiní zase tvrdí, že vždy existovaly obě variety a docházelo k jejich vzájemnému křížení. Jisté je, že drsnosrstým foxteriérů trvalo déle, než se prosadili na výstavách. První byli představeni v roce 1872 na výstavě v Birminghamu a v roce 1873 byli oficiálně uznáni Kennel Clubem.

Obliba drsnosrsté variety foxteriéra začala stoupat, prý snad také proto, že tímto typem srsti se daly skrýt tělesné nedostatky. I drsnosrstý foxteriér prošel obdobím módnosti, které mu neprospělo. Byla dávána přednost měkčí srsti, a málo pozornosti bylo věnováno osobnosti psa, což způsobilo, že se stali nervózními a uštěkanými, přestali být vhodní coby domácí psi a jejich obliba prudce klesla. V dnešní době jsou foxteriéři hladkosrstí a drsnosrstí opět oblíbenými plemeny nejsou však masově rozšířeni a záleží jen na jejich chovatelích a milovnících, jaká bude kvalita odchovů. Křížením hladkosrstého foxteriéra a manchester teriéra vznikl rat teriér, používaný k lovu krys.