Miluška je určitě jedna z kočiček, která byla darovaná do "dobrých" rukou. Když skončily prázdniny byla ponechána na pospas svému osudu. Různě se potloukala po vesnici, kde dostávala najíst. Vědělo se o ní, že je bezprizorní a možná i kdo ji tam zanechal.

Když člověka rozbolí zuby, jde k zubaři. Co mají ale dělat domácí mazlíčci, kteří naší řečí nemluví?

Ejmi, Dora a Sam již nějaký ten čas tráví ve svých přechodných stanicích zvaných útulek, kde čekají, co s nimi bude. Jejich život je závislý na tom, zda padnou do oka vhodnému zájemci, zda budou moci opustit bránu útulku či dočasné péče nebo budou čekat další týdny, měsíce nebo roky...

Nezáleží na tom, jestli je problémové chování vašeho psa způsobované strachem, frustrací nebo agresivitou – pokud štěká, vrčí, skáče, tahá nebo utíká, tahle kniha vám poradí, jak ho toho zlozvyku zbavit, a to účinnými, praktickými a především čistě pozitivními metodami.

Někdy není vůbec těžké udělat někoho šťastným, například psy a kočky. Podívejte se sami, kolik emocí je v jejich očích, jak jsou šťastní, že se dostali z útulků do nových domovů a našli nové majitele.

Moji milí budoucí páníčkové, abych se představil, tak já jsem Dobby, Dobík, prostě Dobrmánek a čokoládovej krasavec, dokonalej fešák, kterej hledá domov. Je mi 7 let a nějakým záhadným způsobem jsem se ocitl v útulku, kam ale čokoládoví krasavci vůbec nepatří, notabene s povahou zvířecího anděla, jako mám já.

Fenka sibiřského husky jménem Honam pózuje na fotkách jako skutečná modelka.

V sobotu 18. 9. 2021 proběhla v motolském výcvikovém centru Helppes již devatenáctá slavnostní promoce čtyřnohých absolventů akademie Helppes. Devět nově vycvičených asistenčních psů bylo za účasti známých osobností předáno lidem s postižením, kterým psí pomocníci usnadní a zpříjemní obtížné fungování v běžném životě.

Bezprostřednost a fotogeničnost mohou lidé zvířatům leckdy závidět. Naši čtyřnozí přátelé nám nejen umějí zahrát na city, ale mnozí také vědí, jak se postavit před kameru (a někdy se o působivý dojem nemusí vůbec snažit).

Jmenuji se Punťa a vždycky jsem byl takovej pouliční vořech, co se staral sám o sebe. Občas jsem nějakou schytal, občas mi někdo ublížil. Před pár lety si mě vzala domů jedna paní, měl jsem domov i zázemí, ale teď sama o bydlení přišla a já se měl vrátit zase na ulici.