Charakter a chování

Vyznačuje se temperamentní povahou bez známek nervozity. Je přítulný ke členům rodiny, zejména k dětem.Vůči cizím osobám je zdrženlivý, avšak při ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být ostrý a útočný. Je výborným hlídacím, ochranným a doprovodným psem, který je schopen náročného výcviku. Je obdařen vynikajícím nosem, čichové práce zvládá s lehkostí a temperamentem. Díky ideální střední velikosti a dobré ovladatelnosti lze chodského psa využít ve slepeckém výcviku. Navíc pro výborné čichové schopnosti muže být s úspěchem nasazen při záchranářských akcích a při vyhledávání osob v lavinách. Projevuje rovněž vlohy pro střežení stád a práci v zápřahu. Je skromný, nenáročný a houževnatý. Jeho přítulnost k malým dětem je obdivuhodná a činí z něho příjemného společníka rodiny. Je nebojácný, pevných nervu a mimořádně ostražitý. Má výborné čichové schopnosti.

Původ psa

Chodský pes je české národní plemeno se zajímavou historií. Oficiálně vznikl v roce 1985, kdy ho zregeneroval ing. Jan Findejs. Na možnost znovuvytvoření chodského psa přivedl ing. Jana Findejse pan doc.ing. dr. Vilém Kurz, který mu zaslal fotografie několika českých plemen, která by si zasloužila a měla reálnou šanci na svou regeneraci. Z těchto obrázků ing. Jan Findejs vybral právě ovčácké plemeno - současný Chodský pes. Ihned podnikl první kroky, které měly vést k regeneraci chodského psa. Již začátkem 20. století se však jeho hlava dostala do znaku českých skautů, ještě před tím ho maloval Mikoláš Aleš a Chodům pomáhal při práci snad již ve středověku. Spisovatel Jindřich. Šimon Baar popisoval ve svých dílech opěvujících Chodsko (v letech 1923-1924) psy z oblasti Šumavy, které nazýval "chodské". Tito typově vyrovnaní a velmi houževnatí psi měli za úkol střežit zemské stezky, bránit majetek svých pánů, pomáhali při pasení. Plemeno bylo údajně nejvíce rozšířeno v okolí vesnice Klenčí. Jednalo se patrně o psi blízce příbuzné staroněmeckým ovčákům.

Existenci dlouhosrstých ovčáckých psů, věrných pomocníků a strážců chodů, popisoval také spisovatel A. Jirásek ve svém románu "Psohlavci" doplněno ilustracemi od Mikoláše Alše. S historií Chodska je spjato mnoho písemností i ilustrací. Již J.A. Gabriel ve své písemnosti o Chodsku z r. 1864 psal o tamním lidu s přezdívkou "Psohlavci" z důvodu, že měli na svém praporci jako znamení věrného strážce domu - siluetu hlavy typického ovčáckého psa s delší srstí na krku.Toto historicky doložené plemeno upadlo téměř v zapomnění, stejně tak jako další plemena, v poválečném období. Nyní již můžeme bez obav říci, že nelehký cíl se zdařil. Podařilo se vytvořit ideálního rodinného psa, s již zcela upevněnými znaky.