Dalmatin

Základní údaje plemena

Země původuChorvatsko
Název v zemi vznikuDalmatinski pas
Kategorie dle FCIVI. Honiči, barváři a příbuzná plemena
Velikostpes: 56-61 cm fena: 54-59cm
Hmotnostpes: 27 - 32 kg fena: 24 - 29 kg
OsrstěníKrátká, tvrdá, hustá, hladká a lesklá srst.
Zbarvení srstiZákladní barva je čistě bílá. Sytě černé tečky u černě tečkovaných a játrově hnědé u hnědých. Tečky nemají splývat.
Celkový dojemNápadně tečkovaný, silný, svalnatý a živý pes. Je symetrický ve svých tvarech, bez hrubosti a těžkopádnosti a dokáže se pohybovat s velkou vytrvalostí.
PovahaPříjemná a přátelská povaha, není bázlivý či zdrženlivý, bez známek nervozity či agresivity.
Zaměnitelné plemenoVyloučena. Plemeno stejné kresby srsti neexistuje. None

Charakter a chování

Svému pánovi je oddaný, je velmi společenský a miluje celou rodinu. Vůči cizím lidem se nechová agresivně, ale je ostražitý. Ve společnosti jiných psů se dalmatin většinou chová přátelsky a bezproblémově. Na soužití s jinými domácími zvířaty by si měl navyknout od mládí. Štěně se musí naučit, aby se nechovalo k dětem hrubě, průběh jeho her může být někdy příliš bouřlivý. Stejně tak děti by si měly osvojit některá pravidla při styku se psem. Pokud se budou navzájem respektovat, stanou se z nich velcí kamarádi. Je velmi inteligentní a bystrý, ale jako u každého jiného psa je při výchově nutná důslednost.

Jako psa, který má rád blízkou společnost člověka, je ho dobré chovat v bytě. Nepatří ani do boudy, ani do kotce. Dalmatin potřebuje velmi mnoho pohybu, vyžaduje volný výběh a hru, v dospělosti bude rád běhat vedle kola nebo plavat. Je velice sportovně založený a hodí se k různým psím sportům jako je agility; aportování; flyball, frisbee, lov.

Dalmatina lze využít jako psa loveckého, u nás se účastní barvářských zkoušek loveckých psů s výbornými výsledky. Lze jej také využít jako vodícího psa pro nevidomé nebo jako psa záchranářského, kdy se cvičí na hledání v troskách. Dalmatin se rodí celý bílý, jejich charakteristické tečky se vytvářejí na srsti postupně až do stáří asi jednoho a půl roku. Jestli tedy bude psova srst výstavní, záleží v tomto ohledu pouze na přírodě. Při výběru štěněte je dobré vybrat si důvěryhodného chovatele, neboť některá štěňata se rodí s genetickou vadou – hluchotou. Dalmatin je pes, který nemá příliš rád změny a velice těžko by si zvykal na jiného majitele, proto při pořizování psa si uvědomte, jestli jste schopni a ochotni postarat se o něj celý jeho život. Dalmatin nebo Dalmatinec? Toto plemeno psa označuje Naučný slovník zemědělský názvem dalmatin. Dalmatinec je obyvatel jihochorvatského pobřeží Dalmácie.

Původ psa

Dalmatin má dodnes nejasný původ, který prozatím spočívá jen na domněnkách. První známý obraz zobrazující zvířata, která by mohla být předci dnešních dalmatinů, se nachází v Capela della Spagnoli ve Florencii. Na obraze z doby kolem roku 1360 je zobrazen zápas bílých, černě tečkovaných psů používaných k lovu vlků. Název plemene pochází pravděpodobně od církevního bílého oděvu - dalmatiky, který spolu s černým talárem připomíná černou a bílou barvu plemene. Církevní kronika ze 14. století a také z roku 1719 s jistotou uvádí, že dalmatin má svůj původ ve Středozemí, v jižní částí chorvatského pobřeží, Dalmácie, odkud pochází i jeho pojmenování. Tuto teorii ovšem vyvrací dopis uveřejněný v květnu 1931 v britském týdeníku Sunday Times: "Můj nevlastní otec, pan Bozo Banac, předvedl v Jugoslávii dalmatiny, které koupil v Anglii v roce 1930. Do té doby nebylo v Dalmácii ani stopy po takto zbarvených psech. Koupil první dva psy a mým úkolem bylo nakoupit v Anglii další jedince k chovu."(Van Ivanivicz z Londýna). Teorie o původu dalmatina v Indii, dokladovaná projevy adaptace na horké podnebí, jako je krátká, bíle zbarvená srst jsou dle mého názoru mylné, dalmatin totiž nese veškeré morfologické znaky balkánských honičů a náleží tudíž k oněm starým plemenům loveckých psů, které se během několika staletí ve svém vzhledu téměř nezměnily. Jak ukazují vyobrazení starých mistrů v Německu, Francii,Španělsku a Itálii, byl znám v Evropě již v roce 1600. Například jedna z maleb, znázorňující ukončení třicetileté války (1618-1648),vyobrazuje v popředí typického dalmatina.Italský malíř Gastiglione zanechal po své smrti (1716) překrásnou malbu z lovu, na níž je namalován mladý lovec s dvěma typickými dalmatiny v dnešní jejich podobě. Fridrich Veliký (1712-1786) je jako dítě vymalován s dalmatinem výrazné kresby. Mnoho těchto honičů i ohařů vyskytujících se v Evropě mají hnědobíle či černobíle stříkané zbarvení.

Cíleným výběrem a upevňováním požadovaných znaků, tak pravděpodobně vznikl černobíle, popř. hnědobíle tečkovaní psi. Tuto teorii potvrzuje i ten fakt, že se ještě dnes u dalmatinů vyskytují černé popř. hnědé plotny, které jsou však považovány za vadu. Stejné plotny se standardně vyskytují u mnoha honičů i ohařů. Atraktivní zbarvení dalmatina vedlo k popularizaci psa ve šlechtických kruzích a byl používán nejen jako módní doplněk, ale i jako platný strážce kočárů před loupeživými bandami evropských lesů. Z těchto důvodů byl tento pes nazýván,,Dalmátský kočárový pes" a v Anglii ještě nedávno ,,Coach dog - pes kočárový", ve starší německé literatuře pak ,,Waagenhund". Ve stájích byl umístěn spolu s koňmi, kde lovil obtížné hlodavce a v případě požáru varoval svým zvonivým štěkotem. Jeho první standard byl sestaven v roce 1882 a v roce 1890 byl oficiálně zapsán.